Konflikty, které provázely rozpad bývalé Jugoslávie, jsou pro obyvatele nástupnických států dodnes kontroverzním tématem. Svět tehdy šokovaly - byly nejhorším podobným děním v Evropě od skončení 2. světové války. Jednak počtem obětí, jednak tím, že je provázely etnické čistky a útoky na civilní obyvatelstvo.

Pod těmito pojmy si v případě války v Bosně a Hercegovině z let 1992 až 1995 mnoho lidí okamžitě vybaví vraždění v Srebrenici. Mezi nejkrvavější masakry tohoto konfliktu se ale řadí i útok na sarajevské tržiště Markale. Odehrál se 5. února přesně před 30 lety.

Upozorňujeme, že záběry nejsou vhodné pro slabší povahy:

Zdroj: Youtube

„Příšerně zmrzačená těla a useknuté končetiny po něm ležely rozházené mezi krví potřísněnými stánky. Šlo o nejkrvavější jediný útok na sarajevské civilisty od začátku války před 22 měsíci,“ psal den po masakru list The Washington Post.

Ze sousedů nepřátelé

Přestože bosenská válka začala v roce 1992, její kořeny je potřeba hledat dál v minulosti. Bosna byla dlouhodobě multietnickým územím. „V Bosně a Hercegovině nebyla ani jedna obec homogenní a neexistovaly jasné etnické hranice,“ připomíná web Vojenského historického ústavu.

To byl ostatně případ vícerých částí bývalé Jugoslávie, jenže v době, kdy byl jejím prezidentem Josip Broz Tito, se dařilo národnostní spory potlačovat. Až na ojedinělé incidenty se dá říct, že různá etnika a národnosti vedle sebe žily jako dobří sousedé.

V noci na 5. dubna 1992 začala hlavní město Bosny a Hercegoviny Sarajevo obléhat Jugoslávská lidová armáda. Obléhání nakonec trvalo neuvěřitelných 1427 dní:

Sarajevo. Obležení obyvatelé sbírají palivové dříví v kruté zimě roku 1992
Alej ostřelovačů, hladovění. Obléhání Sarajeva vrátilo do Evropy válečné hrůzy

S blížícím se zánikem Jugoslávie se ale naplno začal projevovat nacionalismus. A to tak ostře, že na mírumilovný rozpad státu jako tomu bylo v případě bývalého Československa, se mohlo rovnou zapomenout.

„Vyhlášení slovinské a zejména chorvatské nezávislosti v červnu 1991 vedlo k bojům mezi jejich silami a federální Jugoslávskou lidovou armádou (JNA), která však hájila srbské zájmy. Zatímco konflikt mezi Slovinci a JNA byl krátký a s malým počtem obětí, válka mezi chorvatskými silami a jugoslávskou armádou byla mnohem krvavější,“ zmiňuje web Vojenského historického ústavu.

Nejhrůznější etnické čistky však měly teprve přijít - a to když se začal řešit další vývoj v Bosně a Hercegovině. Ta byla nejen multietnická, ale i multináboženská. Více než čtyřicet procent obyvatel tvořili Bosňané, kteří jsou muslimové, přes třicet procent obyvatel byli pravoslavní Srbové a něco málo přes sedmnáct procent tvořili Chorvaté, kteří jsou převážně katolíci. „Bosenští Chorvati a muslimové nechtěli zůstat v jugoslávském státě s převahou Srbů,“ vysvětluje web Vojenského historického ústavu.

Rozdílné zájmy ovšem měli také Bosňané a bosenští Chorvaté. V Bosně vznikla táborově rozdělená společnost, kdy si tři nejpočetnější skupiny nemohly přijít na jméno. V dubnu 1992, poté, co byla v zahraničí uznána nezávislost Bosny a Hercegoviny, bosenští Srbové vyhlásili vlastní nezávislost. Válka začala.

Město v obklíčení

Jedním ze symbolů konfliktu se stalo dění v hlavním městě Sarajevu. Jak uvádí encyklopedie Britannica, srbské síly (nejdříve paramilitární jednotky bosenských Srbů, postupně i JNA) ho obklíčily hned v dubnu 1992, přičemž následovalo ostřelování. „Obléhání Sarajeva bylo nejdelší v moderní historii. Trvalo 1479 dní. Zraněno bylo více než 50 tisíc obyvatel a 11 541 jich bylo zabito, včetně 1601 dětí,“ řekla listu Balkan Insight předsedkyně Svazu civilních válečných obětí sarajevské oblasti Senida Karović v době oslav 25. výročí útoku na tržiště v Markale.

Srebrenický masakr se stal nejhorší genocidou civilního obyvatelstva od druhé světové války:

Exhumace obětí srebrenického masakru v roce 1996
Genocida v Srebrenici: z města se stala jatka, zůstaly jen slzy a masové hroby

Ze Sarajeva prakticky co pár týdnů přicházely zprávy o útocích na civilisty. „27. května 1992 při útoku zemřelo 16 lidí, kteří právě čekali v řadě na chléb. Tento masakr pomohl přesvědčit Organizaci spojených národů, aby vyhlásila sankce na Srby vedenou Jugoslávii. Prvního června 1993 bylo zabito 15 lidí a více než 100 zraněno, když minometné střely zasáhly dav sledující fotbalový zápas. O jedenáct dní později při dělostřeleckém útoku zemřelo 8 truchlících, kteří byli právě na muslimském pohřbu v centrální části města. V lednu 1994 dvě minometné střely zabily šest dětí sáňkujících v obytné čtvrti poblíž srbských linií,“ vyjmenovával útoky dobový text listu The Washington Post.

Tržiště zalité krví

Život v Sarajevu se ale ani za těchto podmínek nezastavil. A tak bylo 5. února 1994 v poledne centrální tržiště Markale plné lidí. Ve stáncích se prodávalo zejména ovoce a zelenina. Jeden z nich patřil padesátníkovi Esadovi Pozderovi, kterému ostatní stánkaři přezdívali Děda.

Byl mezi šťastlivci, kteří vyvázli bez větších zranění. „Dle jeho slov se ve chvíli, kdy dopadla střela, zrovna shýbal, aby podal svému příteli nejlepší zelí, které pro něj schoval. Když se pak narovnal, viděl kolem sebe masakr. Jeho přítel Numo byl mrtvý,“ uvádí stanice CNN, jejíž redaktoři v roce 2010 přinesli reportáž ze Sarajeva obsahující i Pozderovo svědectví.

Upozorňujeme, že záběry jsou drastické:

Zdroj: Youtube

Následky minometného útoku byly děsivé. „Celé náměstí pokrývala krev, tekla uličkami mezi stánky. Lidé neměli hlavy či ruce. Tak to bylo,“ řekl CNN Pozder.

Do pár minut na místo dojely sanitky, a celé dění zde zaznamenali redaktoři tiskové agentury Associated Press. „Mrtví leželi pod stoly stánků, zatímco zraněné záchranáři převáželi do nemocnic. Povětří naplňovaly hlasy naříkajících přeživších,“ popisovali novináři situaci na tržišti.

Muž a jeho dcera putují v sobotu 12. března 1994 centrálním městským trhem Markale v Sarajevu, kde bylo před měsícem zabito 68 Sarajevanů.Muž a jeho dcera putují v sobotu 12. března 1994 centrálním městským trhem Markale v Sarajevu, kde bylo před měsícem zabito 68 Sarajevanů.Zdroj: ČTK

Mrtvá těla či jejich části záchranáři odnášeli na dekách a kusu zeleného plátna, který vypadal jako střecha jednoho ze stánků. Pak je nakládali na nákladní auta a dodávky, protože nebylo dost sanitek ani pohřebních vozů. „Je těžké identifikovat oběti a zjistit počet mrtvých, protože mnoho z nich to rozervalo na kusy,“ řekl tehdy novinářům zaměstnanec márnice Alija Hodzić.

Roztrhaná těla

Přeživším útoku se do paměti nejvíce vepsal právě pohled na roztrhaná těla. „Viděl jsem nohy, hlavy, různé části těl,“ vzpomínal po čtvrtstoletí pro list Balkan Insight Hasan Banda. I on byl vážně zraněný.

Většinu zraněných z tržiště odvezli do nemocnice Kosevo. I tamní výjevy byly strašné. „Jeden muž na nosítkách křičel: ´Pomozte mi! Proč mi nikdo nepomáhá?´ Vedle něj ležela žena, která už byla mrtvá,“ popisovala situaci v nemocnici reportáž Associated Press.

Do večera bosenské úřady mluvily už o více než šedesátce mrtvých a přes 200 zraněných. Počet obětí na životech se nakonec ustálil na 68.

Události z 15. ledna 1999 ve vesnici Račak na území bývalé Jugoslávie se staly jedním z posledních katalyzátorů vojenské akce NATO v Kosovu:

Každý rok se ve výroční den incidentu sjíždějí do Račaku truchlící lidé
Masakr v Račaku je i po 22 letech nevyřešený. Z výpovědí svědků tuhne krev

V prvních hodinách po útoku nebylo zcela jasné, kdo za ním stál. Obě zainteresované strany - tedy Bosňané a paramilitární jednotky bosenských Srbů spolupracující s JNA, na sebe vinu shazovaly navzájem. „Vidíme, jak střely přicházejí z kopců. Toto město je v obležení,“ prohlásil tehdy bosenský viceprezident Ejup Ganić pro CNN.

Prezident Republiky srbské a politický vůdce bosenských Srbů Radovan Karadžić to však odmítl. „Naznačil, že bosenští vojáci stříleli na své spoluobčany, aby přesvědčili NATO, aby začalo s leteckými útoky na srbské pozice,“ uváděl dobový článek The Washington Post.

Ultimátum a letecké útoky

Krvavý útok na tržiště Markale opravdu vyvolal celosvětové pozdvižení. Záběry z místa tragédie do několika hodin kolovaly po celé planetě. Útok odsoudili tehdejší americký prezident Bill Clinton i čelní představitelé OSN, přičemž vyšetřovatelé mírové mise UNPROFOR přijeli na místo, aby pomohli určit viníka.

Přestože vyšetřování zhodnotilo, že to není možné, nakonec NATO dalo bosenským Srbům ultimátum (oficiálně zazněla informace, že útok měly na svědomí jednotky bosenských Srbů, až v roce 2003 při jednom ze slyšení Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii).

Volyňské masakry začaly na jaře 1943 a trvaly dva roky. Zůstalo po nich přes 100 tisíc mrtvých, zabitých sekerami, vidlemi, kosami a noži:

Rolnická rodina na Volyni
Volyňský masakr: Zůstalo přes 100 tisíc obětí, k popravě sloužily sekery i vidle

Vyzvalo je, aby stáhli veškeré těžké zbraně do vzdálenosti minimálně 20 kilometrů od Sarajeva. V opačném případě jim hrozily nálety aliančních sil. Že to zástupci Severoatlantické aliance myslí vážně, se ukázalo ještě koncem února.

„28. února 1994 byly při prvním vojenském zásahu NATO v konfliktu stíhačkami NATO sestřeleny čtyři (srbské) bojové letouny, které narušily bezletovou zónu nad Bosnou a Hercegovinou,“ uvádí web NATO.

Premiér Tony Blair poslouchá, jak mu trhovkyně Emina Fazlija popisuje bombový útok na sarajevském trhu Markale.Premiér Tony Blair poslouchá, jak mu trhovkyně Emina Fazlija popisuje bombový útok na sarajevském trhu Markale.Zdroj: ČTK

Vyjednavačům se povedlo bosenské Srby přesvědčit před završením ultimáta, aby poslechli. Klid ale netrval dlouho a útoky na Sarajevo brzy pokračovaly. „Později ve stejném roce na žádost OSN Severoatlantická aliance provedla několik izolovaných a neefektivních leteckých útoků na pozice bosenských Srbů,“ zmiňuje encyklopedie Britannica.

Druhé krveprolití na tržišti

V roce 1995 se pak odehrála největší zvěrstva bosenské války, včetně vyvražďování v Srebrenici. Krátce po něm krev opět tekla i tržištěm Markale. Dopad pěti střel 28. srpna 1995 zabil tentokrát 43 lidí a více než sedmdesátku jich zranil.

Pro zahraniční politiky to představovalo poslední kapku. „Poté, co byl sarajevský trh znovu ostřelován, Spojené státy vedly NATO při bombardování srbských pozic těžkého dělostřelectva na území Bosny a do několika týdnů pak začala v Daytonu ve státě Ohio mírová jednání o ukončení války,“ zmiňuje CNN.

Před 160 lety se narodil muž, jehož vražda odstartovala první světovou válku, následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d'Este:

Rakouský korunní princ František Ferdinand a jeho manželka Žofie dne 28. června 1914 v Sarajevu. Manželé byli zavražděni jen o pět minut později
Patologický střelec, milující muž. František Ferdinand d'Este si nebral servítky

V polovině prosince 1995 skutečně politici uzavřeli smlouvu známou jako Daytonská dohoda. Situace v Bosně se začala uklidňovat, na stabilitu ale čekala ještě dlouhá léta. A tři etnika zůstala rozdělená - dodnes každé z nich ve školách učí svoji verzi vývoje bosenského konfliktu. A napětí v zemi stále trvá. Prezident Republiky srbské Milorad Dodik se ani v současnosti netají separatistickými tendencemi.

„Země byla rozdělena na dvě půlky – Federace Bosny a Hercegoviny obdržela 51 procent území a symbolickou většinu, zatímco Republika srbská 49 procent. Jednotlivá etnika si mohla ponechat vlastní policejní či vojenské síly. Kvůli implementaci dohody vznikl úřad vysokého představitele pro Bosnu a Hercegovinu s výraznými pravomocemi a vyslány byly síly pod velením NATO, které čítaly 60 tisíc vojáků. Operace IFOR skončila v prosinci 1996,“ uvádí web Vojenského historického ústavu.

Na tržišti Markale je dodnes možné najít památník a zapsaná jména obětí obou útoků.

Krvavá historie města

Dlouhé srbské obléhání nebylo jedinou událostí, kterou se Sarajevo krvavě zapsalo do historie světa. Už před občanskou válkou v Jugoslávii bylo známé hlavně jako město, kde v podstatě začala první světová válka. 28. června 1914 tam totiž bosenskosrbský aktivista spáchal úspěšný atentát na následníka rakousko-uherského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este a jeho manželku Žofii Chotkovou, vévodkyni z Hohenbergu. Událost se pak stala vítanou záminkou, aby habsburské mocnářství vyhlásilo válku Srbsku, která přerostla v globální konflikt s miliony obětí.

Za první světové války dohromady zemřelo skoro 10 milionů vojáků a 20 milionů jich bylo zraněno:

Mobilizace německých jednotek v roce 1914
Výročí začátku první světové války: Sarajevský atentát byl vrchol ledovce

Události v Sarajevu přitom nesou i českou stopu. A to nejen v podobě české šlechtičny Žofie Chotkové. Auto, v němž byl pár zavražděn, půjčil svému příteli Františku Ferdinandovi hrabě František Maria Harrach. A to i s řidičem Leopoldem Lojkou. Ten atentát přežil a zemřel už ve svobodném Československu v roce 1926 ve věku devětatřiceti let na zánět ledvin v Brně, kde je také pohřben.