„Nevynechám jediný zápas United. Žena má sice na utkání v Barceloně termín porodu, ale letenku a lístek jsem si koupil. Co kdyby se termín opozdil, to by mě pak dlouho mrzelo,“ dodává tento zapálený český fanoušek Manchesteru, který si i byt pořídil vedle svého klubu.

Být Rom nevadí 

České Romy, kteří podle některých odhadů tvoří víc než polovinu ze stotisícové české přistěhovalecké vlny posledních let, táhne do Velké Británie většinou něco zcela jiného než zdejší fotbal.

„V britské společnosti vás nehodnotí podle barvy kůže, národnosti nebo toho, jak dobře umíte anglicky. Je tu skutečně šance pro všechny,“ říká Petr Torák, jeden z nejslavnějších českých Romů ve Velké Británii.

Váš „pan Evropa“
Luboš Palata (*1967)
Specialista na Evropskou unii a střední Evropu.

Od roku 1991 pracuje jako novinář v největších českých denících, několik let byl stálým zahraničním zpravodajem a také zástupcem šéfredaktora slovenského deníku Pravda.

Nositel několika českých i zahraničních novinářských cen včetně Ceny Ferdinanda Peroutky.

 

Specialista na Evropskou unii a střední Evropu. Od roku 1991 pracuje jako novinář v největších českých denících, několik let byl stálým zahraničním zpravodajem a také zástupcem šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Nositel několika českých i zahraničních novinářských cen včetně Ceny Ferdinanda Peroutky.

Infografika

Bývalý policista, nositel Řádu britského impéria se dnes ve své neziskové organizaci Compas Charity soustřeďuje na pomoc romským přistěhovalcům z Česka při řešení jejich situace v souvislosti s brexitem. A to ať už s věcmi týkajícími se jejich návratu do Česka, nebo naopak vyřizování formalit pro ty, kteří chtějí v Británii i po brexitu zůstat.

Pro většinu z podle odhadů až šedesáti tisíc českých Romů by to podle Toráka neměl být problém. „Téměř všichni si tady našli práci. Pracují sice na stavbách nebo jako uklízečky, ale mají práci. Romské děti chodí do školy a nemají s tím potíže, protože zdejší učitelky prostě výuku dětí, jež neumějí při příchodu do školy anglicky, zvládají. A jsou zvyklé na děti z celého světa,“ dodává Torák.

„Není tu problém si najít bydlení, nikdo vás neodmítne ubytovat, protože jste Rom, je tu i slušně fungující so-ciální systém, takže tu tyto základní starosti, jež musíte v Česku řešit, prostě nemáte,“ říká další z českých Romů, který žije ve Velké Británii už deset let.

Víc lidí než po srpnu 68

Až brexit odhalil, že v posledních letech odešlo do Velké Británie na sto tisíc lidí z České republiky. To je pro srovnání dva a půlkrát tolik, než odešlo celkově z Československa po únorovém komunistickém puči, a o dvacet tisíc víc, než kolik odešlo po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. „Počet sto tisíc je jen odhad, ale kvalifikovaný, na základě reálné konzulární zkušenosti,“ uvádí vysoký český diplomat.

„S tímto číslem pracujeme jako s reálným. Situaci nám komplikuje přístup britských úřadů, kteří až dosud občany ze zemí Evropské unie, kteří žijí ve Spojeném království, nikde neregistrovali. Neexistuje tak žádná přesná statistika,“ vysvětluje Jana Čechlovská, tisková tajemnice české ambasády v Londýně.

Romové nejsou pro Unii na okraji zájmu
Takzvaný rámec EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů byl v roce 2011 vůbec první iniciativou zaměřenou na integraci Romů na úrovni Unie.

Po zemích EU požaduje, aby přijímaly vnitrostátní integrační plány zlepšovaly životní podmínky romské populace a zabývaly se specifickými potřebami kočujících skupin Romů, zejména jim zajistily přístup k vhodným tábořištím.

Díky této iniciativě se podařilo přimět země Unie, aby Romům, včetně kočovných skupin, věnovaly větší pozorností. 

Ještě složitější je to s odhadem počtu Romů, kteří přišli do Británie v posledních letech z východní Evropy. Vedle České republiky především ze Slovenska, Rumunska nebo Bulharska. Odhady britských úřadů i neziskových organizací se pohybují mezi sto až třemi sty tisíci. Také proto, že podobně jako v Česku se mnozí z Romů ke své národnosti nehlásí.

„Romové ze Slovenska představují z hlediska integrace výrazně větší problém než čeští Romové,“ uvádí k tomu Torák. „Také proto, že část slovenských Romů přichází z těch nejchudších osad z východního Slovenska.“

Pro českou romskou komunitu je dobré postavení těch, kteří odešli do Velké Británie, velkou motivací a povzbuzením. „Jsou příkladem, že i Romové mohou být úspěšní,“ říká Torák. „Ukazují to jak ti Romové, kteří tu zůstávají, tak ti, kteří se odsud po čase vracejí zpátky do Česka.“ Střet britského multikulturního světa s českou realitou může být ale někdy tvrdý.

„Znám osobně příklad romských dětí, které po příjezdu do Česka mluvily jen anglicky. A české učitelky je kvůli tomu chtěly poslat do speciálních škol,“ dodává Torák.

Co si myslíte o Evropské unii? 
Nemám tedy vyhraněný, černobílý pohled na EU a chápu pozitiva našeho zapojení do evropských struktur a organizací. Jednoznačně vítám svobodu pohybu v schengenském prostoru, bezcelní unii a další svobody, které i využívám. Kladně hodnotím i lepší přístup k mezinárodním studijním programům nebo mechanismy ochrany trhu před nebezpečnými výrobky a další. Ale bylo by krátkozraké vidět pouze pozitiva a vychvalovat do nebe něco, co má pevné, vysoké zdi a práchnivé nohy.

Nutno říci, že jako mnohé politické struktury i EU se značně zpronevěřuje svým bývalým ideálům. Za prvé snad to nejdůležitější její účel budování sjednocené Evropy s vizí pozitivního směřování se tříští v nedemokratických mocenských bojích prominentních států mezi sebou a společně proti novým členům V4 a byrokratickou snahou řešit jednotlivosti a detaily zanedbatelného významu…

Byl jsem zcela znechucený její reakcí, když Británie oznámila svůj záměr opustit EU, jak se na její hlavu snesla záplava výhrůžek z Bruselu namísto věcného dialogu.

EU za celé roky fungování nedokázala sjednotit dlouhou řadu úplně základních předpisů v mnoha důležitých oblastech. Sice dokáže na stostránkovém dokumentu definovat parametry mnoha nedůležitých výrobků, ale dodnes nesjednotila uznávání některých kvalifikací ani mezi státy se společným jazykem, jako jsou Německo a Rakousko.

Dodnes nemohu přejet hranice do Rakouska na skútru, protože legislativní přístup obou zemí k těmto vozidlům se liší. Přitom podpora skútrů byla zamýšlena jako ekologické opatření…

čtenář Ivo Škapa