Kliknutím zvětšíte„Myslím na vás, Škodováci. Vím, jak jste si návštěvu britských letců přáli. Nebyla poslední. Věčná vděčná paměť těm, kteří v Plzni dali své životy za vítězství spravedlivé věci,“ pronesl 21. dubna 1943 ve své pravidelné týdenní rozhlasové promluvě pohnutým hlasem Jan Masaryk, československý ministr zahraničí v exilu.
Stalo se tak čtyři dny poté, co neúspěšný nálet britských bombardérů zasáhl místo Škodových závodů v Plzni psychiatrickou léčebnu v nedalekých Dobřanech. A jen 23 dnů předtím, než se Britové rozhodli nálet zopakovat. Co se tehdy vlastně na plzeňském nebi dělo a proč bylo tak obtížné rozlehlou Škodovku zasáhnout?
Cíl číslo jedna
Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring, byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.
Právě proto se plzeňská Škodovka stala cílem číslo jedna britských a později také amerických vzdušných útoků, neboť podle spojeneckých představ mělo zničení závodů výrazně omezit německé možnosti pokračovat ve válce, tedy ji zkrátit a ušetřit mnoho lidských životů.
V roce 1943 se podařilo spojeneckému letectvu bombardovat a silně poškodit Kruppovy závody v Německu, což zbrojní průmysl Třetí říše citelně zasáhlo. Plzeňská Škodovka tak získala pro Němce ještě větší význam než dosud, navíc do ní byla přesunuta řada pracovníků ze zasažené Kruppovy zbrojovky, takže v dubnu 1943 zaměstnávala až 67 tisíc lidí. Pro Spojence představovala zřejmý cíl, bohužel však také metu, jež byla jen velmi obtížně dosažitelná. O čemž se od začátku války už několikrát přesvědčili.
První neúspěšné pokusy
V letech 1940 a 1941 se britské Královské letectvo (RAF) pokusilo zaútočit na Plzeň několikrát, náletů se ale většinou účastnily jen malé počty letadel, které neznamenaly pro rozsáhlý areál Škodovky zásadní hrozbu. Jejich zásadním problémem byla přesnost navigace na vzdálené cíle ve střední Evropě. Důsledkem toho bylo, že při prvních provedených náletech na Plzeň v říjnu 1940 a říjnu 1941 shodila letadla pumy na jiné cíle.
„Navigační technika byla v té době poměrně nedokonalá a při hledání takto vzdálených cílů byli letci stále nuceni se řídit podle identifikovatelných bodů na zemi a předpokládaného času dosažení cíle. Kolem Plzně byla navíc soustředěna silná protiletecká obrana,“ popsal Deníku nesnáze a komplikující faktory těchto náletů Miroslav Eisenhammer ze Státního oblastního archívu v Plzni.
Tanky LT vz. 35 vyráběné v plzeňské Škodovce, rok 1938
„Letadla musela startovat z Anglie a proletět nad okupovanou Evropou, kde měli Němci leteckou nadvládu. Protektorát byl téměř na hranici jejich doletu, rozhodně se nemohla dlouho zdržovat nad cílem. Mohla shodit bomby, ale pak musela zpátky,“ potvrdil před časem badatel Pavel Šmejkal, zaměřující se na československý odboj během druhé světové války.
Při bombardování 26. dubna 1942, během nějž se ze země snažili navádět britské letouny českoslovenští parašutisté z později proslavených skupin Anthropoid (Josef Gabčík a Jan Kubiš), Silver A (Alfréd Bartoš a Josef Valčík) a Out Distance (Adolf Opálka s Karlem Čurdou) se bombardéry poprvé dostaly nad Plzeň, ale ani přes pomoc výsadkářů se jim nepodařilo továrnu zasáhnout.
„Akce se nepovedla kvůli špatnému počasí, protože byly nízké mraky a na cíl nebylo vidět. Existuje sice záznam, že piloti opravdu viděli zapálené ohně, ale přesto se nedokázali strefit. Skupinu Silver A sice za účelem navádění bombardérů vybavili v Londýně jedním naváděcím radiomajákem Rebecca, ale ten se po seskoku nepodařilo dostatečně ukrýt a dostal se do rukou gestapa,“ vysvětluje Šmejkal.
Opakovaný nálet 5. května 1942 byl také neúspěšný. Vedle všech výše uvedených faktorů komplikovala útoky bombardérů i plzeňská protivzdušná obrana zajišťovaná Flak-Untergruppe Pilsen západní Čechy, která disponovala několika 88mm kanóny FlaK.
Smolný dubnový nálet
K dalším náletům tak došlo až bezmála o rok později, tedy na jaře 1943. Tento rok totiž přinesl do letecké války mnoho nového, a to zejména zásluhou nového velitele britského bombardovacího letectva, jímž se stal na konci února 1942 Arthur Harris. „Tento důstojník uvedl v život mohutnou bombardovací ofenzivu, o které snili mnozí jeho kolegové již před válkou. Od předcházejících akcí se lišila hlavně svou soustředěností. Namísto řady náletů malými skupinami letadel na různé cíle najednou byla prosazena taktika jednoho mohutného útoku velkým množstvím strojů,“ popsal změnu Miroslav Eisenhammer ve své práci Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války, publikované před 24 lety v Západočeském historickém sborníku.
Za prvořadé cíle pro zmíněnou ofenzivu byly označeny tři oblasti. Za prvé průmyslové Porúří, za druhé severoněmecké přístavy v čele s Hamburkem a konečně Berlín. Do období bitvy o Porúří přitom spadly i dva nálety na Plzeň, jeden z dubna 1943 – a druhý květnový. „Svým rozsahem daleko předčily operace z předchozího roku, jejich úspěšnost však nebyla o mnoho větší,“ hodnotí ve své práci Eisenhammer.
Tragický průběh měl hned ten první, který se uskutečnil v noci na 17. dubna 1943. K jeho provedení bylo vysláno 327 čtyřmotorových bombardérů typu Lancaster a Halifa. Jejich posádky patřily ke zkušeným jednotkám a měly za úkol přesvědčit se předem vizuálně o tom, že se jim podařilo správně identifikovat cíl. Dalo se tedy čekat, že se jejich akce konečně setká s úspěchem.
Letouny musely po cestě často kličkovat kvůli protiletecké obraně, a třebaže se dostaly do prostoru Plzně, navigační chyba vyvolaná předchozími změnami kursu je místo nad město navedla do prostoru jihozápadně od něj, nad obce Křimice, Nová Ves a Dobřany.
Pak došlo k další chybě. Piloti podle instrukcí skutečně sestoupili do malé výšky asi 150 až 200 metrů a snažili se ověřit si cíl vlastníma očima. Naneštěstí však zaměnili Škodovku za areál dobřanské psychiatrické léčebny, který ji při pohledu ze vzduchu dost výrazně připomínal. Disponoval totiž vysokou vodárenskou věží a komínem kotelny, jež vyvolávaly dojem průmyslového podniku. Také jeho rozložení budov bylo z leteckého pohledu podobné Škodovým závodům.
Následkem byla tragédie. Dobřanská léčebna a její široké okolí se proměnily v trosky. Zasaženy byly i Křimice a Nová Ves. Zahynulo 100 pacientů léčebny, 35 civilistů a 60 německých vojáků. V Nové Vsi padlo bombardování za oběť 11 civilistů.
„Nálet na Dobřany byl samotnými Brity považován za velký neúspěch. Nejen kvůli omylu v zaměření a záměně areálu psychiatrické léčebny za areál Škodových závodů, ale také kvůli velkým ztrátám na letadlech a posádkách,“ uvedl pro Deník Miroslav Eisenhammer.
Z náletu se totiž nevrátilo 34 letadel a zahynulo 199 letců. Patřila mezi ně i sedmičlenná britsko-kanadská posádka navigačního letounu Lancaster, který byl zasažen nad Dobřany a zřítil se nedaleko dobřanského nádraží. Šlo o první spojenecké letadlo sestřelené nad českým územím.
Pokus o květnový reparát
Právě neúspěch dubnového náletu vedl k tomu, že se už o necelý měsíc později, v noci na 14. května 1943, pokusilo britské letectvo o reparát. K dalšímu náletu nad Škodovku vzlétlo celkem 156 Lancasterů a 12 Halifaxů. Ty zamířily k závodu od severozápadu, ale najít cíl a dostat se až nad něj se podařilo jen 60 strojům. Svrhly na město a okolí 280 trhavých bomb a několik desítek zápalných, značkovacích a osvětlovacích pum.
„Poprvé od začátku války došlo k vážnějším škodám, a to jak ve Škodových závodech, tak i ve městě samotném,“ uvádí Eisenhammer.
„Začalo to asi o jedné hodině zrána dne 14. května. Když jsem dobíhal k podniku, počala se už na obloze rozsvěcovati světla a jejich zář dopadala na střechy celé naší čtvrti. Vběhl jsem do krytu a po ohlášení příchodu veliteli vyzvedl jsem telefonní přístroj a s kolegou – pozorovatelem Fabšicem, který se rovněž dostavil, jsme v přílbách a s maskami stoupali vzhůru na své stanoviště na střeše. Střelba trvala, ale nebyla tak silná jako při bombardování Dobřan,“ vzpomínal na tuto noc pozorovatel Jan Adámek, člen závodní požární hlídky v budově plzeňské tiskárny Grafika v Rožmberské (dnešní Poděbradově) ulici.
Zbořeniště po bombardování Plzně, k němuž došlo v noci z 13. na 14. května 1943
„Na střeše nás překvapil pohádkový obraz. Ve dvou řadách od Lochotína k nám, rozestavěna jako pouliční lampy, ovšem ve velké výši, svítila prudkým bílým světlem jakási fantastická tělesa, mezi nimiž jakoby propleteny se pohybovaly stužky nesčíslných světlometů. Vzduch se otřásal temným rachotem a duněním. Něco se dělo nad námi, to jsme tušili. A když jsme chtěli vstoupiti do naší pozorovatelny, objevilo se v záři světlometů směrem nad Skvrňany letící letadlo, které cosi sypalo… Zároveň se ozvala prudká střelba z děl i kulometů a letadlo opět zmizelo. Následovaly dunivé rány, jako by pumy dopadaly,“ pokračoval.
Ztráty převýšily zisk
Bombardování trvalo téměř tři čtvrtě hodiny. V areálu Škodových závodů bylo poškozeno celkem 93 objektů, většina ze škod ale byla jen lehká, například okna vyražená tlakovou vlnou a podobně. Trochu těžší škody utrpěla slévárna šedé litiny, zasažená třemi pumami, a haly takzvané dělovky, jejíž přilehlé kanceláře navíc zničil požár. K nějakým škodám došlo i v ocelárně, montovně vozidel a v automobilce, na dvou místech došlo k poškození vodovodního potrubí.
Tři trhavé pumy a následný požár silně poničily také učňovský domov na Karlově a dvě dopadly přímo do dělnické kolonie Karlov. Jedna přitom zasáhla kryt, v němž zahynulo devět lidí.
Bomby poškodily také několik budov ve městě, naštěstí pro Plzeňany však většina svrženého smrtonosného nákladu dopadla neškodně do polí mezi Skvrňany, Radčice a Bolevec.
„Velký rozptyl bomb byl v tomto období stále obvyklou záležitostí, přestože při náletech mimo území vlastního Německa měli britští letci rozkazy nebombardovat plošně, ale pouze identifikované cíle – škody v Radčicích, Bolevci, Skvrňanech nebyly způsobeny nějakou odfláknutou prací britských navigátorů a bombometčíků, ale bohužel běžným průvodním jevem náletů, který se opakoval i jinde,“ uvedl pro Deník Eisenhammer.
Z hlediska škod způsobených na hlavním cíli, tedy Škodových závodech, šlo podle něj o třetí nejúspěšnější útok během války – uváděná škoda téměř 51 milionů korun byla převýšena jen při americkém náletu 16. října 1944 (přes 79 milionů korun) a samozřejmě při posledním náletu 25. dubna 1945 (1,9 miliardy protektorátních korun, 70 procent zničení podniku).
Následky náletu na Plzeň z 14. května 1943. Shozeno bylo celkem 280 trhavých bomb, z toho sedm jich bylo shozeno na Škodovku, dále 34 světelných bomb, 25 bomb značkovacích, tři miny, 30 ostatních bomb a bylo nalezeno 26 padáků po světelných bombách
Ani tak ale nepovažovali Spojenci tento nálet za úspěšný, protože ztráty byly větší než akceptovaných pět procent. „Značný nepoměr nasazených sil a utrpěných ztrát ve srovnání s výsledky bombardování vedl k tomu, že se Britové soustředili na dostupnější cíle a Škodovka tak vyráběla po provedených opravách děla a střelivo nerušeně dál až do podzimu 1944, kdy na ni začali útočit Američané. Ti měli sice kapacity dostupné k jejímu bombardování již na jaře 1944, ale soustřeďovali se přednostně na bombardování továren zapojených do letecké výroby, což Škodovka nebyla,“ vysvětluje Eisenhammer.
Po válce upadl britský nálet z roku 1943 trochu v zapomnění. Po nastolení komunistické vlády jej překrylo halasné odsuzování posledního dubnového amerického náletu, jenž začal být lživě označován za úmyslný útok na poválečný československý průmysl (aniž by komunističtí propagandisté vzali v potaz, že právě Škodovka byla v dubnu 1945 poslední velkou zbrojovkou pracující ve prospěch nacistického Německa, jemuž v té době dodávala zejména nebezpečné stíhače tanků Hetzer), a v pozdějších dobách si díky popularitě československých parašutistů zase dobyl největší pozornost ten z dubna 1942.
U příležitosti 80. výročí však sluší si hrdinství britských letců připomenout. I když si tyto nálety vyžádaly i řadu civilních obětí, je třeba mít na paměti, že jejich cílem bylo postavit se zlu a zkrátit válku, aby co nejvíce životů mohlo být naopak ušetřeno. A to si zaslouží úctu.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
