Zahrada v Živohošti, Bretschneiderova vila v pražské čtvrti Krč, náměstí v Kolíně, škola v městečku Třešť, to všechno a ještě mnohá další jsou místa, kde 7. května tekla krev, a to i lidí, kteří se v danou chvíli nijak nestavěli Němcům na odpor. Jen měli ten smutný osud, že se jejich přítomnost protnula s kroky příslušníků esesáckých jednotek, kteří v posledních minutách války rozpoutali bezuzdné řádění.

Omylem vstoupili do cesty

Jedním z těchto případů byla poprava sedmi mužů, převážně mladíků v obci Živohošť na Příbramsku. K jejich osudu přispěl sled tragických náhod, který vyústil v katastrofu.

Esesácké jednotky si za druhé světové války zřídily z pravobřežní části obce Živohošť vojenské cvičiště zbraní SS Benešov, odkud vystěhovaly místní obyvatele. Krajem proto neustále procházeli jejich vojáci, kteří se na ozbrojené civilisty dívali jako na bandity, jež mohou bez váhání likvidovat.

V neděli 6. května poslal velitel německých četníků v Živohošti sedm mužů, aby chytili pramici, která se utrhla od přívozu. Muži se s pomocí převozníka Jana Sedláka dostali přes řeku a začali pramici hledat, k jejich smůle však Sedlák krátce poté musel převézt i 12 německých vojáků, nejspíš příslušníků Waffen-SS. Když se členové hlídky hledající pramici vraceli zpátky, vstoupili esesákům náhodou do cesty. Ti na ně zahájili okamžitě palbu: buď se domnívali, že mají před sebou partyzány, nebo se prostě rozhodli ve vypjaté atmosféře květnové revoluce ihned zabíjet. Jednoho muže (Vladimíra Nováka) zastřelili na místě, čtyři zranili, dvěma se podařilo utéct. K postřeleným esesáci ještě došli, udeřili je pažbami a zkopali, ale nedobili. Když odešli, podařilo se zraněné přepravit na druhý břeh a dostat do benešovské nemocnice.

Esesáci se ale vrátili. O den později podnikla jednotka Waffen-SS z Neveklova, vedená SS- Oberstandartenjunkerem Güntherem Ballnowem, trestnou výpravu na Chotilsko, obec, do jejíhož katastru spadá i Živohošť. V Chotilsku odchytila sedm mladíků ze sousední Záborné Lhoty, kteří představovali "povstaleckou hlídku" a byli vyzbrojeni třemi loveckými puškami.

Pod pohrůžkou, že pokud se okamžitě nevzdají, bude Chotilsko vypáleno stejně jako Lidice a Ležáky, všech sedm zajala a odvedla na své cvičiště do Živohoště. Tam je esesáci v zahradě místní usedlosti čp. 12 kolem čtvrté odpoledne všechny postavili k dřevěnému plotu a zastřelili.

Poprava probíhala nanejvýš cynickým způsobem - esesmani se každého muže předem dotazovali, jestli chce střelit do hlavy nebo do břicha, a popravené pak naházeli do nedaleké Vltavy. Celá poprava byla navíc podrobně zachycena na fotografiích, které jsou dnes uloženy v Hornickém muzeu Příbram. Dodnes se přesně neví, kdo a za jakých okolností fotografie pořizoval - teoreticky to mohl tajně udělat tamější páter Josef Semrád, který v té době spravoval živohošťskou farnost, také je ale možné, že snímky byly pořízeny přímo na německý příkaz. Po válce byl na památku zavražděných vztyčen u místního kostela kříž.

Kulometná palba do lidí na náměstí

Masakr velkého rozsahu se udál 7. května 1945 také v Kolíně, kde k němu došlo v podvečerních hodinách. V závěru války byla v Kolíně rozmístěna početná vojenská posádka spolu s několikatisícovým zvláštním útvarem vojsk SS a sídlo zde také gestapo.

Ouverturou k vražednému běsnění se stala noc na 7. května, kdy městem prošly oddíly SS a vytloukaly výkladní skříně a okna, v nichž byly vystaveny portréty prezidenta Beneše, maršála Stalina nebo vlajky spojeneckých mocností. Podle poválečné zprávy Sboru národní bezpečnosti se na tom podílelo i místní gestapo.

Během pozdního odpoledne 7. května 1945 se pak na kolínském náměstí (dnešním Karlově náměstí) shromáždilo větší množství lidí, očekávajících veřejné vyhlášení německé kapitulace. Informace o kapitulaci sice z amplionnů na náměstí skutečně zazněla, brzy poté, však vtrhly na místo silně ozbrojené a motorizované oddíly SS a bez vyzvání zahájily kulometnou palbu do shromážděných občanů.

"Zpráva Občanského národního výbor uvádí, že dne 7. května 1945, asi v 17:30, kdy místní rozhlas vysílal projev premiéra Churchilla o úplné kapitulaci Německa a obyvatelstvo shromážděné na náměstí dalo jásotem nepokrytě najevo radost nad skončením války, zahájily německé oddíly SS z několika míst střelbu do shromážděného davu. Při tom bylo 12 osob na místě usmrceno. Zpráva OV SNB však uvádí, že zastřeleno bylo 14 osob," uvádí Pavel Pobříslo v článku Smrt na kolínském náměstí 7. května 1945, jenž se podrobně zabývá touto událostí.

Esesáci ten večer také zadrželi osmnáctiletého Oldřicha Krásu, kterého odvlekli na zahradu tzv. Žertovy vily, kde ho surově ubili a zahrabali, a rychlopalným dělem ostřelovali radnici. Německé vojenské velitelství pak vyhlásilo nad Kolínem stanné právo. Město vydechlo až s osvobozením.

Pomstou za Třešť byla veřejná poprava

Jeden z největších masakrů konce druhé světové války na našem území postihl 7. května městečko Třešť na Vysočině, jehož občané podobně jako v jiných českých městech povstali 5. května proti nacistům, odzbrojovali německé vojáky a uvěznili některé gestapáky a nacisty.

O dva dny později dorazila do Třeště z Jihlavy německá trestná výprava, která měla povstání potlačit. Do ulic města vjelo pět pancéřových vozů a několik nákladních aut plných vojáků. Na 400 příslušníků Waffen-SS i wehrmachtu obsadilo rychle celé město, procházelo ulicemi a střílelo lidem do oken. Poté Němci vyhlásili stanné právo, procházeli domy a několik desítek mužů podezřelých z účasti na povstání shromáždili u školy.

Následně se dostala ke slovu dcera zástupce velitele místního Volkssturmu, jedenadvacetiletá Herta Kasparová, jejíž rodiče patřili mezi ty, které povstalci o dva dny dříve uvěznili (její otec byl při tom zbit). Teď procházela kolem zadržených, hledala tváře těch, jež viděla zasahovat u nich doma, a když je našla, ukázala a luskla prsty. Každé lusknutí znamenalo smrt. Spolu s ní vybíral mezi zatčenými aktivní povstalce ještě místní vedoucí NSDAP, továrník Hans Walter Engelmann. Celkem vybrali 34 lidí, kteří byli ještě téhož dne zastřeleni.

Herta Kasparová byla za za účast na tomto sločinu po válce odsouzena k trestu smrti a dne 13. září 1946 veřejně popravena.

Dobili i raněného. A nemluvili jen německy

Děsivou ukázkou nacistické bestiality se stal i masakr na zahradě Bretschneiderovy vily v Hornokrčské ulici v Praze. Příslušníci SS (z SS-Kampfgruppe Jörchel, součást SS-Kampfverband Wallenstein) zde dopoledne 7. května 1945 postříleli 14 mužů z vily a z okolních domů, další čtyři muži přežili se zraněními.

Manželé Bretschneiderovi se spolu s přáteli chtěli zapojit do probíhajícího povstání. Někdo z okolních vil je ale bohužel udal Němcům - pravděpodobně je zahlédl přenášet zbraně. Esesáci obklíčili kolem půl desáté dopoledne vilu, všechny přítomné muže vyvlekli z domu a přitáhli k nim i několik dalších lidí, včetně sedmdesátiletého Jana Čecha, jenž byl přivlečen úplně náhodou a brzy se měl stát nejstarším zavražděným.

Masová vražda probíhala i v tomto případě s obvyklým nacistickým cynismem - všech osmnáct mužů bylo odvedeno na zahradu a postaveno do řady, načež do nich esesáci opakovaně vypálili. Masakr musela sledovat z okna domu Kateřina Bretschneiderová, která se tak dívala na popravu vlastního syna, osmnáctiletého Viléma, a muže Jindřicha.

Oba shodou okolností salvu přežili, Vilém však bohužel ne nadlouho. Když už bylo zdánlivě po všem a popravčí jednotka odcházela, začal se zraněný mladík plazit k sudu s vodou. Vojáci se však vrátili - některý z nich si pravděpodobně všiml pohybu - a dobili raněného střelou do hlavy. Jeho otec Jindřich spolu se třemi dalšími přežil, přestože byli všichni vážně zraněni.

Vrazi z Hornokrčské ulice byli podle pozdějších svědectví převážně mladíci a nikoli pouze Němci - někteří z nich mluvili chorvatsky a někteří dokonce slovensky, zřejmě byli původně příslušníky Hlinkovy gardy.

Kdy už to skončí?

Podobných míst byla ten den po celé republice celá řada. Stejný osud jako Třešť potkal ten den také Velké Meziříčí, kde vypuklo povstání 6. května, ale už v noci na sedmého je potlačily německé posily.

Ty pak vzaly do zajetí 80 místních obyvatel, z nichž 60 povraždily: v pondělí 7. května 1945 zavraždili němečtí vojáci 42 zajatých mužů na břehu Oslavy u Nesměře a dalších 14 postříleli u řeky Balinky. Hlavního organizátora revolučního národního výboru Jindřicha Nováčka nacisté pověsili na náměstí. Tři další muže zastřelili ještě před svým odjezdem 8. května 1945.

V polích u Zdislavic zabili 7. května vojáci SS členy místní povstalecké hlídky bratry Zdislava a Karla Nedělovi. „Kluci tehdy vypálili podle vyprávění táty směrem k německé koloně, která palbu opětovala,“ vzpomínal na to místní pamětník Jaroslav Paýr.

Vraždění nadále probíhalo také v pražském gymnáziu Na Pražačce, kde německá posádka držela asi 80 zajatých rukojmí, z nichž bylo ve dnech 6. a 7. května zabito nejméně 30 lidí. Týž den zabila střelbou do zad českého parlamentáře označeného bílou vlajkou, policejního strážmistra Václava Bečváře.

Sedmý květen byl tak snad vůbec nejkrvavějším dnem povstání, kdy se všichni ptali, kdy už to skončí. Konec se však už blížil.