On-line reportáž ke koronaviru najdete ZDE

„Nabízíme pomoc lidem, kteří se dostávají do dluhové, finanční a existenční tísně. Volá nám mnoho živnostníků, zaměstnanců i matek samoživitelek, kteří se dostávají do těžko řešitelné situace, s níž si nevědí rady. Nejvíce se potýkají s výpadky příjmů, nemožností splácet úvěry, splátky insolvenčním správcům a nemožností splácet nájem,“ říká Kateřina Lánská, koordinátorka vzdělávacího programu Varianty.

Kromě helplinky připravují pracovníci ČvT rozšíření online poradenství (na jeho podporu se rozběhla sbírka SOS ČESKO), v terénu momentálně působí tým více než 50 dluhových poradců a právníků. O tom, jak vypadá práce zaměstnanců této neziskové organizace v době krize, Deník hovořil s Michaelou Palaščákovou z ústecké pobočky ČvT.

Michaela PalaščákováZdroj: archiv Michaely PalaščákovéDenně nyní mluvíte s lidmi, kteří na tom v době krize nejsou materiálně dobře. Jak se s tím vyrovnávají?
Zpočátku u nich převládala panika kvůli ohrožení zdraví, pak nastoupily obavy z finančního nedostatku. Pojmenovala bych to jako strach z neznáma.

Vyznají se ve vládních opatřeních a možnostech, jak žádat o různé dávky v souvislosti s nouzovým stavem?
Přešli jsme plně do online režimu, po telefonu klienty navigujeme, na jaké dávky mají nárok a jak o ně mohou žádat.

Jaké jsou nejčastější dotazy?
Na poslední poradě jsme například řešili potravinovou pomoc, ale hodně dotazů chodí i na to, jak si mohou vyzvednout peněžitou pomoc pomocí složenky.

Vaši klienti často bydlí v nevyhovujících prostorech. Jak řeší domácí výuku?
Hodně záleží na škole. Samozřejmě pokud má výukové materiály pouze ke stažení na internetu, může to být v mnoha domácnostech problém. Ne všude mají počítač nebo připojení k internetu. V mobilech se jim pracovní listy neotevřou kvůli velikosti dokumentu. Některé školy nabízejí materiály v papírové podobě k vyzvednutí třeba dvakrát týdně, což je pozitivní.

Znamená to, že i děti z příjmově slabších rodin se ve ztížených podmínkách učí?
Mohu mluvit jen za naše klienty, s nimiž jsme v kontaktu. Jde zhruba o 45 dětí. Podle našich informací z 90 procent pokračují ve vzdělávání. Pochopitelně nedá se to kontrolovat detailně, vždy záleží na rodičích a jejich komunikaci se školou. Díky tomu, že už můžeme s ochrannými pomůckami chodit do kanceláří, obvolali jsme „naše“ rodiny a nabídli jim vytištěné pracovní listy pro domácí učení. Byl o to velký zájem, minulý týden přišlo na 40 klientů, v pondělí se dokonce tvořily fronty, takže jsme prodloužili otevírací dobu.

V čem by stát mohl víc pomoci?
Problém vidím v tom, že každá škola si to dělá po svém, což není konkrétně na Ústecku příliš efektivní. Rozdíly jsou velké. Přivítali bychom nějakou jednoznačnou centrální metodiku pro domácí výuku.