Hotely a restaurace s nálepkou „Adults only“ jsou v zahraničí docela běžné. U nás je údajně vyhledávají nejčastěji milenci, učitelky, které si od dětí potřebují odpočinout, a pak i lidé, kteří prostě mají rádi klid a dětské povykování jim vadí. Rodiny s dětmi naopak hledají označení „Family friendly“. Argumenty obhájců dětí i odpůrců jejich přítomnosti jsou jistě odůvodněné.

České zákony ovšem chápou zákaz vstupu dětí jako diskriminaci. Precedentem se stal případ hoteliéra a restauratéra Milana Janků z Mladé Boleslavi, jemuž děti rušily významné hosty. Už roce 2014 argumentoval tím, že jeho podnik navštěvují manažeři, kteří si buď chtějí odpočinout, nebo pokračovat v jednání. Řádění a hluk je skutečně ruší a vadí jim.

Obchodní inspekce nepřijala jeho důvody a potrestala ho pokutou. Její výklad zákona potvrdil ombudsman a nakonec i soudy. 

Provozovatel musí mít důvod

Provozovatel Milan Janků na dveře restaurace umístil nápis, že „restaurace není vhodná pro děti do šesti let v doprovodu rodičů z důvodu rušení ostatních a hotelových hostů“. Dětem starším šesti let pak podnik umožňoval vstup pouze v doprovodu rodičů. Obecný zákaz vstupu dětí do restaurace bez objektivního zdůvodnění tenkrát shledal Nejvyšší správní soud (NSS) diskriminačním.

Ospravedlnitelným důvodem je podle NSS například stavební řešení, které neumožňuje bezpečný a volný pohyb dětí či rodičů s kočárkem, případně povaha poskytovaných služeb. Zákaz je tedy legitimní třeba v případě provozoven nabízejících výhradně sortiment, jehož prodej je dětem zakázán.

Podle NSS není zcela v pořádku ani situace, kdy provozovatel jen obecně, bez odůvodnění, deklaruje, že se zaměřuje na specifickou klientelu. Přiměřenějším řešením je vykázání konkrétních dětí, které ruší ostatní hosty restaurace, případně při vstupu do restaurace vyvolávají důvodné obavy z rušení klidu.

Více si můžete přečíst v sobotní příloze Deníku – v magazínu Víkend.