V Kostelci to prý všichni věděli

Milan Furda je viněn, že se v období od srpna 2008 do února 2009 dopustil přijímání úplatků a zneužití pravomoci veřejného činitele ve funkci vedoucího odboru dopravy Městského úřadu v Kostelci nad Orlicí. Úplatky měly urychlit vyřízení žádostí, například o uvedení vozidla do registrace nebo udělení SPZ. Na počátku uvedl obhájce Ivan Brož, že se jeho mandant nedostaví a žádá, aby soud jednal v jeho nepřítomnosti i 22. března, na kdy je stanoveno další jednání.

Jako první soud předvolal na místo svědků k výpovědi tajemníka Městského úřadu v Kostelci nad Orlicí Jana Volného a starostku Kostelce Ivanu Červinkovou, kteří vznesli jako první popud na Policii ČR v podobě dopisu. V tom vyjádřili podezření o výskytu korupce na odboru dopravy a braní úplatků Milanem Furdou. Oslovit Policii ČR se rozhodla starostka spolu s tajemníkem na základě zhruba tří anonymních dopisů a výpovědí občanů, nespokojených s činností odboru dopravy. „Řeči z ulice“ vždy hovořily nekonkrétně, lidé prý nikdy nikoho nechtěli jmenovat. „Dokonce jsme byli obviněni, že v tom jedeme taky, že prý to vědí všichni,“ řekla starostka Ivana Červinková.

Na dotaz, proč nikdo ze stěžovatelů nikdy neřekl jméno toho, kdo bere úplatky, prý byla vždy universální odpověď: „Vždyť to v Kostelci všichni vědí.“ Anonymy na toto téma přicházely cirka od roku 2007.

Bankovky vložené v žádostech

„K našemu názoru přispělo, že na pracovním stole vedoucího Odboru dopravy byly neustále žádosti o registraci a v nich vložené bankovky o nominální hodnotě tisíc korun. To nebylo obvyklé dříve, kdy pan Furda pracoval v Odboru dopravy jako technik,“ dovysvětlil tajemník Jan Volný důvod záměru sdělit podezření o úplatcích PČR. Ta následně nainstalovala operativně pátrací techniku, která zaznamenávala jednání úředníka po několik měsíců roku 2008 až 2009. Podle vyjádření starostky ostatní zaměstnanci Městského úřadu prý postup vůči vedoucímu Furdovi vesměs schvalují.

Jak údajné úplatkářství konkrétně vypadalo, mají osvětlit výslechy lidí zachycených na obrazovém záznamu při jednání s Milanem Furdou. Ilustrativní byly právě první dva svědci z předvolaných.

Svědci ohroženi trestním stíháním

V prvním případě však svědek odmítl vypovídat s ohledem na riziko vystavení se soudnímu stíhání. „Aby se to ve finále neobrátilo proti mně,“ vysvětlil. Při výslechu v červnu 2009 však podnikatel v automobilovém průmyslu, který je ve známostním vztahu s obžalovaným, vypovídal, ale výpověď si nepamatoval. Telekomunikační a kamerový záznam, na kterém Milan Furda žertem tvrdí, že je schopen zázraku do tří dnů, svědek odmítl rovněž komentovat. „Jestli to bude takto pokračovat dál s ostatními svědky, tak se tato kauza potáhne dva roky,“ podotkl předseda senátu Jiří Fuks.

Tuzér nebo úplatek?

Následující svědek se rozhodl vypovídat a trval na své předešlé výpovědi. Z té vyplývá, že při vyřizování žádosti o registrační značku měl zaplatit dva správní poplatky ve výši 2300 a platil dvěma tisícikorunami a jednou pětisetkorunovou bankovkou. „Na moje přání mi však vedoucí Milan Furda nic nevrátil,“ uvedl svědek. Popsaná scéna se podobá spíše věnování tuzéru než vědomému uplácení, podle vyjádření státní zástupkyně Vladimíry Matějkové to však na obsahové stránce výkladu zákona nic nemění. „Úředník bral finanční částky nad rámec svých kompetencí a nemá vliv, jestli se tomu říká úplatek nebo dýško,“ uvedla své stanovisko Matějková.