Šok, který policejní vrtulník způsobil této dvojici, byl jen vedlejším efektem práce kriminalistů. Ti nehledali zbloudilé milence, ale v 80. letech známou figurku Orlických hor, postrach rekreačních chalup na Rokytnicku – říkejme mu třeba Franta. V těchto letech ničil zařízení chalup v horách a také se ve zdejších nepřístupných zákoutích ukrýval. Byla to mánie. Když na něj přišla, musel jít navštívit cizí chaty. Měl jich na svědomí desítky. „Drahé věci nekradl, jen drobnosti, většinou se v chalupě najedl, ustlal si na chvíli v cizích peřinách a zase zmizel. Lidé z něho byli nešťastní, protože za sebou nechával příšernou spoušť a špínu, do postele vlezl ve špinavých botách,“ líčí potřeby zloděje šéf rychnovských kriminalistů Zdeněk Hlaváček.
Franta jednou zlikvidoval hostinu připravenou na svatbu, příště se mu podařilo vloupat se do chalupy tehdejšího rychnovského prokurátora. „Po jednom dopadení jsem ho upozornil, co ho to napadlo, že to státní úředník považuje za provokaci,“ připomíná Hlaváček kuriozitu. Poté, co ho pustili, zloděj si za čas vyrobil svůj typický „magorák“ – kombinace léků a alkoholu – a prokurátorovu chatu, nevědomě, navštívil podruhé. Jindy prokopl skleněnou verandu u chaty, přetrhl si šlachu na noze, a kdyby ho nenašla zdravotní sestra, málem vykrvácel.
Obyvatelé v horách už zloději nechávali na stolech vzkazy, ať si vezme, co potřebuje, jenom ať tam, proboha nedělá takový binec. Některé objekty totiž navštívil i pětkrát šestkrát za sebou.
Policisté ho jednou pěkně urazili při prohledávání chaty, u které byla nahlášena vloupačka. „Nahlédli jsme dovnitř a konstatovali: To budou mít majitelé radost, ten dobytek to tady pěkně zřídil,“ vybavil si situaci kriminalista Luboš Bartoš. Zloděj schovaný v chatě vše slyšel a později se policistům svěřil, jak se ho podobná poznámka dotkla. Sám u sebe si totiž potrpěl na čistotu, což se ukázalo při jeho zatýkání.
Když Frantu policisté na Rokytnicku sebrali, slíbil, že se ke všemu přizná, ale kladl si podmínku: „Musím s ním jít já, nesnášel totiž uniformované policisty, nepovedeme ho v poutech a neuděláme mu ostudu po vesnici. Taky chtěl, abychom ho pustili domů se upravit,“ popisuje Hlaváček pachatelovo přání.
Franta začal doma svoji proceduru: pečlivě se umyl, našamponoval si hlavu, usušil se, upravil se, čistě oblékl a mohl vyrazit. Obcházeli jednotlivé chaty, které „udělal“. Bylo mokro, Hlaváček měl gumáky, další policisté v pozadí. Hlaváček viděl, že mu Franta kouká na boty a přemýšlí o útěku. „Preventivně jsem ho upozornil, že gumáky si případně sundám a uštvu ho naboso jako zajíce, protože běhám maraton, což byla pravda.“ To zabralo. Franta se pak ke všemu přiznal.
Vcelku dobrý konec – jen někteří majitelé chalup se při vyšetřování náhle rozpomněli, co všechno jim po Frantově návštěvě zmizelo: sekačky, nářadí a další věci, o které fantom Orlických hor rozhodně neměl zájem. A ten milující se pár má zřejmě dodnes alergii na vrtulníky.
