Hlavní hygienik by měl být víc vidět, říká šéf hygienické stanice v Liberci

Foto z první linie. Takto zdravotníci denně podstupují náročný boj s covidem

Jak se vyrovnáváte s lidmi, kteří popírají pandemii a šíří různé hoaxy a nepravdivé zprávy ohledně onemocnění covid19. jak velký dopad to má na vaši práci? Hádám, že není ve vašich silách kromě hygienických opatření ještě dělat osvětu.
Upřímně. Blbci byli, jsou a budou. A právě dělat osvětu je možná ještě důležitější než hygienická opatření. Proto třeba telefonické rozhovory a tzv. trasování nemůže být jenom „kdo, co a kde“, ale musí tam být i vysvětlení. Proto nejsem příznivcem volání z nějakých vzdálených call center, která nejsou přímo napojena na lokální hygienu, která dokáže vysvětlit a propojit informace, definovat ohniska. Proto se snažím být na všech tiskovkách po krizovém štábu, proto se snažíme reagovat na drtivou většinu často i velmi neuctivých mailů. Nedávno jsem právě na jeden takový reagoval a v průběhu následného dialogu se ukázalo, že ti lidé nejsou žádní hrubiáni a ignoranti, ale že prostě neznají některé souvislosti, a i když třeba názor nezmění, tak změní přístup a zájem o věc, a to za to stojí.

Je to pravděpodobně nejvážnější epidemiologická situace v ČR za posledních 30 let. Zažil jste vy osobně něco srovnatelného?
Pamatuji dále než 30 let. Ještě na medicíně jsem zažil ohromnou epidemii žloutenky typu A, kdy tady byly desetitisíce nemocných, pandemii chřipky v pozdějších letech. Za mého působení v pozici Hlavního hygienika ČR pak „ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu“ - epidemii Eboly. Ta, přestože nakonec u nás nebyla, tak v Evropě ohrožení znamenala a málokdo už dneska ví, že Česká republika byla velmi sofistikovaně vydírána hrozbou šíření eboly a opatření, která jsme přijímali, musela být taková, jako kdyby tady byla. A to si prosím vzpomeňme, že ebola má smrtnost přes 40 %. Historie tedy ukazuje, že koronavirus nebyl první a nebude poslední. Proto se musíme na podobné situace připravovat.

Dá se na to připravit? Nebo je nutné  postupně se přizpůsobovat aktuálním požadavkům?
Česká republika měla k tomu účelu zpracovaný Pandemický plán a ustavenou Ústřední epidemiologickou komisi. Bylo hrubým zanedbáním v prosinci minulého roku a začátkem roku letošního, že tehdejší hlavní hygienička, která má tuto problematiku v gesci, neaktualizovala a nepřizpůsobila Pandemický plán nové situaci. Ještě větší chybou bylo, že už v té době nebyla svolána Ústřední epidemiologická komise, tak jak jsme to udělali v Liberci. Věřím, že až pandemie pomine, tak se udělá potřebná rozsáhlá analýza postupů, procesů, abychom se z nich mohli poučit. To, že se nakupovaly roušky na poslední chvíli, nebyla chyba, to byl už jen jeden z mnoha důsledků zásadních pochybení, která se odehrála na počátku resp. v době, kdy byla epidemie či pandemie teprve ve výhledu.

Lékařka Ludmila Mazylkinová: Únavu a bolesti cítím i po svém vyléčení z covidu

Liberecký kraj dlouho zůstával pod celorepublikovým průměrem v počtu nakažených. Kdy se situace změnila a co to zapříčinilo?
V určitý moment, pokud bychom kraj neměli naprosto izolovaný, nelze lokálními opatřeními zastavit šíření onemocnění. Jinými slovy – pokud se dokážeme vyrovnat s lokálním ohniskem, ale zároveň nám sem cestují nové zdroje zvenčí a vytvářejí ohniska další, není lokálními nástroji reálné šíření zamezit. Proto musela přijít plošná opatření. Nicméně já jsem byl velmi rád, že se nám, resp. našim lidem i dobrovolníkům z řad Policie ČR, univerzity, zdravotní školy, hasičů i veřejnosti, podařilo zbrzdit komunitní nástup v našem kraji. Důsledkem toho totiž bylo například zpoždění nástupu epidemie v té nejrizikovější skupině seniorů a stigmatizovaných jedinců, takže jsme měli dlouhodobě jednak nejnižší procentuální podíl v této kategorii, i když celkový počet případů už byl relativně velký, a co je nejdůležitější – měli jsme i nejnižší hospitalizovanost. Bohužel s negativním celorepublikovým vývojem dochází k narovnání těchto ukazatelů v rámci celé republiky. Situace je tedy nyní u nás stejně kritická.

V LK jsme díky spolupráci s TUL měli vlastní systém na trasování a sdílení informací. Okamžitě se také začalo s výrobou roušek s filtry z nanovláken. Hrálo to nějakou roli při boji s pandemií?
Ano, hrálo to významnou roli. Příprava našeho programu – elektronického listu epidemiologického šetření s databázovými a analytickými funkcionalitami, které nám umožňovaly a umožňují velmi efektivně sledovat vazby mezi jednotlivými případy, odhalovat potenciální ohniska a účelně tak činit protiepidemická opatření, stejně tak jako svolání krajské epidemiologické komise, metodické vedení zdravotnických zařízení v užívání ochranných pomůcek, kontakt s akademickým i průmyslovým sektorem v rámci pandemického plánování – to všechno stálo za relativně příznivým vývojem v prvních fázích pandemie v našem kraji. Tím nejdůležitějším ale podle mého názoru byla důsledná koordinace a krizové řízení na úrovni Libereckého kraje a jeho Bezpečnostní rady, která zapojila do řešení problému všechny sektory společnosti, bez toho by to nešlo.

Je pro vás těžké respektovat nebo nekomentovat vládní či ministerská rozhodnutí, když máte vlastní zkušenost z pozice hlavního hygienika ČR, kterým jste byl v letech 2012 až 2016?
Ano i ne. Tady se musím přiznat, že jsem po odvolání hlavní hygieničky Gottvaldové dostal od pana premiéra nabídku se této funkce opět chopit. Bylo to pro mne samozřejmě uznání, že má předešlá práce na Ministerstvu zdravotnictví i celoživotní působení v hygieně nejsou zas tak špatné. Nicméně jsem musel zvažovat nejen profesní ambice, ale také zdravotní stav svůj i své ženy, takže po krátkém rozhodování jsem musel nabídku odmítnout. Funkci převzala následně MUDr. Rážová, která byla během mé ministerské mise mým zástupcem. Se zkušeností více než třiceti let v řídících funkcích vím, že každý má svůj řídící styl i priority rozhodování a já nechci být „kibicem“. A to i přesto, že bych některé kroky dělal jinak. Nicméně MUDr. Rážové svůj názor říkám a nejsou to vždy jen milé a bezkonfliktní rozhovory – konec konců nejde nám oběma o nic jiného než o veřejné zdraví. Možná bych v této souvislosti jen poznamenal, že by hlavní hygienik měl být víc vidět, a to na úkor řady „salónních“ epidemiologů, kteří nikdy nikde v praxi žádnou epidemii neřešili, a přesto se jim dostává mediální pozornosti.

Loni jste vydal sbírku básní s názvem Pouštění žilou. Máte ještě na psaní poezie čas, případně myslíte, že koronavirus se objeví jako téma některého z vašich příštích textů?
Psaní poezie není otázkou času, ale inspirace. A tak se stane, že se třeba ve dvě v noci mne něco napadne a zapíšu si to do mobilu, který musím mít kvůli trvalé pohotovosti vedle sebe, a další dny to už jen dotáhnu. Jestli se koronavirus objeví jako téma, tak to opravdu nevím. Ale vím, že to, co si člověk vyslechne, příběhy, smutky, vyčerpání se určitě promítne do nějakého širšího zastoupení existenciálních témat celkově. A abych to doplnil kompletně – když už si v noci poznamenávám myšlenky, tak to nikdy nevydržím a zrovna se podívám na stránky ministerstva na nejčerstvější laboratorní výsledky v Libereckém kraji…

Unikátní zjištění lékařů z Brna: Koronavirus zabíjí i nečekaně mimo nemocnice

V rozhovoru pro Deník jste řekl, že psaní může být i forma duševní hygieny. Jakou roli hraje podle vás právě mentální pohoda během celorepublikové krize, jakou právě zažíváme? Co byste doporučil lidem, kteří jsou doma a z televize a rádia se na ně hrnou informace o počtu zemřelých, plných nemocnic atd.
Všechno je v hlavě, to už někdo někde řekl, a já s tím naprosto souhlasím. Lidé si musí stanovit mez informací a zmírnit tím tu lavinu, která se na nás hrne. Myslet na to, abychom si zachovali duševní zdraví a abychom nezanevřeli na koníčky či činnosti, které nám dělají radost, dodávají energii a přináší pocit odreagování. Jestli to bude psaní poezie, cvičení nebo lepení papírových modelů, to už je úplně jedno.

Kdy a za jakých okolností se podle vás podaří situaci v ČR/kraji dostat pod kontrolu? Bude tu koronavirus opravdu navždy a my se tomu jen budeme muset přizpůsobit?
Neumím předpovídat, za to si toho ale dost pamatuji. V historii to není první pandemie, to jen naše zhýčkané generace se nepřestávají divit, že nemáme kontrolu nad vším, co dokáže příroda. Věřím ale, že se situace stále ještě mimo kontrolu nedostala a že ji náš zdravotnický systém zvládne lépe než v minulosti pandemii španělské chřipky či ve středověku opakované morové epidemie. Asi to ale ještě chvíli bude trvat. Vzhledem k úrovni šíření, na kterou jsme se dostali, bych jako reálné viděl tak jaro příštího roku. Předpovídat samo ale nestačí, je nutné podle toho jednat. Proto bychom už nyní měli analyzovat jak období před pandemií tak stávající průběh nejen ve statistkách, ale v krocích, které jsme učinili nebo spíš neučinili.

Koronavirus není chřipka. Plíce zůstávají poškozené celé měsíce

Co osobně pro vás bude případná satisfakce za zvládnutí koronavirové krize?
Když bude mít Liberecký kraj nejmenší zdravotní dopady, když lidé změní své návyky a budou v případě nemoci více ohleduplní ke svému okolí, když posílí očkování, když hygiena a epidemiologie nebudou Popelkou českého zdravotnictví, když…