On-line reportáž ke koronaviru najdete ZDE

Michalova přítelkyně Renata je zdravotní sestra na infekčním oddělení jedné nemocnice, takže v této vyhrocené době měla práce až nad hlavu. „Když se u nás začaly objevovat první případy nakažených lidí, nějaké respirátory se moc neřešily. A přítelkyně se nakazila od jednoho z pozitivních pacientů,“ začíná Michal vyprávět svůj příběh.

Vzhledem k tomu, že příznaky nemoci se u jeho přítelkyně neobjevily hned, normálně se spolu stýkali. Když dostala vysoké horečky a špatně se jí dýchalo, oba pochopili, kolik uhodilo, a tak se nechali testovat. „Ona byla pozitivní, já negativní. V karanténě jsem čekal na nejhorší a přitom se bál, jak to s Renatou dopadne. Nechali si ji rovnou v nemocnici, kdyby se jí zhoršily dýchací potíže,“ vzpomíná na chvíle, které mu změnily život.

Odložená svatba

Michal je zaměstnán jako číšník v jedné pražské restauraci, takže byl jedním z prvních v Česku, kdo pocítil dopady vládních opatření kvůli pandemii koronaviru. „Hospodu majitel zavřel a já nevím, kdy a jestli vůbec v ní ještě budu pracovat,“ pokračuje s tím, že se toho pro něj s nařízenou karanténou moc nezměnilo. Jenom měl možná trochu více času na přemýšlení.

„Po pěti dnech jsem dostal horečku taky, padla na mě strašná únava, nemohl jsem se pohnout a špatně se mi dýchalo, ale na to jsem na jaře zvyklý, protože jsem alergik,“ popisuje Michal své potíže. Průběh nemoci měl ale lehčí než přítelkyně, která v nemocnici dostávala infuze hydroxychlorochinu. Jemu lékaři doporučili pouze takzvanou symptomatickou a podpůrnou léčbu v závislosti na příznacích. Užíval tedy léky na snížení horečky, dodržoval pitný režim, polykal vitaminy a odpočíval.

Vzhledem k tomu, že Michal byl v bytě sám, musel se mu někdo starat o zásobování. „Léky a jídlo mi nosila mamka. Vždycky mi zavolala, že to mám za dveřmi, a já jsem si jen vyzvedl tašku, když odešla, abych ji taky nenakazil. Ta domácí strava mě nejspíš vyléčila,“ směje se Michal.

Také zprávy z nemocnice o tom, že zdravotní stav přítelkyně se postupně zlepšuje, mu dodávaly sílu, aby vše zvládl. „Měli jsme se navíc 1. května brát, tak jsem se chtěl do té doby uzdravit,“ říká Michal, který dnes už ví, že svatba se odkládá na neurčito. „Sto svatebčanů, to by dneska asi neprošlo,“ dodává.

Nakonec se Michal uzdravil po dvou týdnech od prvních příznaků. Dnes už jsou s přítelkyní Renatou oba doma a doufají, že jejich společná budoucnost bude jenom veselejší. A co mu prodělané onemocnění dalo a vzalo? „Vzalo mi vlastně manželství, alespoň prozatím, ale dalo mi snad nějaké protilátky, kdybych ten virus ještě někdy dostal,“ bilancuje jeden z několika desítek uzdravených pacientů v Česku.