Romantický srub s decentním venkovním posezením a trávníkem s několika dekoracemi odkazujícími na přírodu, která je všude kolem. Kromě toho ale v osadě Kováků v Bělči nad Orlicí na Hradecku najdete také dům s vydlážděnými parkovacími stáními a satelitní anténou na střeše.
Chatové a zahrádkářské osady a kolonie v regionu se mění. A ceny nemovitostí rostou. „Milion nestačí ani na starou shnilou chatu, ceny jdou do neskutečných výšek,“ netají rozčarování sedmdesátiletý Zdeněk Jakubský, který byl coby šerif 20 let v čele osady Kováků.
„Dá se dostat ke čtyřem až pěti milionům korun. A to k tomu není pozemek, ten patří všem v osadě. Ani se k tomu nechci víc vyjadřovat,“ zhluboka si oddechne.
Do míst v dosahu měst, která desítky let zvelebovaly komunity podobně smýšlejících lidí, se stěhují noví obyvatelé. Z dřevěných chat se mnohdy stávají luxusně vyhlížející stavby, jejichž majitelé nemají o spolkový život zájem. Mnozí původní vlastníci využili rostoucí ceny napříč trhem s nemovitostmi a rozhodli se tu svoji prodat.
„Staří odcházejí a přebírají to děti. Pokud však už mají něco svého, tak to prodají. Některé chaty jsou přestavěné tak, že vypadají jako klasický barák. Tak to začalo i v nádherné osadě u Stříbrného rybníka a dopadlo to přesně tak, jak to my tady nechceme,“ říká Jakubský, jehož rodina si chatku v Bělči pořídila v roce 1953 a on tam podle svých slov prožil krásné dětství.
Osada Kováků byla založena v roce 1937, později tam mohli stavět pouze zaměstnanci hradecké továrny ZVÚ, které patřil pozemek. Dnes čítá 57 stavení, zhruba 12 z nich je obydlených celoročně.
Ke stálým obyvatelům patří i manželé Jakubští, kteří se tam z hradeckého paneláku na trvalo přestěhovali před osmi lety. „Poprvé jsem sem přišla v roce 1974. Chatičky byly malé, dřevěné,“ vzpomíná Iva Jakubská.
Každé léto se to tam prý nazdobilo, dělaly se karnevaly, vzájemně se chataři scházeli, dělali společně ohýnky. „Je tady větší chata sloužící jako takový kulturní dům, kde bylo i letní kino. Bylo to fajn, dnes už je všechno přestavěné, každý je u té své chaty a není to takové přátelské a společenské jako dřív. Alespoň nám se to tak zdá, mladí to třeba berou jinak,“ uvažuje.
Přestože se v posledních letech řada věcí změnila, obyvatelé osad se snaží stále žít podobně jako v dobách, kdy tam jezdili s rodiči. Dříve se v nich žilo hlavně o letních prázdninách, v zimě bývaly prázdné.
„To se samozřejmě úplně změnilo, ale duch osady a přátelská atmosféra zůstává,“ zamyslí se Jakubský. Vztah k osadě mají stále stovky lidí. Směrem k Hradci je řada dalších osad.
„Navzájem se navštěvujeme, když tady máme dětský den nebo táborák, je tady ještě o 300 lidí víc. Lidé se tady opět vrátí ke starým základům a někteří mladí to vezmou do svých rukou podobně, jak to tu vždy bylo. Věřím tomu, že bude líp a pokračovatelé se najdou. Kdyby to šlo dál tak, jak to tady dnes začíná fungovat, asi by to bylo špatně,“ dodává Jakubský.
Jakubský ukazuje na opuštěné dřevěné stavení nedaleko osadního totemu: „Prodává se za 1,5 milionu korun. Je to celé shnilé. Ten, kdo to koupí, bude muset postavit něco nového.“
Trendy poslední doby se netýkají jen chatových osad, ale také zahrádkářských kolonií. Původní stavby tam jsou výrazně skromnější, ovšem jejich umístění na okrajích měst jsou o to větším lákadlem.
Jiří Pokorný z osady Rozkvět míru v hradecké městské části Malšovice přiznává, že se kolonie hodně mění. „Dlouho tady byla většina lidí v podobném věku, ale v posledních zhruba pěti letech se to obměňuje, přichází nová generace. Někteří už o zahrádkaření nemají zájem. Dají si sem bazén a jdou si k němu lehnout. Chatky si přestavují a bydlí v nich trvale,“ popisuje Pokorný osadu, kam jezdí za pěstitelstvím více než tři desítky let. Ceny chatek zahrádkářů podle něho začaly stagnovat.
„Dříve stály do 1,5 milionu korun. Odhaduji, že v posledních dvou letech se začaly prodávat za cenu přes dva miliony korun. Na druhou stranu v posledních třech či čtyřech měsících to jde zase dolů. Řekl bych, že i o 30 procent,“ odhadl Pokorný.
29
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
