Zemřel Wabi Daněk. Osada vycházejícího slunce drží smutek

„Nahrnuly se mi slzy do očí. Odešel jeden z mých nejlepších kamarádů, který byl téměř jako člen rodiny,“ netajil smutek kytarový virtuóz, který rodilého Zlíňáka „přeonačil“ takřka na Hradečáka.

Dlouhé manželství

„Poprvé jsme se setkali v roce 1981 na oslavě padesáti let Osady vycházejícího slunce. Já v tu dobu hrál s Kantory a Wabi přijel se Spiritual kvintetem,“ zavzpomínal Miloš Dvořáček na první setkání, které skončilo až s vycházejícím sluncem.

„Seděli jsme u ohýnku, brnkali si na kytary, popíjeli pivo. A nějak jsme si přirostli k srdci. Vlastně Wabi okouzlil i další osadníky, kteří ho vzali mezi sebe,“ dodal Miloš Dvořáček s tím, že Wabi Daněk do osady posléze jezdil tak často, že jí místní usedlíci začali říkat Wabiho osada. „Nevýhodou však bylo, že se Wabi vždy ubytoval u mě na chalupě,“ dodal kytarista, ze kterého se tak stal písničkářův realitní agent. „Řekl jsem mu: „Wabi, ty vole, to by chtělo nějakou boudu.“ Tak jsem mu ji začal shánět. Než jsem ji však našel, měl Wabi dva syny,“ řekl s úsměvem Miloš Dvořáček, který posléze začal učit jak Wabi Daňka, tak i jeho kluky chytat ryby.

„On byl vždycky naštvaný, že chytnu víc kaprů, než on. Já mu říkal, že musí chytat na rohlíček, nebo na hrášek. Pak už to šlo,“ dodal Miloš Dvořáček s tím, že právě v Osadě vycházejícího slunce napsal Wabi Daněk svoji píseň Velká rybí škola.

Ovšem vztah Miloše Dvořáčka s Wabi Daňkem neskončil pouze u brnkání na kytaru při čekání na ryby. Nakonec se z něj vyklubalo takřka manželství. „Hrát jsme spolu začali někdy v roce 1995, tedy před 22 lety. Když jsem se o tom nedávno s Wabim bavil, řekl mi, že takto dlouhou dobu mnohdy nevydrží ani kdejaké manželství,“ dodal známý kytarista, který svého kamaráda vyprovodil na cestu do nebe spolu se sborem jaroměřských kytaristů.

Koncert na rozloučenou

„Ta nešťastná zpráva mě zastihla zrovna, když jsme zkoušeli se sborem. Mimochodem, právě můj sbor Wabi miloval a vždycky říkal, že ho mrzí, že mě od dětí krade na koncerty,“ uvedl Miloš Dvořáček s tím, že i děti chtěly Wabimu na poslední cestu zahrát. „A musím říct, že hrály jak z partesu. Až mi vyhrkly opět slzy do očí,“ dodal muž, který by se ještě rád se svým kamarádem rozloučil u táborového ohně.