Oficiality a další nutnosti jsou vyřešeny, práce na druhý den připravena, Michal má naladěnou kytaru. Po několika úvodních skladbách dáváme do placu osvědčený těžký kalibr v podání písničky Michala Davida, která již dnes zazněla na odpolední svatbě. Mám pocit, že nám to s kytaristou Michalem docela dobře ladí, jen nejsem úplně přesvědčen o tom, že podobný názor mají i další přítomní. Zpívám rád.

Jaké je však moje překvapení, když před koncem písničky stojí prakticky všichni přítomní v kroužku, drží se kolem ramen a zpívají z plných plic.
Další okamžik, který mne zcela uzemnil. Vodu Vám nezávidíme, ale skvělý kolektiv určitě ano. Ještě zkontrolujeme obec. Je pozdní večer a je čas jít spát.

Nasnídat a do práce, času není nazbyt

Probuzení, snídaně, zahájení práce krátce po sedmé. Opět jezdíme jak tryskomyši. Kostelečtí třetí den v kuse nakládají kontejnery. V legraci si ze mě utahují, že kdyby s námi nesousedili a neměli by v názvu nad Orlicí, tak by si taky možná někdy začerpali. Beřkovická cisterna Libor neúnavně umývá místní komunikace a dvorky.

Místní Železné ladies přechází dům od domu a společně s Kvasinskými, Častolováky, Solničáky, Doberáky, Meříčáky, ale i Chotyňáky, Bílými Kosteláky, Kunraticemi vymývají a stěrkují další a další místnosti, sklepy nebo vynáší naplaveniny. Probouzí se místní sportovci, kteří také přichází s aktivní pomocí.
Kolem 9 hodiny přijíždí na náves zelenohnědá vojenská Tatra a z ní vystupují čtyři vojáci. Je nám oznámeno, že přijeli zajišťovat ostrahu.

„Ostrahu potřebujeme až po 21 hodině, můžete jít někam pomáhat?", ptáme se. „Ne, my nesmíme být nasazováni na hospodářské práce," zní poměrně razantní odpověď jednoho z nich.

Následně si jeden voják v maskáčích lehá na vyhřátou a umytou dlažbu před krizovým štábem, další tři se rozvalují na židlích s plastovým výpletem po mé pravici. Trochu ve mně vře krev, ale snažím se dělat, že to nevidím a nereagovat. Telefonuji, vysílám, vysílám i telefonuji zároveň. Zašpinění hasiči pendlují obcí. Kluci na štábu neví, kam dřív skočit.

Holky sotva uzvednou ruce a nohy a my tu máme čtyři uniformované balíky. Po nějaké době je to zeleným panáčkům trapné a sdělují mi, že se rozhodli, že někde pomohou a ať jim tedy přidělím práci. Posílám je vyklízet bytovky na jezu. Později se jedu na kole na místo přesvědčit, jak práce pokročily a cestou tam potkávám maskáče, jak míří ke štábu, kde prý nasedly do přivolaného auta a odjely. Možná se vrátí do Beřkovic až večer, ale to už my budeme na cestě domů.

Blíže k poledni musí odjet první jednotky. Postupně zvedají kotvy Bílý Kostel, Chotyně, České Meziříčí, Kunratice. Nedělní dopoledne se snažím věnovat tomu, že pěšky procházím každý dům v zasažených lokalitách a přímo u majitelů prověřuji, jestli ještě něco nepotřebují.

Na místo přijíždí i jeden z mělnických velitelů. Jsme si navzájem představeni, přičemž mne ohromně pobaví a zároveň i potěší jeho dotaz: „Letos jste to toliká neschytali. Voda byla jen tady po náves, ne?" S klukama na štábu se potutelně usmíváme a odpovídáme: „Ne, voda byla skoro stejně jako v roce 2002 až na křižovatce pod hřištěm. I tam byly domy vyplaveny, ale už máme vše uklizeno."

Přibližně v tuto dobu se mne ptá paní starostka, jestli nevím, jak to vypadá u ní doma, protože se k sobě do bytu po celou tu dobu ještě vůbec nedostala. I toto je jeden z častých jevů povodní. Lidé, kteří jsou nejvíce zatopení a jsou ochotni rozdat se druhým, většinou o pomoc nežádají nebo jsou v tomto ohledu velice skromní.

Konec, uklizeno, „dobojováno"

U paní starostky je však již hotovo a uklizeno. Ještě před odjezdem k ní jsem všem zasahujícím zdůraznil, aby si na úklidu jejího domu dali abnormálně záležet, protože si to určitě zaslouží. Zbývající jednotky finišují, aby před večerním odjezdem udělaly co nejvíce práce. Vše šlape bez nějakých zásadních zádrhelů.

Jenom kdyby se nezačaly vyplňovat chmurné předpovědi meteorologů a od severovýchodu nepřicházela hrozivá mračna. Odpoledne už poměrně intenzivně prší. Po dokončení započaté práce, večeři a společné fotce se s místními loučíme a míříme domů. Na místě ještě do pondělí zůstávají hasiči z Kvasin a Solnice.

Odjíždíme při šílené průtrži mračen. Cestou projíždíme zatopené silnice a vzpomínáme na Beřkovické. Už je na čase, aby to povodňové martyrium skončilo…

Jiří Václavík