Předtím však v domě kvetla živnost jiná. Letopisecká komise ji zjistila z opočenské kroniky, v níž je popsán požár v roce 1803: „…v půl osmé hodině večer vyšel oheň v čísle 7 na Malém náměstí neopatrným topením v kamnech. Dům ten patřil bývalému radnímu a řezníku Josefu Vávrovi." A tak díky požáru víme, že se dům mohl chlubit řeznictvím.

Matriky z roku 1850 však už pana Vávru nejmenují, zato se v nich objevuje rodina Bašova. Jan Baše je zde uveden jako kupec, další zdroje jej uvádějí už jako hostinského.  Rodinu měl početnou – v matrikách najdeme Manželku Marii, dva syny a šest dcer. Všechny děti se dožily dospělosti, což se v té době poštěstilo málokteré rodině.

Zda to bylo způsobeno zlatým mokem z tatínkovy živnosti, o tom se můžeme pouze dohadovat. Jisté však je, že Jan Baše byl velmi podnikavý. Podle opočenské kroniky stál v šedesátých letech u vzniku Občanské záložny, později u zrodu Sokola, několik let byl opočenským purkmistrem. Zemřel v roce 1880.

Jeho smrtí však živnost hostinská nezanikla. Podle matriky oddaných si jeho dcera vzala v roce 1866 Václava Kozu, majitele hostince č. 7 na Opočně. Kromě něho matriky uvádějí v domě rodiny dalších živnostníků. Vzhledem k velikosti budovy je pravděpodobné, že zde měli své dílničky.

Najdeme tu krejčího Štěcha, obuvníka Polávku, truhláře Petra či holiče Živsu. K poslednímu jmenovanému je v archivu letopisecké komise i reklama, v níž František Živsa „doporučuje přízni P.T. obecenstva svůj závod holičský a vlásenkářský na Malém náměstí, v domě p. V. Kozy."

Václav Koza je jako hostinský v č. 7 uveden v kronice ještě v roce 1891. Během dalších let hostinec skončil. Dokazuje to mapa z roku 1900, na níž je v domě čp. 7 uvedeno sídlo C. k. pošty.

Ale to se dostáváme do 20. století, s nímž mohou pomoci vzpomínky našich čtenářů. Třeba na dnes již zapomenutý název domu. Víte, jak se mu říkalo?