Jak upozorňuje náčelník HS Krkonoše Adolf Klepš, podobně jako tyto dvě končí během roku až 20 procent pátracích akcí, do nichž se záchranáři zapojí. „Průměrně bývá pátracích akcí patnáct až pětadvacet ročně," podotýká.

„Pokud lidé dojdou někam, kam nechtěli, nebo se rozhodnou někde přespat, měli by jakýmkoliv způsobem předat zprávu o tom, že se s nimi nic nestalo. A to buď na Horskou službu nebo na policii," důrazně upozorňuje Adolf Klepš. Pokud tak totiž učiní, nemusí k náročným akcím vůbec dojít a záchranáři mohou třeba pomoci tam, kde je jich skutečně potřeba.

Lidé by si podle jeho slov dávali více pozor, kdyby měli zbytečné výjezdy uhradit. „Uvažovali by jinak. Když vás to ale nic nestojí, nepřemýšlíte o tom, že působíte problémy," myslí si náčelník Horské služby a pokračuje. „Úterní pátrání po osmačtyřicetiletém muži, který zabloudil při sestupu ze Sněžky, přišlo na zhruba 60 tisíc korun. V tom je započítána průměrná mzda zapojených záchranářů, spotřeba pohonných hmot, platba za použití techniky, tedy přímé provozní náklady. A to nemohu mluvit za policii, jen za Horskou službu."

Dříve pomáhaly knihy túr

Podle Klepšových slov by práci záchranářů ulehčily například knihy túr, které bývaly v minulosti. „Když lidé odcházeli z ubytování na túru, zapsali se a uvedli, kam jdou a kde chtějí případně přespat. Podle toho jsme mohli zjistit, zda jsou v pořádku či ne," vysvětluje Adolf Klepš a poznamenává, že je vše o osobní zodpovědnosti každého turisty.

„V českých horách se může stát, že člověk zabloudí až za hranice. Pokud ale zavolá na linku 112, díky přeshraniční spolupráci s horskými službami v Polsku, Německu nebo na Slovensku se k nám informace o tom, že je v pořádku, dostane," říká Adolf Klepš a dodává: „Pokud si to lidé neuvědomí, stále bude docházet ke zbytečným pátracím akcím. Nemůžeme totiž čekat, jestli se turista druhý den objeví, může se mu cokoliv stát. Zejména v podzimních a zimních měsících hrozí nebezpečí z prodlení, člověk může pro-chladnout, nebo umrznout."