SILVIE ŠPRYŇAROVÁ
Pracovat zadarmo a neválet si šunky doma za peníze všech daňových poplatníků. Když už je chceš pobírat, tak koukej pro společnost něco odpracovat, aby sis je zasloužil. Byla to hezká myšlenka zákonodárců, avšak prvních narozenin se veřejná služba nedožila. Ústavní soud práci zadarmo a potažmo i proti své vůli přirovnal tak trochu k nuceným pracím. Jistě, vláda chtěla vstoupit do války proti chronickým lenochům a povalečům. Avšak zbraň, kterou vytvořila, má moc široký záběr. U košťat se mohli ocitnout i lidé, kteří od státu nikdy nic nechtěli, avšak často ani ne vlastní vinou o práci přišli.

MICHAL FRIČEK
Každá věc má většinou svůj rub a líc. Stejně tak rozhodnutí posílat nezaměstnané lidi na „nucené" práce, i verdikt soudu, který toto opatření zrušil. V mnoha směrech to určitě byl bič na lidi, kteří žijí na úkor většinové společnosti. V některých případech mohl „semlít" lidi, kteří se nedobrovolně ocitli ve svízelné životní situaci a na psychice jim uklízení náměstí nepřidalo. Kdo by ale nechtěl mít ve své obci čisto? Pokud institut veřejně prospěšných prací dokáže veřejnou službu plně nahradit, nebude snad nad čím smutnit. Akorát že nás to všechny bude stát o něco víc a „zašívači" se budou jenom smát. Pak zase někdo přijde s úplně novým opatřením a všechno začne nanovo…