Netrvá dlouho a opět mám, tak jako v roce 2002, k dispozici neocenitelný a osvědčený dopravní prostředek – jízdní kolo, se kterým se mohu efektivně a velice rychle pohybovat napříč obcí. Až na jedno píchnutí pláště neutrpělo při zásahu větší újmy.

Docela komické a úsměvné jsou pak situace, kdy se mne majitel kola ptá, jestli si ho může na chvíli půjčit. Letos je situace oproti roku 2002 jiná. Vody bylo o trochu méně. Beřkovičtí (kluci i holky) udělali před našim příjezdem obrovský kus práce. Zřídili štáb na nejlepším možném místě – na návsi.

Obchod a hospoda. To je to hlavní

Jako první vyčistili a uklidili smíšený obchod a místní hospodu, čímž zajistili chod obce a její zásobování. A co i zkušené a protřelé hasiče dostalo úplně do kolen bylo bezplatné stravování zajištěné ve školní jídelně (mimochodem velice chutné a s přeochotným personálem) a volně přístupné chlazení s pípou a dvěma výtoky (limonáda, pivo), umístěné uprostřed návsi hned před krizovým štábem.

Nejsem úplně nakloněn pivku, ale uvidíme, třeba to bude fungovat bez problémů. V obci je mumraj jak v mraveništi. Postupně se otevírají jednotlivé domy, hasiči s místními lidmi vynášejí a nakládají znehodnocený a zaplavený nábytek a vybavení jednotlivých místností. Obrovské množství materiálů je pak následně přeloženo do kontejnerů a vyváženo na vyhrazené místo za městečko k cukrovaru, kde vzniká „nový Říp".

Další muži v modrých zásahových oblecích uklízí uhynulá zvířata a dávají stranou kontaminované potraviny. Jiní odčerpávají vodu z domů a garáží, kde nám to hladina spodní vody umožňuje, zprovozňujeme zaplavené a uzavřené přípojky vodovodu, fekály pomáhají udržovat v chodu podtlakovou kanalizaci, v hasičské zbrojnici běží příjem a výdej humanitárky, elektrikáři prověřuji a zapínají přívod elektrické energie do obecních zařízení a domácností.

Prostě, kdo chce pomoc a pracovat, maká jak šroub. Občas mám pocit, že se potkáváme a předbíháme. V 19 hodin je večeře. Ukončujeme práci a přejíždíme do tělocvičny, kde se seznamujeme s ubytováním. Po večeři a osprchování se scházíme na návsi.

Alkohol motá nohy. A to není dobrý

Na návsi probíhá schůzka místních lidí s představiteli obce, hasičů a řeší se zde nastalé problémy a případné připomínky. Během schůzky zjišťuji, že dvěma hasičům neslouží úplně dobře nohy a začíná být na nich vidět opilost. To se mi pramálo zamlouvá, protože vím, že čtyřicet lidí může odvádět kvalitní práci a dělat hasičům dobré jméno, ale, jak se říká, i jeden blbec může vše pokazit.

O tom, jak je tato hranice vratká mne přesvědčuje reakce jedné místní paní, která na mnou pronesená slova o čerstvosti hasičů, má jakési nepříjemné a jízlivé poznámky. Situaci řeším s velitelem dané jednotky a prosím ho o nápravu. Následně se celá věc vyvíjí tak, že jeden uražený jedinec odjíždí i s technikou domů, druhý pokračuje v práci, ale očividně si nejsme sympatičtí.

Jiří Václavík

Pokračování zítra