Mnohé tipy od vás přicházely takříkajíc „ex post", tedy poté, co už jsme uzavřeli a vydali hesla příslušných písmen. Rozhodli jsme se proto pro jakýsi „dotisk" a v naší Východopedii budeme pokračovat. Už teď máme od vás nashromážděných téměř 150 hesel. Rádi přivítáme vaše další příspěvky a tipy, které je možné opět posílat na mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno B (dokončení)

Bitva u Hradce Králové

Rozhodující střet prusko-rakouské války se odehrál 3. července 1866 severozápadně od městské pevnosti Hradec Králové mezi řekou Labe a vesnicemi Hořiněves, Sadová, Mokrovousy a Přím. Říká se jí také bitva na Chlumu nebo bitva u Sadové. Zapojilo se do ní 436 000 vojáků, což ji pasuje na největší střetnutí na území Čech a Moravy a druhou největší bitvu 19. století – hned po bitvě Tří císařů u Lipska v roce 1813 (470 000 vojáků).

Po půlnoci se rakouská a saská armáda rozmístily do půlkruhu dlouhého asi 10 km, v zádech měly řeku Labe. Za svítání začala bitva, ve které se Rakušané a Sasové utkali nejprve s pruskou První a Labskou armádou. Dopoledne nebylo o výsledku bitvy rozhodnuto, rakouská armáda vybavená moderními děly úspěšně vzdorovala útoku u vsi Lípa. Rakousko v tuto chvíli mělo dokonce mírnou převahu. Rakouská taktika však selhala  v tom, že dva rakouské sbory se zapojily do zbytečného boje o les Svíb a odkryly pravé křídlo půlkruhové formace.

Po příchodu pruské 2. armády došlo k obratu a kolem 15. hodiny dobyli Prusové vrch Chlum. Rakušané se pokusili z prohrané bitvy ustoupit a snažili se o co nejmenší ztráty. Tento ústup, krytý jízdou a dělostřelectvem na křídlech, se za cenu krvavé jezdecké bitvy u obce Střezetice okolo 17. hodiny zdařil, pruská armáda Rakušany nepronásledovala.

Často se uvádí, že bitvu vyhrála moderní výzbroj pruské pěchoty, totiž pušky jehlovky nabíjené zezadu. Rakouské pušky měly ale delší dostřel a větší přesnost, takže neúspěch Rakouska lze přičíst na vrub spíše špatné taktice boje zblízka, tzv. na bodáky, než špatné výzbroji.

Ztráty v bitvě byly obrovské, především na rakouské straně – 5700 mrtvých, 7500 pohřešovaných, 7500 zraněných a 22 000 zajatých vojáků, 6000 ztracených koní, téměř 200 děl a přes 600 povozů. Spojenecký saský armádní sbor vyčíslil ztráty – 130 mrtvých, 430 pohřešovaných, 900 raněných, 130 koní. Pruské ztráty byly mnohem menší – 2000 mrtvých, asi 300 pohřešovaných a 7000 zraněných vojáků, počet koní klesl téměř o 1000.

Bílý most

Stal se symbolem srdce Krkonoš – Špindlerova Mlýna. Přes řeku Labe byl postaven v roce 1911, jeho předchůdce, dřevěný most pocházel již z roku 1829 a byl zničen povodní v roce 1897. Dnešní most je železobetonový lomený segmentový oblouk, má délku 27,6 metrů, šířku 4,84 m a mostní oblouk dosahuje v nejvyšším bodě výšky 3,65 m. Na jeho okrajích vedou chodníky, které od vozovky oddělují zídky. Doplňuje je zábradlí se 17 sloupky. Jeho dva bíle natřené oblouky mostní konstrukce, která spojuje přímo v centru městečka oba břehy Labe, jsou architektonickou dominantou českého Aspenu. Most nemá žádný střední opěrný pilíř. Je součástí pěší zóny vedoucí od budovy České pošty až k hotelu Savoy Royal.

Blažek Václav

Známý sběratel modelů aut, tzv. angličáků, z Rokytna u Pardubic. Jeho sbírka obsahuje osm tisíc exponátů. Angličáky sbírá už přes čtyřicet let. Začal, když mu bylo osm let, první autíčko našel jako dárek od svého otce pod vánočním stromečkem. Nejstarší modely pocházejí z roku 1952, pak se Václav Blažek zaměřil na pravé angličáky, které se vyráběly v letech 1955 – 1985. Po roce 1985 se však už tyto modely ve Velké Británii přestaly vyrábět, z finančních důvodů byla jejich výroba přesunuta do Macaa a Číny – tyto modely ale už nejsou součástí jeho sbírky. Mezi exponáty jsou zastoupeny všechny světové značky, mnohé už dnes neexistují jako třeba některé firmy ze západního Německa nebo bývalého Sovětského svazu. K raritním patří vojenská technika.

Bohumír

Bývalý měděný důl v Jívce na Trutnovsku, který parta bývalých horníků přeměnila na hornické muzeum. V okolí probíhaly průzkumy a těžba již během 19. století. Ve druhé polovině 19. století byly zaznamenány pokusy o těžbu měděné rudy a černého uhlí. Už v roce 1853 bylo otevřeno měděné ložisko, hornické práce byly přerušeny v letech 1866- 1868 v době prusko-rakouských válek. V 19. století byla vyražena štola Bohumír a tzv. dědičná odvodňovací štola svatého Jana. Důl byl znovu otevřen v roce 1919.

Od roku 1949 do roku 1958 zde prováděly Východočeské uhelné doly těžbu a průzkum měděných rud chalkozínu, bornitu, pyritu, malachitu, azuritu a covellinu. V roce 1965 začala etapa likvidace.

V červnu roku 2015 byla otevřena prohlídková trasa, o jejíž vybudování se zasloužila obecně prospěšná společnost Důl Jan Šverma. Práce na zpřístupnění dolu stály zhruba 6,3 miliónu korun, které společnost získala z česko-polského projektu podpořeného evropskými dotacemi.

Návštěvníci při prohlídce projdou částí štoly, která má reálnou podobu z roku 1965,  či prostorem bývalé strojovny těžního stroje. Na trase uvidí také obnovenou původní výztuž štoly, figuríny horníků při práci či různé nářadí. Stěnami mnohde ještě prosvítá zřetelná rezavá rudná žíla. Raritou je kus opuky, který odpadl od stropu štoly, bez zásahu lidských rukou nebo eroze vody a odkryl podivnou puklinu.

Ve zpřístupňování dolu se bude pokračovat. Společnost chce získat těžní stroj, který by byl instalovaný ve strojovně.

Bok John

Aktivista známý svým bojem za lidská práva se narodil 24. října 1945 v Pardubicích. Pochází z rodiny československého válečného pilota ve Velké Británii Bedřicha Boka a Angličanky Florence Mary Spence, která působila u britského letectva. Křestní jméno John dostal po svém anglickém dědečkovi. Za komunistického režimu se vyučil elektromechanikem, působil v disentu a podepsal Chartu 77.

V listopadu a prosinci 1989 vedl ochranku Václava Havla. Poté pracoval v předchůdkyních dnešní Bezpečností informační služby (BIS) – v Úřadu na ochranu ústavy a demokracie a jako ředitel odboru Federální bezpečnostní informační služby. V roce 1994 spoluzaložil na základě údajně nepřijatelné situace v českém soudnictví spolek Šalamoun. Krátce byl členem Transnacionální radikální strany. V období 2002 až 2006 působil v zastupitelstvu Prahy 8. Již několikrát kandidoval do Senátu za různé strany jako nezávislý, zatím neúspěšně.

Havlův nástupce v prezidentské funkci Václav Klaus zase Johna Boka v roce 2006 a dvakrát v roce 2010 navrhl jako jednoho z kandidátů na funkci ombudsmana. Poslanecká sněmovna však vždy dala přednost jinému z kandidátů.

John Bok je ženatý s malířkou a sochařkou Jitkou Bokovou, mají spolu dvě dcery. Obě jsou herečky – Kristýna Liška Boková, někdejší manželka populárního herce Pavla Lišky, je známá i jako tanečnice, mladší dcera Jenovéfa je rovněž houslistkou. Jeho nevlastním synem, kterého měla Jitka Boková z předchozího manželství, je herec Kryštof Rimský.

Botas

Značka sportovní obuvi, kterou uvedl na československý trh začátkem šedesátých let národní podnik Botana, založený v roce 1949 ve Skutči v oblasti s obuvnickou tradicí s kořeny již v 15. století. Oproti původně vyráběné pánské vycházkové obuvi se Botas zaměřil výhradně na sportovní boty (odtud název Botas: BOTA + Sportovní či BOTA + Skuteč). Ve svém portfoliu měla značka specializovanou obuv snad pro každý sport – od různých odvětví atletiky, míčových her, boxu až po parašutismus. Obouvala sportující veřejnost i českoskoslovenské  sportovce včetně několikanásobných olympijských vítězů či světových mistrů sportovní gymnastky Věry Čáslavské, skokana na lyžích Jiřího Rašky nebo krasobruslařů sourozenců Evy a Pavla Romanových.

V roce 1966 Botas poprvé představil kultovní model později známý jako Botas Classic. Jeho návrh se zrodil z pera Marcela Scheinpfluga a z počátku byl vyráběn z vysoce kvalitní kůže bílých mongolských koní, k níž měl národní podnik přístup v rámci výměny surovin mezi socialistickými zeměmi. V průběhu osmdesátých let prošel model značnou modernizací a zlidověl natolik, že se pojem „botasky" stal na domácím trhu synonymem dodnes užívaným pro takřka jakoukoliv sportovní obuv. Výraznější comeback značka Botas zaznamenala v roce 2005, kdy byla zařazena mezi 100 ikon českého designu.

Písmeno Č

Čechomor

Hudební skupina, k jejímž nejznámějším protagonistům patří svitavští rodáci kytarista František Černý a houslista Karel Holas.

Základní kámen postavilo v roce 1988 hudební uskupení s názvem I. Českomoravská hudební společnost, v jejíž první sestavě hráli Jiří Břenek (housle, zpěv), František Černý (kytara, zpěv), Jiří Michálek (harmonika) a Antonín Svoboda (housle). V roce 1994 přišel Karel Holas a z názvu zmizela římská jednička. Do povědomí širší veřejnosti skupina pronikla v roce 1999, kdy ji na své celorepublikové turné Větší než malé množství lásky jako předkapelu pozvala skupina Lucie. O rok později vydala své třetí řadové album nazvané Čechomor (jako host si na něm na bicí zahrál David Koller a zazpívala Lenka Dusilová). Hned po jeho vydání skupina převzala jeho název a absolvovala turné se zpěvákem Jarkem Nohavicou. V jeho průběhu přišel režisér Petr Zelenka s nápadem natočit film, a tak vznikl úspěšný Rok ďábla.

Skupina má na svém kontě řadu prestižních ocenění. V anketě Anděl v roce 2001 získala tři ocenění – Kapela roku, Album roku (Proměny) a Píseň roku (Proměny). O rok později dostala Českého lva za hudbu k filmu Rok ďábla a na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary Křišťálový globus. V anketě Anděl uspěla i v letech 2003 (Proměny tour – Nejprodávanější DVD roku) a 2007 (Sváteční Čechomor – Deska roku a Nejlepší zvuková nahrávka roku).

V současné době Čechomor tvoří František Černý, Karel Holas, Lukáš Pavlík, Michal Pavlík, Radek Pobořil a Taras Voloshchuk.

Černík Martin

Jeden z prvních propagátorů snowboardingu u nás. Narodil se sice v Hořicích (25. srpna 1976), ale žil v Hradci Králové, kde začínal se skateboardingem a přes něj se v roce 1991 dostal k snowboardingu. Na prkně poprvé stál ve čtrnácti letech. Byl prvním Čechem, který se prosadil na vrcholných světových soutěžích v disciplínách U-rampa, Big Air a Slopestyle. Byl členem řady významných mezinárodních týmů. Stal se dvakrát mistrem republiky, v roce 2001 získal stříbro na mistrovství světa organizace ISF (U-rampa), vyhrál řadu závodů v disciplíně Big Air. V prestižním seriálu závodů  Světového poháru obsadil v roce 2007 sedmé místo v celkovém pořadí. Byl prvním českým freestyle snowboardistou, který závodil na zimní olympiádě v Turíně (2006). Dnes je trenérem snowboardové freestyle reprezentace, do které patří mj. i olympionička Šárka Pančochová,  které dělá i manažera. Ve Špindlerově Mlýně je organizátorem tradiční akce Snow Jam, na kterou přijíždějí přední světoví závodníci, pořádá Český snowboardový pohár.

Červený Václav František

Jeden z nejvýznamnějších výrobců hudebních nástrojů se specializoval zejména na žestě. Jeho vnukem byl známý český kabaretiér Jiří Červený a pravnučkou operní pěvkyně Soňa Červená. Rodák z Dubče u Běchovic (27. července 1819) se vyučil u předního výrobce dechových žesťových nástrojů Jana Adama Bauera v Praze (od 1833), který mu později poradil, aby se usadil v Hradci Králové. V roce 1842 si zde otevřel dílnu se čtyřmi dělníky, což byl počátek později světově proslulé firmy V. F. Červený. Měl množství zakázek (vyráběl až 400 ks ročně), především od vojenských posádek, které byly jeho největším odběratelem. Nástroje dodával v souborech pro celou kapelu, což mělo vliv na jednotu a kompaktnost zvukových kvalit tělesa. Prodával instrumenty kvalitní, cenově přijatelné, zájem o ně byl v Rakousku-Uhersku i v zahraničí (Německo, Itálie, Španělsko, Norsko, Rusko, Severní Amerika, Peru a Brazílie).

Je autorem 60 vynálezů, z toho 45 patentovaných. Mezi nejzajímavější patří Cornon (1844), Tritonikon neboli žesťový fagot (1856), armádní pozoun ovladatelný pouze jednou rukou (1867, prototyp byl často kopírován), signální trubka pro sokolské tělocvičné jednoty Sokolovka (1867), Primovka (1873), kvartet kornetů (1876) ad.

Červený byl mnohokrát vyznamenán panovníky z celé Evropy, obdržel 11 císařských nebo královských řádů za zásluhy o průmysl: Císařský královský rytířský kříž Františka Josefa a zlatou medaili pro vědu a umění (Rakousko-Uhersko, 1867), rytířský kříž Korunního řádu (Prusko, 1877), zlatou medaili Řádu sv. Anny (Rusko, 1876), byl jmenován rytířem Řádu Kristova (Portugalsko, 1866) ad. Na světových výstavách dostal 15 medailí a uznání (Mnichov, Paříž, Londýn, Barcelona, Vatikán, Oporto, Philadelphia, Chicago, New York).

Červený byl otcem třinácti dětí a váženým občanem Hradce Králové; zasloužil se o výstavbu Klicperova divadla, byl starostou několika spolků a sdružení (Záložna, Sokol, Jednota divadelních ochotníků aj.). V rodinné tradici pokračovali jeho synové a spolumajitelé firmy Jaroslav a Stanislav. Po smrti Jaroslava koncem 20. let 20. století podnik převzal nástrojař a dlouholetý spolupracovník firmy Karel Šámal, který se brzy musel potýkat s problémy hospodářské krize. Po únorovém převratu v roce 1948 byla firma V. F. Červený a synové zestátněna a zahrnuta do národního podniku Amati Kraslice, od roku 1958 byla součástí koncernu Československé hudební nástroje (dnes AMATI – Denak, s. r. o.).

V. F. Červený zemřel 19. 1. 1896, na domě čp. 120 na Kavčím plácku má pamětní desku.