Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je možné posílat na e-mailovou adresu encyklopedie.VC@denik.cz.

Písmeno S (pokračování)

Stříbrný rybník

Známá rekreační oblast Hradce Králové, jeden z největších rybníků v okolí města. Kolem něj je kvalitně vybavený kemp s veškerým zázemím – od ubytování přes stravování až po vyplnění volného času. V sezoně jsou hojně využívané písečné a travnaté pláže. K zajímavým nabídkám patří mj. lanové centrum, lezecká stěna, aquazorbing, paintball, trampolíny a další atrakce. Nejdete zde i malý zalesněný poloostrov, který z jedné strany slouží jako nudistická pláž. Areál, který je zároveň i vyhledávaným místem pro rybaření, je oplocený.

Zdrojnicí rybníka je Stříbrný potok, který má délku 7,2 km, pramení asi kilometr severovýchodně od Hoděšovic odvodňuje plochu téměř šestnáct kilometrů čtverečních a je rybářským revírem, jehož tři hektary jsou ve správě MO Hradec Králové.

Suchodolská kaplička

V Ticháčkově lese v Suchém Dole nedaleko Police nad Metují stojí nová dřevěná tzv. Zelená kaplička. Kaple je přesnou replikou původní stavby, která byla postavena v roce 1897 z darů poutníků na místě údajných mariánských zjevení. 10. srpna 1892 se tehdy čtrnáctileté Kristině Ringlové, která
v lese sbírala houby, zjevila postava Panny Marie. Zjevení se poté v následujících třech letech opakovala ještě dvaadvacetkrát.

Zakrátko se na místo vydávaly tisícihlavé davy poutníků. Byla vybudována krásná křížová cesta, na místě studánky ozdobná nádrž na vodu, tzv. růžencové schody a postavena socha Panny Marie, dílo kamenosochaře Antonína Kricnara z Petrovic. Církev však odmítla zjevení uznat a byl vydán přísný zákaz toto místo navštěvovat. Četníci místo hlídali 
a stíhali každého, kdo nařízení porušil.

Také Kristina Ringlová byla několikráte vyslýchána a vyšetřován její zdravotní stav. Po několika letech se dobrodinci rozhodli, že nad sochou postaví aspoň dřevěnou kapličku s věžičkou a zvonem. Po první světové válce kapli vlastnila nově vzniklá církev Československá. V roce 1920 ji odpadlý katolický kněz Jindřich Hulínský z Machova vysvětil a krátce zde byly prováděny obřady a křty. Iniciativou nově vzniklého Růžencového bratrstva došlo 8. září 1990 k oficiálnímu vysvěcení kaple polickým farářem Jiřím Prokůpkem.

V roce 2010 vinou devatenáctiletého žháře  kaplička shořela. Krátce po požáru znovu ožila pověst o zjeveních, protože dým na fotografii doutnajícího spáleniště některým lidem připomínal podobu sošky Panny Marie z kaple. Prakticky ihned se zvedla obrovská vlna solidarity, obec vyhlásila veřejnou sbírku na  obnovu kapličky, konalo se několik charitativních koncertů, přispívali obyvatelé, věřící i firmy z blízkého i dalekého okolí. Základní kámen byl položen 12. června 2011 a o rok později byla stavba dokončena. Zelenou kapličku, jinak kapli Panny Marie Růžencové slavnostně vysvětil 8. července 2012 arcibiskup pražský, kardinál Dominik Duka, kterému koncelebrovali biskup královéhradecký Jan Vokál, polický farář Marian Lewicki a náchodský vikář Václav Heger za přítomnosti dalších spolubratří z okolních farností a ohromného množství věřících. Celkové výdaje na obnovení  dosáhly částky 2 520 000 korun.

Svatý Petr

Ski areál ve Špindlerově Mlýně, jedno z nejkvalitnějších a nejlépe vybavených lyžařských středisek v České republice. Převýšení hlavních tratí zde činí až 450 metrů a kvalita úpravy povrchu předčí většinu českých ski areálů. Tři lanové dráhy a pět lyžařských vleků mají přepravní kapacitu 10 000 osob za hodinu. Svatý Petr spolu s nedalekou Hromovkou nabízí 11 sjezdovek o celkové délce 12 kilometrů. Je zde jeden z nejlepších snowparků u nás, pořádají se zde i světové freestyle závody – letos dokonce finále Světového poháru. Vyhledávané je večerní lyžování, zájemci ve středisku najdou bohaté možnosti ubytování.  Samozřejmostí jsou lyžařské školy, servis, půjčovna a kvalitní občerstvení.

Letos v únoru měla havárii čtyřsedačková lanovka na Pláň, která je hodinovou kapacitou 2400 osob nejvýkonnějším tažným zařízením střediska. Došlo k částečnému propadu nástupiště, žádná osoba nebyla zraněna.

Svěcený Jaroslav

Jeden z nejvýznamnějších českých houslistů, rodák z Hradce Králové (8. prosince 1960). Jeho sólová dráha začala již v době studií na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění, kde studoval u prof. Františka Pospíšila a prof. Václava Snítila. Své vzdělání dovršil mistrovskými kurzy u slavných světových virtuosů Nathana Milsteina a Gidona Kremera. Koncertoval v celé řadě zemí – USA, Kanadě, Mexiku, Rusku, Brazílii, Turecku, Izraeli, Egyptě, Alžírsku, Lýbii, Maroku, Kuvajtu, Jordánsku, Saudské Arábii, Spojených arabských emirátech, Sýrii, Libanonu, Indii, Filipínách, Pákistánu, Indonésii, Thajsku a ve všech zemích Evropy. Doposud natočil 44 CD s díly světových a českých autorů, za které obdržel mnoho zlatých či platinových desek. Jako první český houslista nahrál kompaktní disk pro SONY CLASSICAL. V roce 1996 mu byla udělena prestižní cena Masarykovy akademie umění za tvůrčí uměleckou činnost a od té doby získal celou řadu dalších ocenění – mj. i Zlatou plaketu udělenou prezidentem České republiky Václavem Klausem (2010).

Je spoluzakladatelem dnes již prestižních českých festivalů, mj. i Smiřických svátků hudby a zároveň i uznávaným znalcem historie a stavby houslí. Jeho koncertní projekt pod souhrnným názvem „VIOLINO" představuje mistrovské housle významných houslařů 17. až 21. století.

Jaroslav Svěcený je proslulý popularizátor houslové hry, zejména jeho televizní, rozhlasové a koncertní projekty přitahují publikum všech věkových skupin, často vystupuje i s představiteli populární hudby a je i jedním z moderátorů Nočního Mikrofóra.

V houslových šlépějích Jaroslava Svěceného kráčí jeho dcera Julie (nar. 4. dubna 1994), která je mj. vítězkou Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga.

Svítání

Základní škola a Praktická škola je obecně prospěšnou společností, která působí  v Pardubickém kraji od roku 1992 a od jejího založení je ředitelkou Mgr. Miluše Horská.

Pracoviště se nacházejí v Pardubicích a okolí a ve Vysokém Mýtě. Hlavním posláním školy Svítání je poskytovat dětem, mládeži a dospělým lidem s mentálním a kombinovaným postižením vzdělání a navazující služby. Ty směřují k rozvoji jejich osobnosti a zapojení do běžného života na základě individuálních potřeb a možností.

Žáci získávají vzdělání v několika typech základních škol a v Praktické škole dvouleté; dospělí klienti mají možnost navštěvovat sociálně terapeutické dílny, které je připravují na zaměstnání. Mezi navazující služby se řadí pomoc Speciálně-pedagogického centra a Nestátního zdravotnického zařízení, které má na starost fyzioterapii a ergoterapii. Žáci a klienti školy využívají k dopravě speciální linku MHD i upravené bezbariérové autobusy školy, které často představují jedinou spojnici mezi jejich domovem a možností vzdělání a socializace.

Škola vydává vlastní výukové materiály, o které je zájem nejen v podobných tuzemských zařízeních, ale i na vysokých školách u nás i v zahraničí. Vedení školy se snaží pomoci absolventům s pracovním uplatněním, klienti sociálně terapeutické dílny mají možnost dlouhodobé praxe na pracovištích několika společností. Škola Svítání se aktivně zapojuje do kulturních a společenských akcí nejen v Pardubickém kraji. Sama řadu akcí organizuje, čímž přispívá ke  zvyšování informovanosti životě lidí s handicapem a odbourávání bariér mezi světem zdravých a postižených. Zájemci se mohou s aktivitami  školy seznámit při tradičních příležitostech, mezi které patří společenská, kulturní a sportovní setkání, ale i různá vystoupení žáků, či prodejní výstavy ručně dělaných dekorativních výrobků a hudebních nástrojů. Žáci a klienti mají možnost navštěvovat tři školní umělecké soubory – taneční soubor Markéty Hujerové, muzikoterapeutický sbor Mlima Jua a soubor břišních tanečnic Lamia´h.

Svor

Hornina, ve které se nacházejí malé české granáty. Spolu s grafitem neodmyslitelně patří ke  Svojanovu na Svitavsku. Obě těžby byly sice již ukončené, ale nerosty tu turisté najdou dodnes. Zbytky svoru jsou městysu k dispozici pro stavbu chodníků, zdí a tarasů. Ve Svojanově nelze zapomenout ani na grafit. Doly se nacházely v Hutích, odtud vozili dělníci tuhu do továrny v Předměstí, kde z ní vyráběli kuchyňské nádobí, umělecké ornamenty, sochy a vázy. Přečištěnou tuhu převáželi v bečkách do Anglie. Dnes jsou štoly a doly zavřené. V krajině je ale turisté snadno najdou i dnes. Do budoucna se s těžbou v okolí Svojanova už nepočítá. Návštěvníky ale nerosty lákají dále.

Svojanov

Hrad na Svitavsku, který patří k nejstarším kamenným hradům u nás, založil kolem roku 1224 královský purkrabí Svéslav z Bořitova. Za vlády Přemysla Otakara II plnil účel strážní pevnosti, zajišťoval ochranu nad zemskou obchodní stezkou spojující Brno s Litomyšlí a zároveň střežil historickou zemskou hranici mezi Moravou a Čechami.

Jeho dominantu dodnes tvoří válcová věž zvaná hláska, proti přístupové cestě se obracející ostrým břitem. Hrad obepíná mohutná hradba, jejíž síla zdiva dosahuje místy až osmi metrů. Původní raně gotický palác se dochoval ve zdivu nynějšího paláce empírového.

Po smrti Přemysla Otakara II. v roce 1278 připadl hrad královně vdově Kunhutě, která majetek odkázala svému druhému manželovi Záviši z Falkenštejna a synovi Ješkovi. Falkenštejn na hradě jednu dobu pobýval se svou novou ženou Alžbětou a narodil se mu zde další syn. Po Falkenštejnově popravě v roce 1290 hrad připadl koruně. Karel IV. zahrnul Svojanov mezi jedenáct hradů, které nesmí být vyjmuty z majetku koruny, ale už jeho syn Zikmund za husitských válek zastavil hrad pánům z Boskovic. Hrad prošel renesanční přestavbou, poničil ho požár a následně i Švédové při bojích  třicetileté války.

Po rozmachu železniční dopravy v 19. století upadl význam obchodní cesty a tím i strategická výhoda hradu a celého kraje. Od roku 1910 patřil hrad Svojanov městu Polička, ale v roce 1953 byl znárodněn. Rozsáhlá rekonstrukce v 70. a 80. letech minulého století nebyla příliš citlivá, o kvalitní obnovu celého areálu se postaralo až město Polička, které hrad znovu získalo v restituci v roce 1992.

Hrad je přístupný od března do poloviny prosince. Mimo jiné disponuje hradní restaurací a stylovým penzionem. Jsou zde pořádány četné kulturní akce, šermířská či divadelní vystoupení, koncerty apod. V rámci prohlídky venkovního areálu lze vystoupit na věž. V interiérech se nachází stylová instalace představující život na hradě v 2. polovině 19. století. Přístupná jsou i sklepení a unikátní goticko-renesanční dům zbrojnošů.

Svržení sv. Jana Nepomuckého

Barokní sousoší z roku 1728 patří k nemnoha dochovaným sochařským památkám Trutnova. Vzniklo v dílně Jiřího Pacáka, současníka Matyáše Bernarda Brauna, působícího v nedalekém Kuksu. Sousoší se nachází v Horské ulici naproti poště, v místech někdejšího mostu přes Mlýnský náhon. Mezi budovou muzea a kostelem Narození Panny Marie se nachází další plastika, která je Pacákově dílně připisována. Je to sousoší Svaté Rodiny z roku 1730. Bratři Pacákové působili kromě Šporkova Kuksu také v Žirči a na dalších místech tehdejšího žirečského jezuitského panství, např. v Žacléři.

Sychra Jan

Český reprezentant ve sportovní střelbě se narodil 21. března 1969 v Brně a v roce 1977 se s rodiči přestěhoval do Ústí nad Orlicí. Na zdejší ZŠ se přihlásil do střeleckého kroužku, kde ho do tajů disciplín zasvěcovali trenéři Sejkova a Kubasa. Na Střední lesnické škole v Trutnově zařazen (1984) do Střediska vrcholového sportu, kde ho trénoval ing. Mimra, na vojenské základní službě v RH Brno (1988-1990) se mu věnoval trenér Pulda. Po vojně pracoval jako montér spřádacích strojů v orlickoústeckém Elitexu(1990). Pak působil jako vychovatel a sportovní instruktor na Střední lesnické škole v Trutnově (1991-1995), v letech 1995 -1997 byl členem soukromého střeleckého klubu v Břeclavi a odborným prodavačem v obchodě se zbraněmi.

Od roku 1997 je členem Dukly Hradec Králové. Na olympijských hrách 2004 v Athénách a 2008 v Pekingu ho v disciplíně skeet dělil jediný bod od postupu do finále. Na OH v Londýně 2012 se mu to už povedlo, skončil šestý. Je dvojnásobným mistrem světa v družstvech (2001 v Egyptě, 2002 ve Finsku) a čtyřikrát vicemistrem. Je mistrem Evropy z roku 2010 v Kazani, dvakrát byl stříbrný (2004 na Kypru, 2000 v Itálii) a dvakrát bronzový (2002 v Itálii a 2009 ve Slovinsku). V týmové soutěži dosáhl na zlato ve Slovinsku (2009) a v Rusku (2010), dvakrát byl se svými kolegy druhý a pětkrát třetí. Celkem šestkrát vyhrál závod Světového poháru, naposledy v Mnichově 2014. Je spoludržitelem světového rekordu, dosud se zúčastnil čtyř olympiád. Jeho trenéry jsou Radek Jančík a Petr Luštický.