V Zámecké ulici bývala jedna živnost vedle druhé. A tak se z čp. 66, kde jsme minule poznali hodinářskou rodinu Fáberových, přesuneme k sousedům a navštívíme pana Fáberu řezníka. Ještě před ním jsou však v domě jmenovány jiné živnosti.


Matrika z roku 1860 zde uvádí Jana Karlovského, mydláře, narozeného roku 1804. Uvedena je také manželka a dcera, obě Vincencie, u dcery je poznámka, že se provdala za Jana Fáberu. Další údaje přináší matrika z roku 1870. Opět v domě jmenuje mydláře Karlovského s manželkou, ale také Jana Fáberu, bednáře, s manželkou Vincencií (rozenou Karlovskou). Nyní tedy víme, že v domě působil mydlář, jeho zetěm byl bednář. Jak to bylo dál? Mladá rodina se zdárně rozrostla, ve zmíněné matrice 1870 jsou zapsány čtyři děti – Josef, Karel (nar. 1865), Ladislav a Marie. S Ladislavem jsme se potkali minule, koupil vedlejší dům a založil tam hodinářskou tradici. V rodném domě zůstal Karel.


Nejstarší se potatil


Jeho profesi dokladuje hned několik dokumentů. Jedním z nich je žádost z roku 1896 uložená na stavebním odboru: „Hodlám můj sešlý jíž domek čís.pop. 65 v Opočně sbourati a na místě tom jednopatrový dům vystavěti…". Žádost podal Karel Fábera, řezník a uzenář. V době podání žádosti už řeznictví pár let fungovalo, dokazuje to reklama v adresáři z roku 1901: „Karel Fábera, řeznictví a uzenářství v Opočně, Zámecká ulice čís. 65, odporučuje p.t. obecenstvu své zboží nejlepší jakosti. Založeno roku 1890."


Karel Fábera tedy „rozjel" živnost řeznickou ve svých pětadvaceti letech a vypadá, že se uměl otáčet, jeho řeznictví nebylo nijak malé. Při sčítání lidu v roce 1910 je v řeznictví uveden jeden pomocník a dva učňové. V domě je jmenována i manželka a tři děti, z nichž nejstarší (nar. 1894) se „potatil". Nejen jménem, byl rovněž Karel, ale i řemeslem. V dokumentu je uveden jako pomocník řeznický a uzenářský.


Bohužel nevíme, do kdy řeznictví fungovalo, ale víme, co bylo po něm. Vůně masa se změnila na vůni zeleniny. Zeleninu Ryšavých zde pamatuje víc pamětníků. Pravděpodobně se udržela přes válku, pak přišlo znárodnění a dům poskytl dočasný azyl dalšímu živnostníkovi. Ve vedlejší ulici měl papírnictví a knihařství pan Hokeš, který po roce 1948 s prodejem skončil, v patře domu čp. 65 směl mít knihařskou dílnu. V přízemí měl dílny KPPOÚP (Krajský podnik pro obnovu a údržbu památek).


Roku 1957 dům koupil příbuzný „od vedle", Jaroslav Fábera, a postupně ho začal opravovat. I když se psala šedesátá léta, památkáři byli přísní a veškeré práce s nimi musel konzultovat. Ceněn byl obzvlášť štít se symbolem Božího oka. Oko Boží v trigonu, tj. v trojúhelníku, je znamením Nejsvětější Trojice, v tomto případě naznačuje, že se v minulosti jednalo o dům významný. Pan Fábera vše respektoval, protože i jemu šlo o zachování této památky. O to paradoxnější byl další osud domu.


Historii nectili


Po roce 1980 jej koupil KPPOÚP. Krajský podnik pro obnovu a údržbu památek rozhodl – historický dům zbourat. Vedení podniku nectilo ani historické sklepení, které bylo pod celým domem a vyznačovalo se nejen krásnými klenbami, ale i velkým prostorem. Ten se jim líbil obzvlášť – celý ho zasypali sutí ze zbouraného domu. A navrch nalili pořádnou vrstvu betonu! Postavili nový dům.


Soudruhům památkářům neunikl ani význam symbolu Božího oka, na novém štítu už trigon s okem nenajdeme. Do přízemí nového domu byly umístěny kanceláře a v patře vznikla velká zasedací místnost.


Změny přišly po revoluci. KPPOÚP z Opočna zmizel, v březnu 1993 se otevřel v přízemí domu čp. 65 bufet, v patře restaurace U Slunce. Od té doby se sice měnili provozovatelé, ale restauraci U Slunce v domě najdete i dnes.


Bufet však skončil. Na chvíli ho vystřídala cestovní kancelář, pak prodejna mobilů, která zde fungovala až do března 2012. V současné době je přízemí domu nevyužité, ale ne na dlouho, chystají se tu klasické lahůdky s posezením. Když se vše povede, budou otevřeny už za měsíc.