Cena by se však podle oslovených včelařů měla zvýšit, i kdyby náklady zůstaly stejné. Někteří z nich si totiž myslí, že je med podhodnocen.

„Mělo by to být kolem dvaceti korun na kilu," prozrazuje předseda včelařů v Záměli Miroslav Mencl.
Podle něj se na toto téma vedou nekonečné diskuze. Cena však vysoká není. Za kilogram zlatavé dobroty bychom měli prý zaplatit alespoň 110 korun.

„Záleží na každém, jak moc si váží své práce. Je však pravda, že někteří prodávají med pod cenou," prozrazuje svůj názor zámělská včelařka Marie Dalecká.
Kolik peněz vytáhneme z peněženky prý ovlivňuje také konkurence, především pak hypermarkety, která tlačí ceny dolů.

I podle Karla Kučery, který se této zálibě intenzivně věnuje patnáct let, je med v Česku podhodnocený a někdy prodej nemusí pokrýt ani náklady.

„Není to zrovna výnosný koníček. Včelař může mít dobrý, pak špatný rok. Vybavení je drahé a vše nejde udělat svépomocí," prozrazuje.

Zdražování se však logicky nemusí líbit zákazníkům. „Myslím, že v současné době jsou lidé ochotní připlatit si za kvalitu. Med od včelařů je poctivý," podotýká včelařka ze Záměle Marie Dalecká.

Klidně si připlatí

Její slova potvrzuje prodavačka Jana Horáčková z Kostelce nad Orlicí.  Med nakupuje už dlouhá léta od svého známého a je s ním prý velmi spokojena. Nevadilo by jí ani, kdyby si musela připlatit.

„Mám ráda kvalitní věci a to, co prodávají supermarkety se za ně považovat nedá. Nakonec zjistíte, že med není med, ale cukr," rozčiluje se. Svému dodavateli prý proto zůstane věrná.

Rozdíl mezi sladkou pochoutkou od včelaře a z obchodu prý pozná i důchodkyně Miluše Korandová.
„Medu spotřebuji hodně, sladím jím vnoučatům čaj, mažu ho na chleba a používám při pečení. Snažím se kupovat jen ten dobrý, cena však také hraje roli," popisuje.

Za kilogram by byla ochotná zaplatit kolem stokoruny. „To je můj strop. Ostatní potraviny jsou také drahé a člověk musí hodně vybírat, aby na všechno měl," vysvětluje důchodkyně.

To, že lidé dávají přednost kvalitě před cenou potvrzují i obchodníci. Jednou z nich je Petra Daňková. Med do svého stánku odebírá ho od včelaře, který se může pochlubit certifikátem kvality. Kilo stojí sto dvacet korun.

„Zákazníci si stěžují, že med z obchodu jim nechutná a radši si připlatí," prozrazuje.
Letos je prý po sladké pochoutce větší poptávka než v minulých letech. Je to podle ní chladným počasím. „Asi jsou lidé více nachlazení a dávají si med ho do čaje ," přemítá.

Bojí se o včely

Dodavatel Petry Daňkové má prý o svá včelstva obavu. Trápí ho, že je zima tak dlouhá. „Kdyby mu včely pomřely, medu by bylo málo a cena by šla nahoru. Někteří zákazníci by to asi přijali, pro někoho by to už mohlo být moc peněz," říká.

Momentálně je těžké odhadnout, jak se bude situace vyvíjet. Podle předsedy zámělských včelařů Miroslava Mencla vše záleží na přírodě.

„Jestli bude dostatek medu se nedá spekulovat. Včely si snad poradí. Žijí vlastním životem," podotýká.
Problém je, že včelstvům mohou ubývat zásoby. Musí být totiž dostatečně nakrmena, aby zimu přežila. „Věřím tomu, že je všichni zabezpečili dostatečně," prozrazuje svůj názor předseda.

Rok včelaře

PODLETÍ–  Včelařský rok začíná v době, kdy končí na polích žně. Včelař si musí ujasnit, kolik včelstev chce zazimovat, musí provést důkladnou prohlídku včelstva. Je také třeba začít s přípravou zásob na zimu. Včelám se dává cukerný roztok.

PODZIM – Je obdobím útlumu. Včely jsou ošetřovány proti nemocem a roztočům. V půlce října je třeba provést poslední prohlídku včelstev.

ZIMA – Ve včelnici musí být naprostý klid. Pokud napadne sníh, včelař musí úly očistit. Včely by mohly trpět nedostatkem vzduchu. Odebírá se také měl – díky kterému se podaří zjistit, zda nejsou včely napadené varroázou.

PŘEDJAŘÍ – V této době by měl přijít první prolet. Včely začínají plodovat. V teplém, slunném a bezvětrném dni se provádí první předjarní prohlídka.

JARO – Včelař sleduje přirozený rozvoj včelstev a stav zásob. Rozdělují se včelstva.

LÉTO – Dokvétá řepka olejka. Včely jsou na reprodukčním vrcholu. Nasazují se medníky . Včelař se snaží zabránit rojení. Vytáčí, odebírá a uskladňuje se med.

Je to krásný, smysluplný, ale také drahý koníček

Rychnov nad Kněžnou – Celoživotní láska. Tak by se dal popsat vztah včelaře Karla Kučery k jeho koníčku.
„Je to krásná a hlavně smysluplná činnost," vypráví se smíchem, co ho na včelařství baví. K úlům ho jako malého kluka bral jeho otec.
Své zálibě se věnuje už třicet let, poloprofesionálně patnáct.
„Člověk přímo využívá jen deset procent hodnoty, kterou včely vytvoří. Mají ohromný význam pro přírodu," vysvětluje  Karel Kučera zaujatě.
Letos prý zazimovat sto dvacet včelstev. V zimě je kontroluje jednou za čtrnáct dní, v létě každý týden.
Včelařství podle něj není levnou záležitostí. „Vybavení je  drahé a vše si člověk nemůže vyrobit sám," prozrazuje .
V současnosti je prý nutnost dodržovat přísné hygienické předpisy. „Vše co přijde do styku s potravinou, tedy medem, by mělo splňovat normy – například to musí být vyrobené z nerezu," vysvětluje.
To se pochopitelně prodraží. Stejně jako zvyšující se cena cukru a léků, které včely potřebují.
Proto by podle Karla Kučery měla být cena medu vyšší a včelaři by neměli prodávat pod cenou.
Letošní dlouhá zima prý včelám tolik nevadí. Byla totiž mírná a ony mohly několikrát vyletět z úlu. „Prolety pomáhají předcházet rozvoji úplavice," podotýká včelař.
Jak to s jeho včelstvy vypadá a kolik jich uhyne, zatím neví. „To se ukáže při jarní prohlídce, na kterou je ještě chladno. Se ztrátami je však potřeba počítat každý rok," říká smířeně. Velké však podle jeho názoru nebudou.
Nejdůležitější je, aby měly včely dostatek potravy. Zateplení úlu prý není nezbytné.
„Včely v něm vytvoří chomáč, ve kterém může být teplota až nad třicet stupňů," prozrazuje včelař. ⋌(zem)