Pokoj se lidem přeje, neboť jsou dobré vůle. V každém případě existuje mezi pokojem a dobrou vůlí silné pouto: pokojní lidé mívají dobrou vůli. Tradičnímu vánočnímu přání lze tedy rozumět i tak, že pokoj náleží lidem dobré vůle, že se tedy spíše než o vánoční přání jedná o vánoční konstatování.

Pokoj a dobrá vůle představují vánoční kvalifikaci. Chceme-li být součástí vánočního svátku, splynout s duchovní podstatou Vánoc, bez dobré vůle a pokoje v duši se nám to nemůže podařit. Dobrá vůle není dar, kterého se někomu dostane a jinému nikoli. Dobrá vůle je uvědomělý postoj, předsevzetí a také závazek a cíl. Jde o životní nastavení, životní volbu. Kdykoli potkáme člověka dobré vůle, cítíme se v jeho přítomnosti obohaceni. Cítíme, že dobrá vůle je odpovědí na lidské problémy a postojem, jak být nejen sobě, ale i svému okolí užitečný a platný. Co jsme bez dobré vůle? Sotva něco víc, než sebestřední potížisté…

Jsou zde Vánoce a s nimi imperativ dát pokoj lidem dobré vůle. Nehádat se, nehledat na bližním jen to špatné a také nezávidět mu to, čeho mně se nedostává, například právě onen pokoj a dobrou vůli. Kdo praktikuje Vánoce jako koncentrovaný stres, může v lidech dobré vůle spatřovat exoty z jiné planety. A vlastně se nemýlí – Ježíšek v dospělosti upřesní, že jeho království není z tohoto světa.