Kristýna Kovářová z Třebechovic pod Orebem dnes oslaví devětadvacáté narozeniny.

„Kdo by neměl rád oslavy. Jen musím říct, že zrovna na Valentýna to není terno. Ještě, že se mi rodiče nepomstili, a nedali mi jméno Valentýna," směje se tmavovláska. Se svátkem zamilovaných má však své „bohaté" zkušenosti. „Nemám tento zvyk ráda. Raději si dávám s přítelem polibek pod rozkvetlou třešní na prvního května. Valentýn je pro mě naprosto cizí. Ale když jsem byla náctiletá holka, tak to bylo jiné," prozrazuje.

Tehdy prý valentýnky dostávala často a dokonce jich má několik schovaných v krabici s „poklady". „To se přeci nevyhazuje. Jsou to vzpomínky. Občas si těmi starými milostnými dopisy nebo právě přáními listuji a vzpomínám. Je to docela sranda. Některé své bývalé nápadníky stále vídám a s některými jsme i dobří přátelé," objasňuje Kristýna.

Nejromantičtější zážitek z teenagerovských dob sice lovila v paměti dlouho, ale prozradila ho. „Bylo to na gymnáziu. Tehdy jsem byla zamilovaná do spolužáka. Ale pro něj jsem byla jenom vzduch. Nebo teda jsem si to alespoň myslela. No a na Valentýna mě vyvedl z omylu. Tajně jsem mu do bundy v šatně strčila přání. Odchytil si mě před školou a světe div se, dozvěděla jsem se, že mě taky miluje, ale protože jeho nejlepší kamarád si na mě myslí, nemůže mu to udělat. Nakonec jsme spolu vydrželi dva roky," vypráví s úsměvem.


Dnes je pro ni čtrnáctý únor důvodem k oslavě, avšak ne té zamilované. „Ale polibek a květinu s dárkem taky dostávám," směje se.