V pískovcových skalách se výlet může zvrhnout v boj o život

Do akce se zapojili i členové Skalní záchranné služby (SZS). Ti podle slov jednatele Josefa Hlaváčka zasahují v průměru desetkrát za rok. „Vloni jsme ale měli 16 zásahů. A to evidujeme jen ty, kdy nás svolá Integrovaný záchranný systém. Drobná ošetření do statistiky ani nezahrnujeme."

Vzestup turistiky je v Adršpašsko-teplických skalách patrný. Každoročně míří mezi pískovcové věže asi 300 tisíc lidí. S jejich stoupajícím počtem stoupá i počet zásahů záchranářů. V lepším případě turisté jen zabloudí, v tom horším dojde i ke zranění. Letos byli členové Skalní záchranné služby zalarmováni už třikrát - a to sezona ještě ani pořádně nezačala.

Někdy zabloudí i místní

„Není to nic mimořádného, že se občas lidé ztratí. Dokonce jsme tady měli případy, že se ztratí i místní lidé. Když napadne sníh a je mlha, krajina se rázem změní. Zabloudím třeba i já, a to bych řekl, že jsem místní znalec," upozorňuje Josef Hlaváček na nevyzpytatelnost skal.

Pokud se člověk drží značených cest, je relativně v bezpečí, ale když lidé sejdou ze stezky v úmyslu si cestu zkrátit, tak může být zle.

Cestu hledali v mrazu a ve tmě

To byl i případ otce se synem, kteří se na konci ledna vydali do Teplických skal a krásy zasněžených útvarů je nadchly natolik, že se rozhodli dojít skalami až do Adršpachu. Po několika hodinách se ocitli uprostřed rokle a ve tmě nevěděli, kudy kam. Přes čtyři hodiny se brodili hlubokým sněhem mezi skalami. „Jediné štěstí bylo, že byli dobře ustrojení. Nakonec našli cestu a zachránili se v podstatě sami," připomněl Hlaváček zimní „pátračku", které se zúčastnilo padesát lidí. Navzdory silnému mrazu byli oba muži v pořádku.

V tomto případě měli štěstí, že si mobilem zavolali o pomoc. Telefonní signál je mezi pískovcovými věžemi největší slabinou – míst, odkud se nedovoláte, je víc než dost.

Chtěli obejít sokoly a nevěděli, kudy kam

Skály jsou velkým lákadlem i pro polské turisty, kteří jsou také častými „zákazníky" záchranářů. Před necelými dvěma týdny čtyři jednotky hasičů už za tmy vyjely na pomoc Polákům, kteří doplatili na to, že kvůli hnízdícím sokolům je omezen vstup na část okruhu u Chrámových stěn. „Mapka, kterou dostali u vstupu, najednou neplatila. A tak se vydali směrem, o kterém si mysleli, že je správný, a zadělali si na veliké problémy. Jejich výlet se rázem zvrhl v boj o život – a to nepřeháním. Seniorce, která ve skupině byla, hrozil glykemický šok," uvedl Josef Hlaváček příklad, že i zdánlivě lehký výlet se může rychle zdramatizovat. Nakonec vše dopadlo dobře – hasiči turisty vyvezli zásahovými vozidly.

Záchranářem v civilu i v práci

Poměrně hodně členů SZS pracuje u záchranky nebo u hasičů. Často se jedná zároveň i o horolezce, takže tráví ve skalách hodně času a mají výbornou znalost terénu. „Nehrajeme si na velké záchranáře, ale spíš pomáháme turisty dovést na místo. Samozřejmě cvičíme se i ve zdravotnické oblasti, protože často jsme na místě jako první, " říká Josef Hlaváček. Záchranářskou práci neopouští, ani když zrovna nepomáhá turistům ve skalách. Je totiž profesionálním hasičem.

Jiří Řezník