Eva Moravcová
ZŠ Masarykova, 6. třídaNejvíc mi chutnají sladká jídla. Dobré jsou však i ryby. Dobrý je losos. Nemůžu říct, že by mi něco vyloženě nechutnalo.

Denisa Filingerová,ZŠ Masarykova, 6. třída
Chutná mi sladké a co zrovna nemusím, jsou luštěniny.

Jakub Holler,ZŠ Masarykova, 6. třídaNechutnají mi polévky. Hlavně kapustovou nemusím. Nejradši mám knedlíky s uzeným masem.

Beata Ornstová,
ZŠ Masarykova, 1. třídaNejvíc mi chutnají buchtičky 
se šodó. Co mi nechutná, nevím. Všechno je docela dobré.

Vždy záleží na kvalitě a velikosti jídelny, ale v současnosti děti mají na výběr i z několika pokrmů, řady zeleninových a ovocných salátů a dalších jídel. Většinou však preferují limonády, smažená a sladká jídla.
Jídelny při plánování jídelníčku musí brát v potaz mnoho věcí: Zákonné normy a také cenu. Jídelníčky se připravují i řadu měsíců dopředu.

Není sama, komu se při vyslovení názvů určitých pokrmů doslova obrací žaludek. Doba však pokročila a většina jídelen se snaží, aby mladá generace takové zkušenosti nezískávala.

Luštěniny do dětí prostě dostanou

„Právě to chceme," prozrazuje ředitel rychnovské školní jídelny Tomáš Mitlehner a popisuje, jak vypadá moderní školní stravování.
„Musíme dětem nabídnout vyvážené pokrmy, které splňují patřičné parametry a také se vejdou do předepsané ceny. Snažíme se to dělat chytře a tak, aby zdravá jídla děti zaujala," vysvětluje.

V kuchyni používají například cizrnovou mouku. „Touto cestou do dětí luštěniny prostě dostaneme," vysvětluje.
Žáci a studenti totiž většinou raději sáhnou po sladkém jídle, láká je také smažené. Podle ředitele jídelny za to mohou jejich stravovací návyky, které si přináší především z domova.

„Chápu, že jsou rodiče často vytížení a je jednodušší vytáhnout pizzu z mrazáku nebo dát dětem peníze na svačinu a nestarat se, co si za ně koupí. Dobře to však není," poznamenává.

Takže ačkoli se na jídelních lístcích nyní objevují kvalitní ryby a v kuchyních často připravují zdravé recepty moderní gastronomie, mnoho dětí volí raději brambůrky či hamburgery ze stánku.

„Mrzí mě, když vidím, jak v odpadcích končí celé kuřecí stehno nebo zeleninový salát," krčí rameny Tomáš Mitlehner. Dělat se s tím však nedá nic. Dříve dozor v jídelně dohlížel na to, aby děti dojídaly. Dnes jsou takové situace spíše výjimkou.

Nedostatek financí se odráží na kvalitě

„Myslím si, že je dobře, že dnes nikdo děti do jídla nenutí. Někteří lidé si z toho odnesli fóbie na celý život. Nějaký řád by však stravování mít mělo. Děti musí vědět, co je pro ně zdravé," myslí si jedna ze čtenářek Květa Novotná.

Jako matka dvou dětí dobře ví, že její potomci raději sáhnou po nezdravých pokrmech. „Vysvětluji jim, že občas se to smí, ale důležité je jíst kvalitní potraviny ," prozrazuje.
Ne vždy však byla se stravovacím zařízením spokojená.

„Dřívější zkušenosti s jednou nejmenovanou jídelnou nebyly dobré. Děti si stěžovaly, že jim nechutná. Po změně provozovatele se situace zlepšila. Jídlo teď vypadá i na pohled lákavě," dodává matka.

Ředitel rychnovské jídelny má v tomto ohledu jasno. Finance, které do školního stravovaní plynou, jsou nedostačující.

„Je pak těžké zaplatit dobré kuchaře, kteří se bude snažit stravu inovovat a přicházet s nápady," poznamenává. Některé jídelny proto finanční situaci řeší doplňkovým prodejem a službami.
Většinou se však jedná o soukromá zařízení, ta školní si musí vystačit opravdu s málem. A to se odráží na kvalitě.