„I z našich informací je zřejmé, že k částečnému snižování věku, kdy mládež začíná experimentovat s měkkými a pak i tvrdými drogami, bohužel dochází," říká krajská policejní mluvčí Ivana Ježková.

Konkrétně v Hradci před Vánocemi chytili mladého dealera, který distribuoval drogy žákům na zdejších základních školách. „I nás zarazilo, když se nám v poslední době klienti začali svěřovat, že se oni nebo jejich kamarádi setkali s drogou jako je extáze nebo pervitin," říká vedoucí nízkoprahových a preventivních programů Klídek a Klubík hradecké neziskovky Prostor Pro Gabriela Lepková.

Se svými kolegy pracuje s dětmi a mládeží v rozmezí 8 až 22 let a téma drog u nich rozhodně není tabu. „Drogy vždycky byly, jsou a budou, je ale důležité vědět, že se s tím dá nějakým způsobem pracovat, ať už ze strany naší nebo rodičů," dodává sociální pracovnice neziskovky Barbora Konrády.

Prostor Pro
Prostor Pro sídlí v hradeckých Malšovicích, poskytuje pomoc a podporu při hledání cest z obtížných životních situací a vytváří příležitosti pro změnu. Pomáhá také dětem a mladým lidem. V Hradci realizuje nízkoprahové, preventivní a prorodinné programy a pořádá akce pro veřejnost.

Cigarety nebo alkohol u teenagerů asi zarazí už jen málokoho. Pervitin a extáze na základní škole je už ale docela silný kalibr, překvapila vás jejich rostoucí obliba mezi mládeží v Hradci?
GL: Asi nejvíc u klientů stále „vede" marihuana, i když je pravda, že s užíváním právě pervitinu a extáze jsme se poslední dobou setkávali častěji. To nás samozřejmě zarazilo. Zarážející pro nás je i to, že dealeři mezi mládeží už nejsou jen dospělí lidé, ale často jejich vrstevníci, tudíž se dostávají do mnohem bližšího kontaktu. Když drogu přinese mezi kamarády někdo z party, stává se dostupnější a tím pádem samozřejmě nebezpečnější.

Často se mluví o tom, jak je 
v drogové problematice dětí důležitá role rodičů, aby včas nebezpečí závislosti u svých ratolestí poznali a zasáhli. Co konkrétně mohou dělat?
BK: Možná to bude znít trochu jako klišé, ale nejdůležitější je, aby se rodič o své dítě zajímal, aby v rodině fungovala důvěra, otevřená komunikace a tolerance. Někdy je užívání drog u dítěte zezačátku těžké poznat, záleží hodně na typu drogy. Varovným by ale pro rodiče měla být především náhlá změna každodenních návyků, fyzické změny dítěte a tak podobně. Na druhou stranu je ale dobré říct, že když už se někdo dostane na rovinu závislosti, neznamená to nutně konec. Dá se to řešit, léčit. Na rodičích, ale třeba i učitelích je, aby posílili sebevědomí dětí a mladistvých, zvyšovali jejich psychickou odolnost, aby byli schopni drogu odmítnout.
GL: Každé dítě většinou prochází obdobím, kdy „blbne", experimentuje, zkouší nové věci, snaží se zkrátka zapadnout mezi vrstevníky – to ale neznamená, že rodiče udělali někde nějakou chybu nebo se o své dítě málo zajímají.  Je ale důležité, aby v momentě, kdy rodič opravdu zjistí, že má jeho dítě nějaký vážnější problém a rodič si s tím neumí úplně poradit, tak aby se nebál a obrátil se na odborníky. Určitě nejde o žádné selhání rodiče, ale právě o prokázání zodpovědnosti a potvrzení péče o dítě. Služeb, na které se může obrátit, je mnoho a může to být i naše zařízení. Ono pak často stačí, že se má rodič možnost někomu svěřit, někdo ho vyslechne, může mu poradit. Jde o to, že na problém nezůstane rodič sám a někdy je nejdůležitější pouze to, že odborník rodiče uklidní.

Jak mocná je v tomto směru prevence? Existuje nějaký efektivní způsob, jak děti 
a mladistvé před drogami varovat?
GL: Prevence samozřejmě prochází určitým vývojem, jako ideální se jeví cesta tak zvané primární prevence, tedy působit na člověka, který s drogou ještě vůbec nepřišel do styku. Prostřednictvím našeho dalšího programu Preventivního programu Spirála praktikujeme prevenci už na prvním stupni základních škol, směřuje to ale k tomu, že se začínáme domnívat, že by určitá forma prevence měla začít už v mateřské školce. Tady totiž platí dvojnásob, že čím dřív, tím líp.
BK: Skutečně nejúčinnější je mířit na děti, které se s drogou zatím nesetkaly. Určitě nejde o to je zastrašit, ale spíš jim sdělit, co dělat, když už se s drogou dostanou do styku, jak ji mohou v partě kamarádů odmítnout. A když už neodolají a drogu vezmou, tak aby věděly, co všechno se může stát, jaké na ně může mít účinky a co dělat, když se něco zvrtne. To rozhodnutí ale zůstává na jedinci.