Například v laboratořích trutnovské nemocnice, kde v posledních týdnech nezkoumají prakticky nic jiného, než právě přítomnost koronaviru v donesených vzorcích, se zdejší laborantky při jeho odhalování pěkně zapotí. A to nejenom v případě života pod rouškami, respirátory, kuklami a speciálním oblečením, ale i v takřka neustálém přebíhání. Jeden stroj a jeden úkon totiž na odhalení viru rozhodně nestačí.

Celý několikahodinový cyklus, při kterém se i případný vir pěkně „projde“ po chodbách trutnovské laboratoře, začíná u „výdejního“ okénka. U něj sestřička přebere zásilku výtěrů z nedalekého stanu či z ostatních odběrových míst. „Sem se to donese v takzvaném trojobalu, kdy je zkumavka obalená do savé buničiny ještě zabalena v uzavíratelném pytlíku a pevném obalu. Celý set je navíc ještě v chladicím boxu, aby se vzorky neznehodnotily,“ vysvětluje na prvním stanovišti začátek anabáze pracovnice mikrobiologické laboratoře Kateřina Homolová a bere mě do další místnosti, kam posléze putují i „trojobalové“ vzorky.

„Tady je laminární box, kde jedna z našich sedmi laborantek vzorky rozbalí a ze zkumavky odpipetuje vzorky do extrakční kazety. Ta posléze putuje do trouby,“ dodává laborantka a ukazuje na přístroj s odborným názvem extraktor nukleových kyselin, který opravdu připomíná troubu. „To je izolátor, kde se zhruba za půl hodiny ze vzorků, kterých se podle možnosti stroje vejde až 48 - kapacita druhého stroje je pak 12 vzorků - extrahuje RNA,“ říká Kateřina Homolová.

Z „trouby“ pak vzorky putují po chodbě a schodech do dalšího patra, kde na ně již nečekají jen další laborantky, ale také reaktanty PCR (polymerase chain reaction), které posléze v další „troubě“ už určí, zda do výdejního okénka doputoval vzorek s koronavirem. „Jedná se o termocyklér, z jehož grafického záznamu průběhu PCR reakce poznáme, zda se opravdu jedná o Covid-19. Do reakce dáváme 5 ul extraktu a výsledek se nám posléze ukáže na obrazovce v podobě křivky. Podle ní již poznáme, zda je vzorek infikovaný, či nikoli,“ říká nad monitorem se shlukem čar Kateřina Homolová. Ta se v nich nejenom perfektně vyzná, ale pamatuje si i prvního „trutnovského“ pacienta s koronavirem.

„Bylo to pár dní po spuštění zdejší laboratoře. Ze začátku bylo asi dvacet negativních vzorků. A pak přišel ten první pozitivní. Na to si pamatuji, ale další už jsem nevnímala. Jsem hlavně ráda, když se dostanu domů za dětmi a odpočinu si,“ dodává Kateřina Homolová a s pohledem na papír vedle monitoru zjišťuje, že do čtvrtečního poledne se ona a její kolegyně popasovala s již 3174 vzorky.

A nevnímá ani to, že se po celé republice jí a dalším zdravotníkům večer co večer tleská z balkónů na jejich podporu. „Něco jsme o tom slyšeli, ale nemáme čas to vnímat. Večer jsme opravdu všichni rádi, že padneme do postele a odpočineme si. Kterou podporu však vnímáme a rovněž za ni děkujeme, je ta od místních lidí a firem. Občas nám sem pošlou pizzu či nějaký pamlsek a před Velikonocemi nám místní firmy poslaly dárkové balíčky,“ dodává další laborantka.

Ta pro milovníky přesných popisů operací a názvosloví ještě popisuje přesný chod vzorků od „výdejního okénka“: „Vzorek se přijme do laboratoře, odtud putuje na izolaci, kde se z něj vyizoluje RNA. K RNA se poté přidají komponenty RT-PCR reakce a vloží se do termocykléru. Při PCR reakci umíme množit pouze DNA. Proto je nutné RNA ze vzorků, protože Covid-19 způsobuje RNA virus, reverzní transkripcí (RT) přepsat do DNA. Po provedení PCR pak víme výsledek.“