Poznat nové kamarády, zažít prázdninové dobrodružství a dozvědět se, jak čelit svému onemocnění dorazily téměř čtyři desítky dětí z celé republiky. „Tábor pořádáme pod patronací královéhradeckého kraje pro diabetické děti od šesti do třinácti let. I když nejmladší účastnici Andrejce je šest let a už tu s námi byla loni,“ sděluje organizátor Miloslav Pačesný z Nové Paky. „Všichni jsme tu dobrovolníci, v době svého volna. Akce by se neobešla bez sponzorských příspěvků, na kterých se letos podílelo zhruba dvacet dárců,“ vysvětluje organizátor.

Děti byly rozděleny do pěti smíšených oddílů pod vedením jednoho pedagogického pracovníka a jednoho praktikanta, který sám býval účastníkem tábora. Mohl tak malým účastníkům poradit, když bylo třeba, sdílet svoje zkušenosti ohledně života s cukrovkou a ukázat, že to prostě jde.

Na specifické potřeby a omezení, se kterými se přítomné děti potýkají nejen v době tábora, ale především v běžné denní rutině, reaguje připravený program. Kromě času na hru, zábavu a dětské dovádění, je čekalo také vyučování. Jak jinak než hrou. „Každý den po obědě mohou děti diskutovat s lékařem, klást mu otázky a interaktivně získávat cenné informace,“ popisuje Pačesný. „Kdo měl hypoglykémii?,“ ptá se táborníků mladý lékař z pražské nemocnice na Vinohradech Jan Vosáhlo. Ruku zvedly všechny děti. Následně si povídají o rizicích těžké hypoglykémie, o jejích příznacích a možnostech řešení. „Je potřeba, aby své nemoci rozuměly, aby věděly jak předcházet a rozpoznat těžkému stavu. Když se budou snažit, můžou předejít dalším zdravotním komplikacím,“ vysvětluje lékař. „Nejrozumnější je, když si dám hroznový cukr a překonám počáteční pocit hladu, což pro mě bývá těžké,“ přiznává desetiletá Adéla. „Nemám ráda, když si lidé myslí, že mám cukrovku, protože jsem jedla hodně sladkostí. Ale já jsem se tady naučila věci, který mi pomůžou,“ svěřuje se jedenáctiletá Anička. Znalosti o svém onemocnění si prohlubovaly také na tříkilometrovém orientačním běhu, kde je čekal tématický kvíz. „Na otázky, které byly nejčastěji zodpovězeny chybně, jsme se následně zaměřili při komunikaci,“ uvádí Vosáhlo. Ukázalo se, že děti nevěděly, co je hypoglykémie nebo jak se glykémie správně měří. To ale na konci turnusu už neplatilo.

Účastníci Diatábora se tradičně zapojují do výtvarné soutěže. Letošní téma nese název Pohádka o cukrovce. Zavládla tvořivá atmosféra, za kterou se skrývala spousta osobních příběhů přenášených na archy papírů. „Maluju pohádku o letadlu. To je taková animovaná pohádka, kdy letadlo už prostě nemůže vzlétnout výš, něco ho brzdí. To je jako moje cukrovka. Třeba když sportuju, tak vím, že už prostě nemůžu přidat, abych se třeba nevyčerpala,“ popisuje svoji tvorbu jedenáctiletá Eliška.“Je těžký pořád na všechno myslet,“ povzdechne si a kreslí dál.

Tábor je vyvrcholením celoročního úsilí organizátorů. U rodičů se setkává s velkým kladným ohlasem. To potvrzuje fakt, že kapacita následujícího ročníku byla vždy plně obsazena již v září, kdy se mohou zasílat přihlášky. „Jo, líbí se mi tady. Jsem tu už podruhé. V září to budou tři roky, co mám cukrovku,“ sděluje devítiletý Jakub a běží za svými novými kamarády.