Hořické trubičky, miletínské modlitbičky a lomnické suchary tvoří nejznámější sladký sortiment Podkrkonoší. Ovšem jedině lomnické suchary mají svoji stálou expozici v místním muzeu. A i když se už dávno uzavřely brány zdejších Čokoládoven a později firmy Nestlé, tradiční lomnická pochoutka žije dál. Dnes si ji můžete koupit přímo v lomnickém muzeu nebo u zdejších výrobců.

Historie lomnických sucharů zůstává zahalena tajemstvím. První zmínky připomínají sladkost kolem roku 1800. Kdo recept vytvořil, na to nám neodpoví ani expozice v lomnickém muzeu, věnovaná právě tomuto pamlsku.

„Expozici o největším fenoménu našeho města jsme otevřeli v roce 2012," popisuje vznik výstavy ředitel muzea Vojtěch Drahoňovský, který se také zasloužil o záchranu většiny exponátů.

Lomnické suchary nejvíce proslavili Jínovi, ale nebyli jediní. Sladkost začal péci před rokem 1800 pekař Antonín Kynčl v domě, který se kdysi nacházel v levé části současné radnice. Lomnické suchary se dříve vyráběly v každé chalupě, kdejaká hospodyňka měla svůj recept, menších výrobců bylo pětadvacet, druhů dvanáct.

Rodina Jínových dostala oblíbenou značku až za hranice České republiky. Jínovi pekli suchary nejdříve doma, v roce 1810 si zaregistrovali první koncesovanou výrobu lomnických sucharů a na krusnách je pak roznášeli v dřevěných krabičkách po horách. Jejich potomci postavili v Lomnici dva moderní závody, Josef v Popelkách a Antonín Jína na Žižkově. V roce 1912 zde vznikla i první dvouetážová parní pec. Po válce došlo ke sloučení závodů, střídaly se názvy. Začátkem devadesátých let podnik privatizovala firma Nestlé. Přes slibný rozvoj došlo k utlumení a poté k ukončení výroby v roce 2000. Dnes se v objektech vyrábí nábytek a obaly.

Dříve voněly z hal nejen suchary, ale celkem se tu vyrábělo 112 produktů – karlovarské dortové a máslové oplatky, trubičky, plněné oříškové dezertky, knížečky, mandlové věnečky, keksy, medové perníky, čajové pečivo, čokolády, bonbóny.

Současným nositelem tradice výroby lomnické pochoutky, na které si tu pochutnávali i prezidenti Václav Klaus a Václav Havel, je Ladislav Kodejška, který sám šéfuje malé provozovně. „Dnes pokračuji po tátovi, i když jsem se cukrářem nikdy nevyučil. Po převratu jsme se rozhodli mít svoji cukrárnu, nakonec se výroba ustálila na sucharech. Bylo to složité, několikrát na nás útočili a chtěli mi koncesi sebrat. Dnes už ji převzaly naše děti. Tatínek se vyučil v továrnách Antonína Jíny a doma máme ručně psané recepty, podle kterých v továrně vyráběli sladkosti."

Ladislav Kodejška nás posílá i ke konkurenci - do Cukrárny U Marcely, kde nabízejí vedle ručně vyrobených sucharů také místní speciality jako kulatky, kynuté bednáře nebo domácí chleba.