Zda byla obě přízemí využita pro obchod, se neví, ale jisté je, že nabídka obchodu byla široká.

Střelný prach, kolky i víno

Pro představu poslouží adresář z roku 1901: „Obchod zbožím smíšeným, koloniálním, barvami a železem. Velký výběr košikářského zboží a dětských kočárků. Sklad portlandského cementu. Prodej střelného prachu, kolků, tabáku, poštovních známek a školních kněh. Výčep vína. Výroba jemných liquerů a lihovin. Hlavní sklad bílé a červené soli. Sklad pušek a revolverů. Sklad vlašských broků všech čísel a zátek všech druhů."

Pan Zohorna byl muž více než podnikavý, kromě jmenované nabídky měl i „assekurační agenturu" (jednatelství pojišťovacích společností).

Smíšené zboží Zohornových je jmenováno ještě na konci třicátých let, kdy v opočenském časopise žádala o zachování přízně Ludmila Zohornová, obchod koloniální, železem a barvami.

Rok konce živnosti znám není, ale v poválečných letech zde už pamětníci uvádějí další obchod – železářství pana Hybnera. Jejich vzpomínky potvrzuje historický snímek, kde je na domě čp. 63 nápis: Josef Hybner, obchod smíšeným a železářským zbožím.

Změny přišly v druhé polovině padesátých let. Podle dokumentu uloženém na stavebním odboru žádal v roce 1957 tehdejší Pramen o stavební úpravy v přízemí obou domů pro potravinářskou prodejnu.

„Nejdřív tam byl určitě jen pultový prodej. Vzpomínám si, jak jsem jako malá chodila s baňkou pro mlíko. Musela jsem si stoupnout na špičky, abych na pult dosáhla. Ne že by byl tak vysoký, ale pro mě ano – bylo mi snad pět," vzpomíná s úsměvem sousedka Helena Hejzlarová. Později však byl pultový prodej zrušen a přízemí se dočkalo klasické samoobsluhy. V patře byly byty patřící domovní správě.
Nového využití se domy dočkaly v roce 1975. V čp. 63 vznikla masna, v domě čp. 62 bourárna a chladírna (doklad na stavebním odboru).

Byty byly tehdy už jen v patře domu čp. 63, patro druhého domu, které bylo neobyvatelné, obsadila svazácká klubovna. Na ni vzpomínají pamětníci s úsměvem – to, co tam mladí občas prováděli, prý mělo do „svazácké vzornosti" hodně daleko.

Po revoluci byly domy vráceny v rámci restituce, ale už v roce 1991 je koupili současní majitelé – Novákovi. V přízemí otevřeli masnu a pustili se do rekonstrukce. Zvládli ji bez přerušení provozu, i když dům čp. 62 byl v tak špatném stavu, že jej museli zbourat (při nové stavbě se drželi původního vzhledu).

Supermarketům 
už neunikla

Výsledkem byla prodejna masa a uzenin v přízemí obou domů, bourárna a chladírna se přesunula směrem dozadu. Později se i tento prodej rozšířil o klasické potraviny, ale prodejna nakonec podlehla útoku supermarketů. Sortiment se tedy od základu změnil, vznikla zde prodejna upomínkových a dekoračních předmětů, některé z nich voněly exotickými dálkami (Afrika, Indie atd.), prodával se zde i tabák a noviny.

Později však Novákovi „zakotvili" v sousední Dobrušce, přízemí obou domů pronajali. Od roku 2008 je zde lékárna, která se však brzy přestěhuje „do vlastního".

Podle slov Václava Nováka bude prostor k pronajmutí. Místo na krásné pěší zóně, které je v těsné blízkosti Kupkova náměstí, by nemuselo mít s hledáním využití problém.

Dana Marková