Aby uchránil své unikátní podkrkonošské víno, běhal Stanislav Rudolfský v minulém týdnu po svém sadu v Kuksu nonstop. Přes den chystal seno a píci, v noci je zapaloval a snažil se vykuřovat zmrzlý vzduch. Marně. Teploty okolo pěti stupňů pod nulou jednaly po svém. Většina ze sazenic na půlhektarovém lánu pomrzla. Jako už poněkolikáté.

„Réva se vykuřováním před mrazíky chrání běžně. Snažíme se vytvořit teplou kouřovou clonu ve studeném vzduchu, který se drží u země," říká Stanislav Rudolfský. „Teď ale bylo počasí jiné. Obvykle se kouř zachytí u teplejší vrstvy třeba ve dvou metrech. Ve čtvrtek však stoupal masou promrz-lého vzduchu vzhůru. Neby-la šance něco dělat," lituje.

Sledování počasí je pro vinaře zásadní. Možnosti jsou ale omezené. „Vykuřování může přinést výsledky, letos jsme ale po vinici poskakovali marně. Nic jsme neovlivnili," mrzí vinaře. „Teď už je to na přírodě. Budu doufat, že alespoň něco obrazí. Až se oteplí, během 14 dní uvidím, jak na tom révy jsou," vysvětluje Rudolfský.

Jediná podkrkonošská vinice se opět pere s následky mrazu

S mrazíky v náročném podkrkonošském prostředí zkušený vinař bojuje pravidelně. Ne každý rok se také může v Kuksu těšit na úrodu. Když keříky na jaře promrznou, víno už obvykle nestihne dozrát.

„Když jsem začínal, myslel jsem, že budou největším problémem tuhé zimní mrazy. Časem jsme ale přišli na to, že hlídat musíme hlavně mrazíky jarní," vysvětluje Stanislav Rudolfský, majitel zdejšího vinohradu. „Obvykle je čekám v květnu, letos přišly dřív. Zrovna tady ale vidím, že není úplně zmrzlé všechno. Něco možná přece přežije. Ale to uká-ží až příští dny," vypráví při obhlídce vinohradu, který pojmenoval Nad zámkem.

Úroda do Kutné Hory

Na své začátky s vinohradem v Kuksu nyní vzpomíná s úsměvem. Posměch lidí ani počáteční strádání ho neodradily. „Někdy v Kuksu opravdu nebyly žádné hrozny a nesklízeli jsme. První větší úrodu jsme měli v roce 2008. To byla satisfakce pro nás i pro lidi, kteří hodně pochybovali a ťukali si na čelo, když jsme to tu zakládali," vzpomíná Stanislav Rudolfský.

Asi největší úrodu v Kuksu slavil v roce 2014. Tehdy tu se syny sklidil tunu hroznů. „To je zhruba na tisíc lahví. Víno tehdy ale nebylo zcela vyzrálé. Proto nás napadlo, že bychom mohli udělat sekt, který se velmi podobá tomu z oblasti Champagne. A to se, myslím, povedlo," usmívá se.

Všechny hrozny vždy po sklizni odváží z Kuksu do Kutné Hory, kde sídlí jeho rodinná firma. V tamní krajině obhospodařuje vinice na 54 hektarech půdy.

Nádherné prostředí

Rudolfský stál před lety u obnovy Šporkova sklepení v Hospitalu Kuks, kde lidé obdivují Galerii českých vín. „Krásná věc. Ale bylo mě jasné, že galerie bez vinohradu, který v Kuksu historicky byl, je polovičatá," vzpomíná.

Už od roku 2004 tak začal s rodinou připravovat náročný pozemek pro výsadbu révy. O rok později vinohrad slavnostně představil. „Chtěl jsem původně vysadit stráň o rozloze dvou hektarů, teď jsem rád, že k tomu nedošlo. I tenhle čtvrtinový pozemek by totiž zaměstnal člověka na celý rok. Přitom je to vlastně hobby, taková zahrádka. Ale práce je tu nad hlavu," říká s úsměvem.

Vysadil tu 2500 sazenic, které pravidelně obnovuje. Zvolil především klasické burgundské odrůdy - Rulandské bílé, šedé a modré.

Když se prý příroda slituje, i letos si i přes mrazy užije sběr alespoň části hroznů z promrzlých rév v jediné podkrkonošské vinici. Odměnou mu bude odpočinek v altánu, v němž už hostil i tři svatby. Nebo výhled na unikátní barokní památku Hospital Kuks, Labe či západ slunce.