Hovořili jsme s jeho pořadatelkou festivalu, baronkou Ivou Parish.

„Krásná hudba pomáhá" je motto vašeho festivalu. Věříte, že v Žamberku a nejen tam najdete dostatek lidí, kteří ho vyslyší?
Věřím, že nás hodně lidí vyslyší, věnujeme hodně pozornosti reklamě. Lidé v Žamberku mě zastavují a hlásí, že mají nakoupené lístky na mnoho koncertů, jsou i tací nadšenci, kteří kupují pro své rodiče vstupenky na celý festival jako dárek, firmy zase kupují vstupenky pro své zaměstnance. Některé koncerty v kapli jsou skoro vyprodané. Je pravda, že koncerty v kostele nejsou zaplněny, ale prodávají se již jen levnější kategorie.
Moje myšlenka byla navštěvovat koncerty, vybírat to nejlepší, aby hudba lahodila i uchu člověka hudby neznalého. Tu krásnou hudbu do Žamberka přivezu a lidi za ní nemusí nikam jezdit! Více kvalitní hudby do Žamberka! Máme podporu i ze Smetanovy Litomyšle. V programu najdete mnoho žánrů i program pro rodiny s dětmi.

Založila jste veřejně prospěšný nadační fond pro podporu a ochranu kultury Veritas et ius. Jaké máte zkušenosti s dobročinností?
S manželem Davidem podporujeme děti, postižené děti, nákupy pomůcek pro ně. Přispíváme páteru na kostel sv. Václava v Žamberku. V nadačním fondu mám paní Alenu Vrškovou Zoubkovou, která pracovala ve dvou nadacích. S její podporou jsem při kávě rozhodla, že do celého projektu půjdu. Velmi si vážím pomoci mé dcery Pavly, která mi společně s Alenou pomáhá splnit můj sen pořádat festival a býti nápomocná, jak tomu vždy bylo zvykem v rodu Parish.

Vychází váš záměr z faktu, že patříte do šlechtického rodu, nebo máte podobné bohulibé aktivity v krvi?
Můj děda, coby stavitel a projektant, pomáhal páteru Šimkovi s opravou střechy kostela sv. Václava v Žamberku. Pocházel ze silně věřící rodiny Richtrů v České Rybné.

Kdo si pročte historii rodu Parish, zjistí, že jeho příslušníkům nechyběla podnikavost, odvaha nebo vytrvalost. Vytrváte a věříte, že svůj záměr na opravu střechy kostela sv. Václava naplníte?
Vytrvám, udělám vše, co je v mých silách, aby byl festival přijat širokou veřejností a byl pro ni přínosem. Zisk pak částečně pomůže doplnit částku k dotaci. Cítím, že je správné přiložit ruku k dílu, když je potřeba.

Nový festival bude o klasické hudbě i dalších žánrech. Co vy a hudba?
Od čtyř let jsem zpívala ve sboru Čtyřlístek pod vedením paní Aleny Kočí v Žamberku. Sedm let jsem studovala hru na klavír v ZUŠ Petra Ebena v Žamberku. Dále jsem se studiu hudby nevěnovala. Loni jsem si koupila krásný koncertní klavír, úžasně zní. Ke hře na klavír se chci vrátit. Hudbu miluji.

Na který koncert/koncerty se vy osobně těšíte nejvíce?
Na zahájení přibude Op. 46 Roberta Schumanna pro Harriet a Claru Schumannovou – pro dva klavíry. To bude nádhera sama. Následovat budou na varhany Petr Hostinský, dramaturg festivalu, a trubku Pavel Herzog, první trumpetista Královéhradecké filharmonie. To je královská hudba. Na zahájení se těším asi nejvíce.
Po zahajovacím koncertu se velmi těším na recitál světoznámého violoncellisty Jiřího Bárty v doprovodu Terezie Fialové. Jako host vystoupí Petr Hostinský na harmonium společně s Jiřím Bártou na violoncello se skladbou Ticho lesa. Velmi si vážím milého přijetí Jiřího Bárty hostovat na našem festivalu.

„Teprve před několika dny jsem obdržela kouzelné Variace… vážený pane Schumanne, a dovoluji se nyní několika slovy nejhlubšího díku se na Vás obrátit, i když Vám nemohu dostatečně vyjádřit, jak velký užitek mi poznání Vašeho krásného díla přineslo. Grund byl při společné hře nadšený …, mně samé se to zjevuje jako nejmilejší, nejjemnější báseň…"
z děkovného dopisu Harriet Parish Robertu Schumannovi, 
který pro ni složil klavírní variaci 
pro dvě piana Op. 46

Šlechta i dnes asociuje něco vznešeného, zahaleného rouškou romantiky. Jaká je realita? Obnáší i dnes tento život specifické povinnosti, nebo žijete „běžný" život?
Dá se říci, že žijeme běžným životem. Děti chodí do státní školy, manžel se stará o chod firmy a já se starám o zámecký park. Loni jsme provedli jeho revitalizaci, vysázelo se přes dva tisíce rostlin, keřů… Z toho mám velkou radost. V té době jsem pátrala po růži pojmenované po Mary Dancan Parish známým francouzským šlechtitelem Lacharme.
Jako rodina jsme zváni na hony, a tam se dodržují všechny společenské zásady. Šlechtické rody se stále scházejí na honech, oslavách a v poslední době bohužel i často na pohřbech.
Je mi velmi líto, že na festivalu už nepřivítám hraběnku Bernadettu Kinskou z Kostelce, hraběte Adama Bubnu z Doudleb a Horního Jelení, hraběnku Dagmar Kolowratovou z Rychnova nad Kněžnou a hraběte Theobalda Czernina z Dymokur, kteří řady šlechtických rodů v nedávné době opustili. Byli to báječní lidé s pevnými zásadami a neuvěřitelně dobrým srdcem. Jejich životy nebyly lehké, všichni se vrátili do rodných domů, zámků, dávali nelehce své majetky do pořádku. Na všechny vzpomínám s velikou úctou.
V rodu Parish bývala povinnost vést si deník. O posledních vánočních svátcích jsem obdarovala manžela a naše dvojčata ručně vázanými deníky. Manžel tento deník používá k záznamu loveckých cest. Takže se snažím tak trošku vracet k pravidlům.

Harriet Parish, jejíž jméno festival nese, byla krásná žena, umělkyně. Jak velkou je pro vás inspirací?
Čím více se o této ženě dozvídám, tím více chci o ní vědět. Krásná, zajímavá. Chtěla v Hamburku založit školu hudby. Já chci pomoci mladým nadaným studentům zviditelnit se tím, že je zařadíme do našeho festivalového programu. Petr Hostinský vyučuje jak v ZUŠ v Jezbořicích, tak na konzervatoři v Pardubicích. Je z čeho vybírat. Někteří interpreti festivalu jsou studenti Petra Hostinského, absolventi pardubické konzervatoře.
Opravdu lituji, že jsem se hře na klavír nevěnovala, je úžasné sledovat Petra, jak zvládá hru na klavír či varhany a s úderem kláves a vcítěním se do hry přináší svým posluchačům tolik nádherných prožitků. Šířit krásné umění. Tak to cítím já a tak to chtěla i Harriet.