Pojmenování dne po třech králích nevyrůstá z biblické zvěsti, ale z lidové tradice: v druhé kapitole Matoušova evangelia se mluví o „magoi" – mudrcích, hledajících narozeného krále Židů. Nikde se nedočteme o jejich počtu, který ve starokřesťanské praxi kolísal mezi dvěma a dvanácti.

Existuje zajímavá literatura, zdůvodňující, proč řada z mudrců, kteří se na cestu do Jeruzaléma vypravili, nedorazila. Na počtu tří se nakonec ustálily všechny tradice proto,že evangelium mluví o třech darech, které magoi přinesli: zlato, kadidlo a myrhu.

K záměně mudrců za krále začalo docházet v polovině XII. století. Jména králů Caspar - Melichar - Baltazar vysvětluje starší, zřejmě novoroční zvyk psát iniciály C+M+B nad dveře domu. Jde o zkratku přání Christus Mansionem Benedicat (Kristus nechť příbytek požehná). Původní spojení s počátkem roku potvrzuje jak letopočet, psaný za iniciály, tak fakt, že do přijetí juliánského kalendáře nový rok začínal 5 – 6 ledna.

Zdá se, že iniciály měly dům chránit před démony. Úlomky svěcené křídy, kterou se iniciály psaly, byly žádaným čarodějným artiklem, jehož pár zrníček, přidaných do ranního kysela zajišťovalo, že jedlík se bude držet doma tak dlouho, dokud budou ona tři písmena čitelná.

Vedle manželek, snažících se udržet manžely doma, měli o „tříkrálouskej plavajz" zájem i chlapci, mající zálusk na určitou dívku. Stačilo jí křídou na spodní stranu prken v posteli napsat své iniciálky a dívka byla zcela bezmocná. Odtud úsloví: „pustila ho s tříkrálouvským plavajzem do seknice" o matce, nabízející svou dceru určitému nápadníkovi. Obecně se věřilo, že omytí sněhem před cestou na tříkrálovskou mši zajišťuje čistou a bělostnou pleť, po níž toužily vesnické dívky.   Aleš Jaluška