Prvenství v pekařině držel dům čp. 73. Pekaře Karla Kozmana zde uvádí matrika z roku 1850, pan Kozman zemřel v roce 1873. Mezitím se u sousedů, v domě čp. 74, rozvíjelo řemeslo krejčovské. Asi prospívalo, soudě podle počtu krků, které krejčí Vojtěch Žižka živil. Matrika z roku 1860 v domě uvádí nejen jeho a manželku Annu, ale také dva syny a pět dcer. Starší ze synů, František (nar. 1851), šel ve šlépějích svého souseda a stal se pekařem, a to byl první krok k propojení domů.

Zbourat a přistavět

Podle matriky z roku 1880 žil pekař František Žižka s rodinou v čp. 73, hned vedle rodného domu, ale později využil pro svou živnost domy oba. Stalo se tak roku 1911, kdy požádal o zbourání přízemního domku čp. 74 a vystavění patrového. Podle plánů vznikl v přízemí krám. Zdá se, že už tehdy dostalo pekařství podobu, na niž vzpomínají pamětníci.

V domě čp. 73 byla pekárna, v domě čp. 74 krám. Vchod byl společný, vedl do chodby, která vedla skrz celý dům. Do pekařství se tak mohlo vejít z ulice Komenského i z ulice Baštecké. V patrech obou domů byly už tehdy byty.

Podle matrik zde pan Žižka působil ještě ve dvacátých letech minulého století. V roce 1933 žádal o umístění reklamního štítu další pekař, František Ryšavý. Ale od roku 1938 začala éra pověstných Šulcových rohlíků. Zlaté, voňavé, křupavé, takové prý nikdo jiný neuměl. „Pan Šulc zadělával o půl jedné ráno, když jsme vstávali, tak všude vonělo čerstvé pečivo a chléb. Oba byli nesmírně pracovití a pořád usměvaví, pan Šulc si s námi občas hrál, bývala s ním legrace," vzpomíná paní Kliková z Opočna, která v domě vyrůstala. Pamatuje i válečné roky, kdy pomáhala lepit pro kontrolní úřady lístky, na které se kupovalo pečivo. Ale i v těch smutných časech prý dokázali Šulcovi vykouzlit pro děti „sladké radosti", jejich suchary, které se ještě teplé obalily cukrem, ty prý daly zapomenout na všechny starosti…

Kulečníkový mistr

Že byl pan Šulc veselá kopa, potvrzuje i další vzpomínka. Občas zašel do některého hostince, což prý jeho Anežka nerada viděla. A když si z něho jednou udělali v hospůdce legraci slovy „Pozor, Anežka jde", byl v tu ránu schovaný pod stolem. Ale všichni vtipálkové zmlkli, když si stoupl ke kulečníku. Lepšího hráče nad něho prý nebylo.

Bohumil Šulc pekl až do znárodnění, Anežka Šulcová poctivě hlídala zvonek, který ji volal do krámu, jenž se prý kromě vůně vyznačoval nebývalou čistotou. Po roce 1949 živnost přešla pod Východočeské pekárny a cukrárny, ale šikovné ruce Šulcových zůstaly. Jen už své pečivo neprodávali ve vlastní prodejně, ale paní Šulcová je rozvážela do obchodů, a navzdory této změně zůstali stále stejní, prostě „zlatý lidi".  Provoz pekárny byl ukončen v roce 1967, kdy odešli do důchodu. V obou domech pak zůstaly pouze byty. Další živnosti se dočkal dům čp. 73, od roku 2002 se v něm a jeho nové přístavbě provozuje praní a mandlování prádla.