„Ležel jsem po těžkém úrazu v nemocnici. Měl jsem vážně poraněnou páteř. Jednou mi primář přinesl kudličku a řekl, ať se rozcvičuji," vzpomíná řezbář, který v těchto dnech předvádí svou práci na řezbářském sympoziu v Rychnově.

Zabralo to. Ruce začaly opět poslouchat a zrodila se celoživotní láska. „Obdivuji krásu materiálu, pokaždé je to velká výzva. Dřevo nás provází od kolébky po rakev," vysvětluje, proč si řezbářství zamiloval.
Rád vytváří velké věci. Některé jeho plastiky  dosahují až do výšky čtyř metrů. „Dělám však i malé věci. Můj rozptyl je široký a baví mě to," popisuje.

Na vysoké a mohutné soše se podle něj musí intenzivně pracovat třeba přes celé prázdniny. „Trvá to dlouho, a je potřeba být precizní," popisuje.
Dlouhé hodiny strávené v řezbářském ateliéru však Petru Stančíkovi nevadí. Naopak. Přirostlo mu zkrátka k srdci a dláto k ruce.

„Práce se dřevem mě udržuje při životě a v kondici. Je to pro mě ohromný relax a odpočinek. Všechno vytvářím s láskou a velmi rád a myslím, že to do svých výrobků promítám," svěřuje se s úsměvem bývalý učitel.

Barbora Zemanová