Rakev nebo třeba autobus? Hlavně, že ořezávají tužky

Ořezáváte doma tužky a pastelky? Přemýšlíte o tom, čím? Jana Částková z Hradce Králové ano. I když ona ořezávátka vlastně ani moc nepoužívá. Má je totiž vystavené v několika skříních, a když je spočítá, vychází jí cifra něco přes 2700.

„Ořezávátka sbírám už od deseti let, takže celkem už nějakých 28 let," počítá Jana Částková, která je jednou z dalších osobností našeho cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Jako dítě člověk sbírá ledacos, ale přece jen… proč právě ořezávátka?
Dovedla mě k tomu maminka, tenkrát našla v nějakém časopise článek o sběratelce ořezávátek, tak jsem se toho chytila. Ráda jsem chodila do papírnictví, protože si od dětství dopisuju s lidmi z různých koutů republiky i světa. Tehdy bylo na pultech docela dost různých druhů ořezávátek, vyráběných hlavně v Číně, taková ta plastová. Tak jsem je začala kupovat a časem se z toho stala vášeň.

Takže jste si většinu sbírky nakoupila sama? Jak je to vůbec finančně náročné?
Většina jich nestojí moc, ale cena některých kousků, třeba těch historických, se na internetových aukcích vyšplhá až k několika stovkám. Pamatujete si mončičáky? Jednoho mám právě na ořezávátku, kamarádka ho pro mě vydražila za tři stovky, patří mezi moje nejoblíbenější. Ale nekupuju to sama, přátelé mi vozí ořezávátka z cest a výletů. Hodně lidí už ví, že je sbírám, tak mi je nosí.

Tak, už se k tomu dostáváme, které kousky máte nejraději? Sbíráte všechno nebo si vybíráte?
Mám raději ořezávátka, co něco představují, ne jen krabičky. Ať už jsou v podobě zvířat, lidí, věcí nebo třeba holandských domečků.Najdete u mě třeba Chaplina, různé panenky, ruskou bábušku. Mám ale třeba i rakev, londýnský dvoupatrový autobus…to mi poslala kamarádka, která je jako aupair v Anglii. Ale mám i historické kousky, to jsou především kovová ořezávátka třeba v podobě letadýlka nebo patrony, ty jsou asi z období kolem války. Jedno, to je také hodně staré, pochází z USA a je v podobě porcelánového hrníčku. Mám i soustruhy z kanceláří, které byly připevněny ke stolům.

Zmínila jste holandské domečky, z jakých zemí ještě pocházejí některé kousky z vaší sbírky?
Známý mi poslal z Austrálie ořezávátko ve tvaru světadílu nebo mám z Mexika ořezávátko jako jo-jo a ponorku. Jinak jsme s mamkou toho zcestovaly docela dost a všude jsme hned zamířily do papírnictví nebo obchůdku se suvenýry. Byly jsme takhle například ve Francii, Jugoslávii, Itálii, Dánsku, Polsku, Německu, Rakousku i Švédsku. A odevšud mám ořezávátka.

Maminka vaši zálibu očividně sdílí, jak je na tom manžel?
Nevadí mu to, jen raději než do města do papírnictví, vyrazí do přírody. Takže mě většinou jen někam doveze a já už jdu další kus do sbírky hledat sama (směje se).

Je vás sběratelů ořezávátek víc, scházíte se mezi sebou?
V republice je tak asi kolem třiceti sběratelů, tedy pokud vím. Pravidelně se nás schází kolem dvaceti, za pár týdnů bude sraz právě u mě. Sejdeme se, pochlubíme se novinkami, něco povyměňujeme. Už se dobře známe, takže se i něco ogriluje, je legrace. Naše předsedkyně má kolem dvaceti tisíc ořezávátek, my ostatní jich máme o trochu méně,ale to nevadí, rádi přivítáme i majitele třeba jen stovky kousků.

Hodně ořezávátek vypadá jako dětské hračky…
To je pravda, já sama děti nemám, ale občas si sem s nimi přijdou pohrát děti z mateřské školy. Vůbec mi to nevadí, naopak, jsem ráda, když udělají dětem radost.

Jezdíme vlakem po republice a vždy zajdeme do papírnictví

Velkou podporou je Janě Částkové její maminka Miloslava Dvořáčková, která ji vlastně ke sbírání ořezávátek před mnoha lety přivedla. „Mám celoroční jízdenku na železnici, tak jezdíme po výletech a nikdy se nezapomeneme stavit v papírnictví. Ale přijde mi, že mají ořezávátek čím dál méně, je menší výběr," říká maminka Jany.

Stejně jako ona zná každý kousek její sbírky a umí o něm vyprávět. Společně se o nasbírané užitečné drobnosti starají a mají z nich radost. Právě teď před srazem sběratelů je otírají, čistí a přeřazují ve výstavních skříních, aby bylo vše, jak má být.