„Před první karanténou jsem několik let pracovala v pohostinství. S kolegy v kuchyni bylo normální si vždy po směně sednout na pivo. Navíc jsem tehdy chodila s barmanem, a tak jsem na baru se sklenkou trávila skoro každý večer. Když přišla karanténa, začala jsem pít i sama doma,“ vypráví dnes téměř třicetiletá žena, jejíž jméno jsme kvůli zachování anonymity změnili. Závislost na alkoholu řeší v dnešní době čím dál víc mladých žen, kvůli studu a pocitu selhání se mnohé bojí vyhledat odbornou pomoc.

Janin příběh není ojedinělý. Pro mnohé byla pandemie a náhlé přerušení sociálních kontaktů impulzem k otevření lahve alkoholu. „Do práce jsem nemohla, doma jsem seděla sama a ani s přáteli jsme se ze začátku nescházeli. A tak jsem si na otupění každý večer otevřela víno a vypila ho. Že bych mohla mít problém, mi došlo, když jsem byla nešťastná, pokud jsem zrovna doma nic neměla. Nebo když jsem si v obchodě raději koupila do zásoby flašky než pořádné jídlo,“ vzpomíná Jana. Od ostatních tehdy slýchala, že je to normální, že to tak dělá každý.

Opilým mužům se občas dostane pochopení i politování - opilé ženy ovšem veřejnost vnímá jednoznačně negativně.
Odborník na alkoholismus Michal Miovský: Kalamitní situace je u samoživitelek

Každodenní pití ale přetrvalo i po konci lockdownu. Pokud si ten den nedomluvila posezení s přáteli, koupila si lahev alkoholu domů, často končila v hospodě jako poslední, domů chodila opilá nad ránem a čím dál častěji se objevovaly výpadky paměti. Když si toho začali všímat i její blízcí, rozhodla se vyhledat pomoc terapeuta. Společně odhalili, že příčinou Janina pití je z velké části nízké sebevědomí a snaha otupět pocit osamocení a selhání.

Podle vedoucí hradeckého Adiktologického centra poradenství a terapie Ireny Šritrové pozorují za posledních 10 až 15 let zvyšování počtu žen závislých na alkoholu, které vyhledávají pomoc odborníků. Mezi závislými na nelegálních drogách nebo hazardu sice stále převládají muži, počty lidí s alkoholovým problémem se ale v centrech na Královéhradecku vyrovnávají.

Traumatické dětství

„Většina našich klientek má ve své historii různé nepříznivé situace spojené s rodičovskou péčí a výchovou, které mnohdy trvaly velkou část dětství. K nám přicházejí poté, co se dostaly do nějaké náročné situace. Alkohol pijí, protože je snadno dostupný, přináší rychle úlevu, uvolnění a taky způsob, jak od svých problémů odejít. Obdobně je to u drog. A některé z nich prošly výrazně traumatickým dětstvím. A užívají třeba i s přestávkami velkou část svého života,“ vysvětluje Šritrová.

Centrum poradenství a terapie provozuje organizace Laxus, která se věnuje péči a pomoci lidem závislým na alkoholu, drogách a hazardu. V loňském roce pomáhali celkem 446 klientům v Hradci a 114 v Náchodě. Někteří přišli jen jednou, jiní docházejí do poradny i několik let.

„Zdá se mi, že pandemií se zhoršily psychické obtíže u řady lidí, častěji potřebují péči psychiatra. Ale některé zůstávají stejné – problémy v partnerství, přetíženost, konfliktní vztahy v rodině, nedostatek jiných podpůrných vztahů. To, že jsou lidi vystaveni náročným situacím – pandemie, válka na Ukrajině – přináší logicky větší stres. Každý máme nějaké zvládací mechanismy a naši klienti je mají oslabené. Využívají rychlé a rizikové způsoby – například alkohol a drogy,“ míní Šritrová.

Kromě poradenství v léčbě závislostí funguje také Centrum adiktologických služeb (CAS), které se ale na nízkoprahové úrovni věnuje hlavně závislosti na nelegálních drogách a poskytuje terénní asistenci. „Mezi našimi klienty, kteří jsou většinou závislí na nelegálních drogách, je žen minimum. Závislosti jsou totiž mezi ženami často tabuizované. Společnost je vnímá jako zodpovědné pečovatelky, často se proto za svůj problém stydí a o pomoc si neřeknou. Přitom to mnohdy může být právě tlak, aby byly dobré hospodyně a matky, který je k užívání přivádí,“ říká vedoucí CAS Hradec Králové Denisa Hypiusová.

V Česku přibývá žen, které ničí závislost na alkoholu. Ilustrační foto
Vypila pět litrů vína denně. Věděla jsem, že umřu, říká bývalá alkoholička

Do poradny podle Šritrové naopak lidé přicházejí často na popud okolí, zaměstnavatele nebo další instituce. Například pokud jim závislost zasáhla do péče o děti nebo pod vlivem spáchali trestný čin.

„Velká část žen přichází v situaci, kdy to jejich blízcí vědí, často to vědí i v zaměstnání. Samozřejmě se také potkáváme s lidmi, kteří se bojí, že se o jejich problémech s alkoholem či drogou někdo dozví. U žen je to spojeno se studem a pocity viny, někdy se strachem, že přijdou o práci nebo je druzí odsoudí. Velká část žen, které k nám dochází, má potíže se sebehodnotou, jejich obraz o sobě je negativní,“ popisuje adiktoložka.

Častým případem jsou například ženy ze špatného rodinného zázemí. „Přichází žena, která pomocí alkoholu řešila obtíže v manželství. Nakonec došlo k rozvodu, ale problémové pití zůstalo. Navíc v pandemii byly omezeny kontakty, což pro ni byl důležitý zdroj,“ uvádí Šritrová.

Mluvit v klidu a otevřeně

Poradenské centrum nabízí pomoc také rodině a blízkým závislých lidí, nejčastěji rodině náctiletých a mladých dospělých nebo partnerům. Právě oni mohou hrát klíčovou roli v tom, jestli se člověk rozhodne se svou závislostí pracovat. Irena Šritrová ze zkušeností doporučuje se tématu nevyhýbat a naopak hledat způsob, jak si otevřeně a v klidu promluvit.

„Vždy doporučujeme mluvit o svých obavách, opřít se o vztah, který k dotyčnému máme. Můžeme dát najevo, že v tom nemusí být sám, a to i třeba poměrně banálními kroky, kdy na rodinné oslavě nebudeme pít, doma nebudeme sami držet alkohol a podobně. Co nefunguje, je kritika, výčitky, obviňování,“ doporučuje odbornice.

Okolí může často zažívat bezmoc a naštvání. Nelze totiž způsobit, aby se druhý člověk změnil. Lze jej ale ve změně podpořit a motivovat. Šritrová doporučuje vyjádřit obavy, popsat, jak to vidíme my a jak se nás jeho pití dotýká. Lze se také opřít o zkušenosti a příhody, kdy daný člověk nepije, a ty vyzdvihnout.

Vanesska trpí fetálním alkoholovým syndromem
Její matka v těhotenství pila alkohol. Na dívce to zanechalo trvalé následky

V Janině případě hrálo velkou roli v řešení problému s alkoholem okolí. „Začala jsem se znovu víc vídat s lidmi, kteří si sice občas dali skleničku, ale nepotřebovali ji, aby se bavili. Postupně i díky terapiím jsem pití zase omezila a dnes si zajdu na víno tak jednou do měsíce. Domů už alkohol vůbec nekupuju,“ dodává Jana, která má podle svých slov nyní už rekreační pití pod kontrolou.

Pomoc v organizaci Laxus nemusí vyhledávat pouze závislí, kteří směřují k úplné abstinenci. Poradna a terapie může pomoci i těm, kterým se pití nebo užívání drog vymyká z rukou a chtějí získat kontrolu. "U některých z nich je pak cestou program kontrolovaného pití/užívání. Ten směřuje nejen ke snížení užívaného množství, ale i k většímu náhledu na vzorec užívání s cílem užívat bezpečněji," dodává adiktoložka.