Záchranné transfery na Jičínsku probíhají již od roku 1999, a to ve spolupráci jičínského muzea a Základní organizace Českého svazu ochránců přírody Křižánky.

Nejdříve musí záchranáři postavit u komunikace bariéru z fólie, kterou utěsní, aby ji žáby nepodlézaly. Do půdy pak po zhruba deseti metrech zapustí pasti.

„Jsou to obyčejné kbelíky s otvory, které pravidelně vybíráme, nejčastěji brzy ráno. Pak záleží na počasí, kdy začnou žáby migrovat,“ popisuje Petra Zíková záchranné akce.

Stěhování žab a záchranné transfery.Na Jičínsku je ještě několik míst, kde hynou obojživelníci pod koly automobilů, jedná se však o jednotlivé kusy. „Výjimkou je lokalita Lázně Bělohrad, kde již třetím rokem sledujeme nárůst počtu přejetých žab k asi 250 kusům,“ doplňuje Zíková informace.

Vysvětluje podrobně proč se žáby stěhují. Většina druhů obojživelníků žije po většinu roku mimo vodní nádrže. V době rozmnožování ale vodu potřebují, proto se v jarních měsících masově stahují k vodním plochám. Jedním z nebezpečí, které jim po cestě hrozí, je překonání silnic. Proto se podél nich instalují trvalé či dočasné bariéry. V případě trvalých bariér obojživelníci překonávají silnice vybudovanými podchody.

Nejčastěji přenášeným druhem na Jičínsku je ropucha obecná, jejichž počet čítá řádově tisíce. V případě dalších druhů (např. skokan štíhlý) jde o stovky či desítky jedinců (kuňka obecná).

Petra Zíková si vede přesné záznamy, jen vloni zachránila spolu s kolegy ze ZO ČSOP Křižánky přibližně 6000 obojživelníků v osmi druzích.