Jsou to takzvaně osoby samostatně výdělečně činné v privátní sféře, kterých se týkají stejné zákony jako kteréhokoliv jiného podnikatele. Ale přitom poskytují zdravotní péči ve veřejném zájmu široké základně pacientů. Za ty sice hradí ošetření soukromým praktikům různé pojišťovny, ale jde o sféru veřejnou.

Vždyť takový lékař má na starosti zhruba dva tisíce pacientů ve svém obvodu. Neumí si představit, co by se stalo se všemi těmi lidmi, kdyby přece jen musel skončit. Praktici mají většinou v obvodech plno. Realita je však drsná.

HLEDAT SVÉHO LÉKAŘE MOHOU TISÍCE LIDÍ

Všichni stárneme, praktiků ubývá a náhrada za ně se sehnat skoro nedá. Kdo nemá doma „jablko, které nepadne daleko od stromu," je téměř ztracen. A s ním i jeho pacienti. Například v Trutnově se do dost svízelné situace dostali manželé Drahoslava a Eduard Lukášovi. Oba praktičtí lékaři, kteří provozují praktickou praxi už řadu let v ordinacích v objektu ZPA. „Dohromady máme zhruba čtyři tisíce pacientů. Když žena onemocněla, převzal jsem pacienty za ni. Ale dlouhodobě je to neudržitelná situace,“ konstatuje lékař Eduard Lukáš. Sám již několik let v důchodovém věku si také začíná zaobírat myšlenkou odchodu na zasloužený odpočinek. „Ale copak mohu odejít? Co bude s pacienty? Kam půjdou?“ Ptá se a odpověď nepřichází. Není odkud by přišla.

Přestože nabídl odkup manželčiny ordinace i s pacienty, zatím se žádný nástupce, který by šel vykonávat soukromou praxi do Trutnova, nerýsuje. „Celý systém praktického lékařství je založen na tom, že je doktor v ordinaci zdráv a bez problémů denně pracuje. Když se něco pokazí, vše se zhroutí a nikde není dovolání. Ani na lékařské komoře ani na Svazu praktických lékařů,“ oprávněně lamentuje lékař Eduard Lukáš. S rukama založenýma však rozhodně nesedí. Rozhodil sítě, aby našel nástupce do ordinací.

„Sleduji ovšem naprostý nezájem mladých lékařů o obor. Nikdo se neškolí, v celém Královéhradeckém kraji není žádné výběrové řízení na praktické lékařství. Absolventi mají jediný zájem. Odejít po promoci do Mnichova, Hamburku nebo do nějakého města ve Francii. A stavovská organizace i komora se zajímají jen o to, jestli člověk zaplatil členský příspěvek,“ popisuje lékař bezútěšnou realitu.

Nedostatek praktických lékařů je časovanou bombou podobně, jako například nedostatek stomatologů.

Už před čtyřmi lety se ukázalo, že průměrný věk praktiků je 54 let a neustále se zvyšuje. Podle dostupných statistik z roku 2014 každý šestý praktik v republice je v důchodovém věku. „Za likvidační nabídku platu a zkrácenou pracovní dobu není nikdo z mladé generace ochoten jít na zástup nebo do trvalého pracovního poměru. Kdysi jsme museli nastoupit na umístěnky za 1260 korun hrubého. Nechtěl bych návrat těchto časů, ale na druhé straně z daní všichni platíme studium lékařů, kteří pak odcházejí do zahraničí,“ připomíná Eduard Lukáš. A to svou praxi provozuje ne na vesnici, ale ve více než třicetitisícovém Trutnově.

KAM S NÁMI? NERUDOVSKÁ OTÁZKA

Dnešní doba je prošpikovaná iluzi, že každý člověk má automobil, peníze a někam se za doktorem dopraví. Kam však bude jezdit více než čtyři tisíce lidí z druhého největšího města v kraji, pokud dva praktičtí lékaři skutečně zavřou své ordinace? To je doslova známá Nerudovská otázka Kam s ním? Jen pojatá v množném čísle.