Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pro podpis udělal cokoliv. Zahrál si i na pikolíka

Albrechtice nad Orlicí - Bývalý fotbalista, dnes rozhodčí Jiří Fišer propadl své vášni. Ve sbírce autogramů má tenistu Johna McEnroa, Martinu Navrátilovou či hokejistu Bobbyho Orra.

28.2.2013
SDÍLEJ:

DVA DRESY československých mistrů světa v ledním hokeji z roku 1972 patří k těm nejcennějším suvenýrům. Nejsou však jedinými v bohaté sbírce.Foto: Foto: Deník/ Silvie Špryňarová

V šestnácti letech nabral život JIŘÍHO FIŠERA nečekaný směr. Z malého fotbalisty a milovníka sportu se stal vášnivý sběratel. Někdo má alba plné známek, ale on se vydal do jiných vod. Od roku 1962 začal oslovovat nejprve sportovce a poté další osobnosti, od nichž získával autogramy. Dnes jich má tisíce a za každým z nich je také jeden velký příběh.


Ať otevře kterýkoliv ze svých více než dvaceti nabitých sešitů, ví, kdy a jak daný podpis získal. „Je to můj celoživotní koníček. Pořád mě to baví. Někdy jsem na hráče čekal i šest či osm hodin. Ale stálo to za to," vzpomíná.

Jak jste se vůbec ke sbírání autogramů dostal?
Tak nějak to přišlo. Hrál jsem od mala fotbal. Původem jsem Petrovák a na vesnici jsem byl snad první, kdo měl balon. Tehdy ještě sešívaný. To byla vzácnost. Ten míč mám ještě nyní. Podepsaný od všech spoluhráčů a lidí co v týmu byli. Je z roku 1956. Ale sbírat podpisy jsem začal až v roce 1962. To mi bylo šestnáct let. Samozřejmě jsem začal fotbalisty. Tehdy se hrálo Mistrovství světa ve fotbale v Chile. Za nás hrál třeba Josef Masopust, Viliam Schrojf, Andrej Kvašňák nebo Josef Jelínek. Tehdy ještě nebyla televize a já to poslouchal v klasickém radiu – tranzistoráku. Právě podpis Viliama Schrojfa, brankáře národního mužstva Československa, byl mým prvním.

Kde se vám ho podařilo odchytit, aby se vám podepsal?
V Hradci Králové. To bylo tak. S rodiči jsme se přestěhovali do Třebechovic a já začal hrát fotbal za žáky už organizovaně. Měl jsem tedy registraci. Tehdy za A mužstvo hrál i Rudolf Runštuk, což byla taková modla všech kluků. V té době ale přestoupil do Hradce Králové. Já, abych ho mohl vidět, tak jsem na kole na každý zápas jezdil. No, a jednou tam hrál i ŠK Slovan Bratislava, za nějž Viliam Schrojf hrál a tak jsem ho o podpis, poté co vycházeli hráči po zápase z kabin, požádal. Pak už ty podpisy začaly narůstat…

Získal jste nakonec všechny podpisy hráčů tehdejšího národního mužstva?
Podařilo se mi to. Mám je všechny. Já ale nesbírám jen holé podpisy. Zakládám si sešity a do nich si vylepuji fotografie, články z novin a další zprávy daných osobností, k nimž poté podpis připojím. Mám na to vždy vynechané místo.

Když už jsme u těch sešitů. Kolik jich máte a znáte celkový počet autogramů?
Tak to tedy nevím. Nikdy jsem je nepočítal a ani to snad není v mých silách. Určitě to bude několik tisíc. Co sešit, to jsou zhruba dva roky, tak si to od 62 spočítejte. To je kolem dvaceti sešitů s tisíci podpisy.

Sbíráte jen sportovce anebo i jiné osobnosti?
I jiné, ale sportovci převažují. Naposledy jsem při pardubické Zlaté tyčce potkal herce Lukáše Pavláska, Jakuba Koháka a Vojtu Kotka. Zrovna natáčeli jednu z reklam. Takže jsem získal jejich autogramy.

Jak si vybíráte osobnosti, jejichž autogram chcete získat? Máte nějaký „klíč" anebo je to spíš náhoda, na koho zrovna natrefíte?
Převažují sportovci, hlavně fotbal nebo tenis, motokros. Je to různý. Když se chystám na dovolenou nebo i na cestu do Prahy či jinam po republice, tak si vždycky vezmu sešit, dám si ho pod paží, protože co kdyby. No a když se mi podaří někoho potkat, tak ho oslovím a požádám o podpis. Anebo také vyjíždím cíleně na různé zápasy, setkání, konference.

Stalo se vám už někdy, že by vás někdo odmítl?
Většinou ne. Ale třeba když jsem byl na oslavách 80. let hokeje v Pardubicích, tak jsem málem bez vytoužených autogramů odešel. Tehdy se představil ještě tým SSSR v čele s trenérem Viktorem Tichonovem. Dostal jsem se do kabiny a postupně jsem je všechny v pokleku obešel, aby se mi podepsali. Když jsem byl asi v polovině, tak mě chytil za krkem za košili nějaký chlapík a ptal se mě, co tam chci, a abych odešel. Vůbec jsem na to nedbal a obešel si celou kabinu. Hráči byli úplně v pohodě.

Na který z těch všech autogramů jste nejvíc pyšný?
To je strašně těžký vybrat jen jeden. Ale cením si třeba podpisu Mika Matěje Buckny, de facto zakladatele československého hokeje. Z trenérského postu přivedl hokejovou reprezentaci k zisku prvního titulu mistra světa a k dalším medailím, včetně stříbrné z olympijského turnaje. Vzácným je mi i autogram Bobbyho Orra či tenisty Johna McEnroa. On se velmi nerad podepisuje, ale já jsem to dokázal.

To mi řekněte jak?
Přijel do Prahy na tenisovou exhibici. Ubytovaný byl v hotelu Intercontinental a jeden den dopoledne měl besedu pro novináře a pozvané VIP hosty. Mě se tam ale podařilo dostat. To jsem ještě neměl vyhráno. Hotel měl svou knihu návštěv, do níž se význační lidé zapisují. Ležela tam na stole, tak jsem na ni položil svůj sešit. Jemu pak už nezbývalo při odchodu nic jiného, než se podepsat nejprve do mého sešitu a pak teprve do knihy. To byly jediné dva podpisy, které rozdal. Druhý takto skoupý byl také italský fotbalista Paolo Rossi. Ale zdolal jsem ho též.

Máte neuvěřitelnou schopnost se vloudit na místa, kam se normální smrtelník nedostane.
To musíte dělat šikovně. Navíc já jsem se pokaždé slušně oblékl. Měl jsem košili, kravatu a sako. To vás jen tak nevyhodí. Občas stačila i malá lest (směje se). Takto jsem se dostal i na konferenci FIFA, která se konala v 88 roce v Praze. Strávil jsem tam celý den a získal opět řadu cenných podpisů. Tehdy dělali pořadatele i takoví starší pánové. Byl jsem elegantně oblečený, jen jsem se jich zeptal: FIFA? A oni mě hned posadili do výtahu, poslali do druhého patra a bylo. Když jsem vystoupil, tak mi najednou někdo říká: „Tak kde jsi. Pojď posaď se. Za deset minut to začíná." Nikdo se tehdy nestaral, kdo jsem. Podobně jsem pronikl v roce 86 na Štvanici při Fed Cupu. Všude byli policajti a pořád jsem si lámal hlavu s tím, jak se tam dostanu. Najednou zezadu ke služebnímu vchodu pomalu vjíždělo auto. Tak jsem vedle něj prošel dovnitř. Řidič vystoupil, otevřel dveře korby a vzadu měl tácy s ovocem pro všechny mančafty. Popadl jsem tác pro USA a prošel dovnitř. Získal jsem podpisy všech. Člověk prostě musí být zdravě drzý.

Vybavíte si, kterého sportovce či jinou osobnost jste získával nejdéle.
To víte, že jo. Byla to Jarmila Kratochvílová. Snažil jsem se jí zastihnout snad pětkrát. Až napošesté to vyšlo. Byli u toho i její rodiče, uvařili mi kafe, dali skvělou bábovku a bylo to moc fajn setkání.

Vlastníte tisíce autogramů a s každým si vybavíte jeho příběh. Uměl byste si představit, že byste svou sbírku prodal? Mnohé z podepsaných již nežijí. Rozhodně bude velmi cenná.
Já ji prodat nechci. Dokud mě to bude bavit a budu moci, tak ji chci rozšiřovat. Je to můj životní koníček. Na burzách můžete získat různé autogramy, ale ti kluci je pořídili většinou hromadně, jen pro kšeft. To já ne. Já je sbírám pro sebe, pro svůj skvělý pocit.

Je v rodině někdo, komu jednou budete moci tento svůj poklad předat?
Bohužel asi není. Mám dvě dcery a vnuci se věnují jiným aktivitám. Co s tím bude dál, se uvidí. Na to teď nemyslím.

A co vaše rodina na tento koníček říká? Musí vám zabírat spoustu času a cestování?
Oni jezdí na dovolenou a já po akcích za podpisy (směje se). Už si zvykli a nic neříkají. Dřív jsem jako řidič ČSAD všude jezdil autobusem. Na starý kolena jsem si pořídil auto a objíždím to autem.

Jaký z autogramů byste ještě rád získal?
Chtěl bych ještě získat poslední podpis fotbalové reprezentace z 62 roku. Chybí mi Jozef Štibrányi. Takže za ním se chystám. Mrzí mě také, že už nezískám podpis hokejisty Jaroslava Jiříka. Na starý kolena sedl do sportovního letounu a bohužel měl nehodu, kterou nepřežil.

Vizitka

JIŘÍ FIŠER
* 4. dubna 1946, Týniště n. O.
bývalý fotbalista, trenér, dnes již jedenáctou sezonu píská jako rozhodčí okresní přebor Rychnovska.

Své vášni propadl v šestnácti letech. Jeho prvním podpisem byl brankář československé fotbalové reprezentace Viliam Schrojf.

Mezi nejcennější autogramy patří také kompletní tým Fedcupu 
z roku 1986, kdy za USA hrála Martina Navrátilová. Podepsaného má však i fotbalistu Goméze, kanadského hokejistu Brookinga anebo téměř kompletní československý fotbalový tým z 1962.

Kromě podpisů sbírá také suvenýry s nimi spojené. Vlastní tak hokejku Saarinena a celého finského mančaftu nebo i dva dresy československého hokejového týmu z roku 1972, kdy jsme se stali mistry světa.

Autor: Silvie Špryňarová

28.2.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Michael Mayo, pozoruhodný zpěvák a skladatel z Kalifornie.

Michael Mayo, pozoruhodný zpěvák a skladatel z Kalifornie

Nové Město nad Metují - Lázně Bělohrad
8

Krajský přebor: Náchod uniká, přehrál i Vysokou

Jak vyzrát na zimní nemoci? Poradí přednáška

Dobruška - Přestože v minulých dnech vrcholilo babí léto a modrá obloha ani sluníčko nevěstily žádné zdravotní „katastrofy“, je dobré se řídit heslem, že štěstí přeje připraveným.

Zeman se stal zdelovským hrdinou

Zdelov - Magnetem desátého kola nejvyšší okresní fotbalové soutěže byl souboj nedávných účastníků I. B třídy, ve kterém Zdelov hostil Černíkovice.

Cestáři potěšili malšovické občany. Silnici otevřou o měsíc dřív

Hradec Králové - „Konečně tu bude zase klid,“ oddechla si Věra Broučková z malšovické ulice Gollova, když se dozvěděla, že oprava nedaleké ulice Úprkova skončí o měsíc dříve, než stanovoval původní harmonogram. Ten počítal s tím, že bude silnice uzavřena od začátku srpna do 27. listopadu.

Vítězná branka Týniště nakonec neplatila

Rychnovsko - Fotbalová I. A třída: Dobruška přivezla všechny body ze hřiště poslední Bílé Třemešné.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení