Podle některých indicií se ale přece jen ledy pohnuly a mnohými vytouženou stavbu už nezastaví ani případná neochota vlastníků pozemků. S jejich výkupem by chtělo Povodí Labe začít již v tomto kvartálu.


„Pokud nebude možné se s majiteli potřebných pozemků vypořádat řádným způsobem, který bude vycházet ze znaleckých posudků, bude nutné využít zákona o vyvlastnění ve veřejném zájmu. Mezi ně totiž výstavba protipovodňových opatření spadá," ubezpečil Václav Jirásek, tiskový mluvčí a zároveň ředitel pro správu povodí státního podniku Povodí Labe.


Jirásek  dodal, že nezbytné je zajistit pouze pozemky, na kterých vznikne stavba samotné hráze a dalších vodohospodářských zařízení. Užívání zátopového území bude ošetřeno věcným břemenem.


Po zajištění pozemků hodlá Povodí Labe již v příštím roce požádat o zařazení do třetí etapy dotačního programu ministerstva zemědělství určeného na prevenci před povodněmi.


Většina nákladů, které by se měly vejít do 400 milionů, tak bude hrazena z dotací. Na investora zbude jen mnohem menší povinná účast.
Pokud by se podařilo zahájit práce v půlce příštího roku, mohlo by být hotovo za dva roky.


Starostové nejohroženějších obcí ale kvůli svým letitým zkušenostem nepodléhají přehnanému optimismu. Tím spíše, že plodem jejich snahy měla být trvalá vodní nádrž.


„Vždy jsem byl zastáncem přehrady, protože po všech stránkách by to byla dokonalejší varianta. Poldr sice zadrží hlavní povodňovou vlnu, ale nemyslím si, že by byl šetrnější k přírodě. V zátopové oblasti se totiž usídlí množství živočichů, pro které pak bude vzedmutí hladiny naprosto nečekané," uvedl Zdeněk Krafka, starosta Pohoří.


Dodal také, že poldr nebude žádným řešením pro kolísající hladinu řeky při častých obdobích sucha. Nadále tak bude docházet k úhynům ryb včetně těch druhů, jejichž ochranou ekologové argumentovali při vyhlašování chráněné oblasti Natura 2000. Právě její existence stála za ztroskotáním projektu vodní nádrže.

Vyhlídka na možnou brzkou realizaci poldru ale zatím starostovi Pohoří neubírá na obavách z nepolevující hrozby velké vody.
„Jediné, co nás tu chrání, je protipovodňový val ze čtyřicátých let, ale ten už je v nevyhovujícím stavu. Až přijde další povodeň, jenom vyvěsíme transparent, že my za to nemůžeme," říká s ironickou nadsázkou Zdeněk Krafka.


Naráží tím na alibistické chování řady státních institucí z posledních několika let. Občané Pohoří, ale také Českého Meziříčí nebo části Dobrušky musejí doufat, že tento projekt se již podaří dotáhnout úspěšně do konce.


Za tři roky by je tak měla ochraňovat více než půlkilometrová hráz o výšce 13 metrů. Při jejím plném využití by se pod vodou ocitlo 55 hektarů přilehlých pozemků. Parametry vodní nádrže by přitom byly jen o něco málo větší. Její využití by ale bylo daleko mnohostrannější.


Podle slov dobrušského starosty je ale každé protipovodňové opatření lepší než žádné. „Se starosty zúčastněných obcí i zástupci Povodí Labe jsme v pravidelném kontaktu. Včera jsem se s ministrem životního prostředí předběžně domlouval na jeho veřejné besedě v Dobrušce. Na ní chceme občanům objasnit přínos protipovodňových opatření," uvedl Petr Tojnar.


Radikálnějšímu řešení zabránili ekologové, podle nichž by „mokrá" varianta zlikvidovala zachovalé přírodní řečiště Dědiny, které je domovem ohrožených populací vranky a mihule.

Škody by byly nevratné

MARCELA HAUSVATEROVÁ,
Agentura ochrany přírody a krajiny

Záměr, který je výsledkem letitých jednání, považuji za elegantní kompromisní řešení. Z pohledu ochrany přírody by totiž byla nejvhodnější nulová varianta. Tady je však nutné zohlednit i jiné zájmy. Stálá vodní nádrž pro nás ale byla nepřijatelná, protože by trvale zlikvidovala tamní zachovalé biotopy. Ty jsou cenné díky velkým populacím vranky a mihule. V případě povodní budou sice rovněž zasaženy, ale bude to jen na přechodnou dobu. Zásahem do přirozeného stavu bude samozřejmě i samotná stavba tohoto díla.