Dne 7. 10. je tomu přesně 30 let, co se do ústředního tiskového orgánu KSČ podařilo vpašovat narozeninové přání zdraví a mnoha pracovních úspěchů panu Ferdinandu Vaňkovi z Malého Hrádku. Jen nemnoho zasvěcených poznalo tvář tehdejšího disidenta Václava Havla, a ve jménu rozklíčovali hlavní postavu z jeho tragikomické jednoaktovky Audience. Ferdinand Vaněk coby intelektuální spisovatel nucený pracovat v pivovaru byl totiž Havlovým alter egem.

Nápad popřát protirežimnímu dramatikovi v hlavním komunistickém deníku uzrával v hlavě Petru Rýgrovi z Přibyslavi u Nového Města nad Metují asi tři roky. Když byl Havel v polovině ledna na počátku demonstrací během Palachova týdne zatčen a poté odsouzen k devíti měsícům vězení, tak si Petr Rýgr se ženou řekli, že už je načase zareagovat. „Sice jsem ani nevěděl, kdy má Václav Havel narozeniny, ale můj sečtělý kamarád Slávek Paleček sehnal datum jeho narození na nějaké knižní záložce. Zajistili jsme přes správce Hrádečku pana Švorčíka z Police Havlovu fotografii, kamarád Sláva Doubek z České Skalice pro ni zajel a já jsem podal inzerát. Ústřižek mám ještě schovaný – zaplatil jsem za něj tehdy 457 korun československých,“ popisuje Rýgr tři desítky let starou konspiraci, která i přes obavu, že vše praskne dřív, než se narozeninové přání v Rudém Právu objeví, byla dotažena do úspěšného konce a vyšla v milionovém nákladu.

Už za šest týdnů si připomeneme 30. výročí od sametové revoluce. Jak vnímá tři prožité dekády muž, který se už tehdy odléval cínové figurky do betlémů, čemuž se věnuje dodnes. „Já jsem spokojený člověk. Listopad 89 přinesl to, co jsme ani nedoufali, že někdy získáme. Mysleli jsme si, že budeme otloukánci komunistů až do konce života. Najednou jsme měli svobodný prostor dělat to, co nás bavilo už dřív – vydáváme si publikace, pořádáme setkání přátel… Akorát teď už to naštěstí nemá ten kriminální nádech, nikdo nás za to neprohání,“ říká Petr Rýgr, který se snažil žít svobodně i v systému, který u nás do roku 1989 panoval.

Náhoda tomu chtěla, že nedožité narozeniny Václava Havla a Gottův odchod na věčnost se sešly v jednom týdnu. Mediální masáž a případné přestřelky komentátorů, kritiků i obhájců zesnulého „slavíka“ Petr Rýgr moc nesleduje. „Mí hrdinové vždycky pocházeli z jiného prostředí, než je populární hudba. Když jsem zaregistroval ty věci kolem státního pohřbu, tak mi to přišlo trochu jako podivná vizitka naší společnosti. Všechna sláva a čest Karlu Gottovi, ale navrhnout státní pohřeb hvězdě pop music mi přišlo poněkud absurdní. Jako kdyby národ neměl vznešenější ideály než to, že Karel rozdával radost do všech domácností,“ odpověděl na dotaz k aktuálnímu dění.

Jiří Řezník