Ovšem bez party jičínských nadšenců, podpořených slavným mecenášem a jasnozřivostí šlechtického rodu Schliků, by možná tento přírodní skvost mohli znát snad pouze jičínští občané. Objevování Prachovských skal začalo v první polovině devatenáctého století. Například v roce 1813 je navštívil i císař František I. V polovině století pak tento kout okouzlil tehdejšího profesora jičínského gymnázia Antonína Vánkomila Malocha.

Pomoc z „Ameriky"
Ten nakonec k této lásce strhl i své studenty, s kterými Prachovské skály prozkoumával. Aby se však o tomto kouzelném místě dozvěděl i zbytek tehdejšího mocnářství, bylo potřeba ještě trošku toho „marketingového" nadání.

A tak se stalo, že Antonín Vánkomil Maloch do Prachovských skal pozval uznávanou osobu své doby- mecenáše a iniciátora založení Amerického klubu dam Vojtu Náprstka.

Ve studii Augustina Seiferta Dějiny turistiky v Prachovských skalách z roku 1948 se o tom můžeme dočíst. „Byl to věru poplach v Jičíně posledního května roku 1879, kdy se rozšířila zpráva, že o svatodušních svátcích přijede do Jičína český mecenáš Vojta Náprstek se svými přáteli ze staropražského domu U Halánků, připomínajícího nám svým pojmenováním někdejšího primátora města Jičína z dob před rokem 1640 Václava Halánka."

Národní hrdost
K této návštěvě pak znalec Prachovských skal Karel Čermák dodává: „Vojta Náprstek se suitou svých čtyřiadvaceti přátel, mezi nimiž byl například i Jaroslav Vrchlický, přijel do Jičína vlakem a do samotných skal se vydal na žebřináku. Návštěvou byl tak okouzlen, že jičínským gymnazistům poskytl nářadí, které studenti využívali na zpřístupňování skal."

To by však nešlo bez vstřícného postoje majitele Prachovských skal hraběte Ervína Schlika. Ten s tímto záměrem souhlasil, a tak se mohlo stát, že již za rok podle podkladů Antonína Vánkomila Malocha vznikla v „dílně" Zdeňka Lepaře první oficiální mapa skal. O tři roky později pak jeho bratr Vladislav Lepař vydává prvního průvodce Prachovskými skalami. Turistický boom se pak datuje do devadesátých let devatenáctého století, kdy byl 3. dubna 1892 založen Klub českých turistů Jičín. Jeho první předseda, ředitel jičínského gymnázia František Lepař, se čtyři roky na to zasloužil o vydání průvodce Okolí Jičínska. V této době vzniká i v současnosti nejstarší spolek spojený s Jičínem v Čechách – Jičín v Praze, který měl za úkol tuto lokalitu dále propagovat. „O propagaci Jičína a Prachovských skal pečovala od roku 1908 vedle KČT rovněž Cizinecká komise v Jičíně, která zajistila vydání řady průvodců také v cizích jazycích Z Prahy do Jičína a Prachovských skal," informovala historička Eva Bílková s tím, že v době, kdy vycházely první průvodce po pískovcových skalních městech na Turnovsku, oceňovali kouzlo skal na opačné straně Českého ráje nemnozí.

Do širšího povědomí stále početnějších turistů vstoupily až na počátku 80. let 19. století, a to nejenom jako půvabný cíl výletu, ale také jako česká protiváha 
„německým skalám" v pohraničí.

Nutno podotknout, že zájem na rozvoji turistiky ve skalách měl i samotný Ervín Schlik, který v roce 1886 nechal zbudovat Lesní restauraci, kterou až ve dvacátých letech minulého století nahradila chata Klubu českých turistů. Ta však nebyla jedinou turistickou usedlostí v okolí. „V roce 1901 byl v Horním Lochově založen Všetečkův penzionát, který je dnes známý pod jménem hotel Pod Šikmou věží. Jeho původní označení však znělo Penzionát Společenstva. Jméno Jakuba Všetečky neslo toto restaurační a ubytovací zařízení až později, od dob první republiky," dodal znalec Pavel Kracík s tím, že Horní Lochov byl vybrán proto, že na začátku minulého století nebyl jiný přístup do skal, než právě odtud. Vše se změnilo v roce 1936, kdy byla vybudována silnice k chatě Klubu českých turistů.

Průkopníci lezectví
Dnešní Prachovské skály si asi mnoho lidí neumí představit bez horolezců. Ale jak to už bývá, někdo musel být první, kdo pískovcové stěny pokořil. A tento primát patří dvěma studentům jičínského gymnázia Josefu Hendrychovi a jeho jmenovci Kubínovi. Stalo se tak 4. října 1907, kdy oba pokořili první významnou prachovskou věž – Mnich, zvanou též Rytíř, Modlitba skal či Ruka.

„Ještě před samotným výstupem, který je zaznamenán ve Vrcholové knize, provedli oba horolezci průpravu v okrajové části skal – u Mouřenína," uvedl další znalec skal Jiří Krupka s tím, že dodnes jsou právě v těchto místech patrné vyryté údaje o této průpravě.

„Vítaná" kalamita
A jelikož se výstup zdařil, tak ještě téhož roku byl v Jičíně založen první horolezecký spolek – Lezecký kroužek Prachov. Tento oddíl je aktivní dodnes.
„Další rok navštívili skály lezci ze Saska a postupně nadšenci začali zdolávat další věže," uvedl znalec Prachovských skal Jiří Krupka.

Turistickému boomu na začátku minulého století svým způsobem pomohla i velká přírodní katastrofa. Ve dvacátých letech totiž Prachovské skály postihla takzvaná mníšková kalamita, kdy bylo prakticky celé území skal zcela odlesněno. „Nechci spekulovat, ale do jisté míry tato kalamita skalám prospěla, tedy z pohledu turisty. Otevřely se totiž nové pohledy a panoramata," uvedl Jiří Krupka a poodhalil základy kalamity.

Ve dvacátých letech minulého století byly totiž místní lesy převážně borové a smrkové. A to se „zalíbilo" Bekyni mnišce, tedy motýlu, jehož housenky se živí jehličím. „Jelikož zde nebyl jiný druh stromů, měly tak housenky prostřený stůl, a to vedlo k jejich přemnožení a obrovské kalamitě dosahující devastujících rozměrů," uvedl Krupka s tím, že pozdější snaha o znovuzalesnění vedla k dalším problémům.

Jako před sto lety
„Opět se vysadily jehličnaté stromy, smrk a borovice, ovšem nepůvodní, které dospívají v osmdesáti letech. Ty byly však velmi náchylné na vítr, sucho či škůdce. A tak se stalo, že v době své dospělosti, tedy na začátku tohoto tisíciletí, když přišlo několik tuhých zim s těžkým sněhem a krajem se prohnalo několik silných větrů, například orkán Kirill či Emma, došlo k dalšímu rozvrácení," pokračoval Jiří Krupka.

Dodal, ze dnes jsou tak Prachovské skály k vidění v takovém stavu, v jakém je lidé mohly naposledy spatřit ve třicátých letech minulého století.