Jak by se měli rodiče zachovat, pokud jim dítě přinese ze školy vysvědčení, které není zrovna podle jejich představ?
Rodiče, pokud se o dítě zajímají, mají obvykle dost jasnou představu  tom, jak to dítěti ve škole jde a vysvědčení by pro ně tedy nemělo být výrazným překvapením. Pokud čekají nějakou pohromu, bylo by vhodné se nenápadně podívat do svých vysvědčení, třeba tam najdou odpověď…

Mají v tuto chvíli nějaké tresty smysl?
Rozhodně nemají. Učitelé do známek v pololetí často „vsouvají" motivační část a závěrečné hodnocení bývá i lepší, než pololetní. Dítě má školu jako náplň života podobnou rodičovskému docházení do práce, nechť rodič zváží, jak by se mu líbilo, kdyby jej nadřízení neustále hubovali za výkony.

Je dobré dítě kárat anebo mu 
v podstatě ex post vynadat?
Rodič samozřejmě nemusí nutně jásat nad horšími známkami, ale jde o to dítě spíše „podržet" a motivovat klidným slovem k dalšímu výkonu, než mu nadávat, to může vztah dítěte ke škole ještě zhoršit.

Je možné říci, že vysvědčení je 
i vizitkou rodiče?
Z titulu dědičnosti mentálních schopností rozhodně. Co se týče výchovy, jde o to, jak jsou rodiče důslední a dotahují vše do pro dítě pochopitelného konce,  což dítě obvykle široce imituje.

Pokud dítě ze strachu uteče anebo se raději toulá ulicemi, aby nemuselo přijít brzo domů, jak by se měli rodiče zachovat?
Únik  je obvykle vyvrcholením nevhodného chování rodiče již 
v průběhu školního roku včetně různého vyhrožování a dítě si s touto zátěží neví rady. Rodiče by si v takovém případě měli vyhodnotit, co udělali špatně, že dítě utíká. Svádět to na dítě je hloupost.

Jak mohou takovému chování a strachu dítěte předejít?
Chápat pobyt dítěte ve škole jako každodenní nutnou činnost a uvědomit si, že dítě je v našich podmínkách  od 1. do 12. třídy více než 15 000 hodin ve škole, je zhruba 2000x zkoušeno a 10x častěji káráno, než chváleno. Proč se k tomu přidávat ještě doma buzerací dítěte, které holt zdědilo, co zdědilo a co nezdědilo, to okoukalo od rodičů.