"Základ je v polevě, která se musí táhnout. I kdybych ji přišpendlila tady ke stolu a táhla vzhůru, linka se nesmí přetrhnout," ukazuje přihlížejícím a žasnoucím hospodyňkám, ale i nevěřícím mužům.

Perníky Danu Holmanovou živí už 25 let. V roce 2011 za své umění získala ocenění Zlatý kolovrat, založila a vede Perníkovou školu, ve které učí ostatní perníčky upéct, umíchat polevu a vytváření základních vzorů. Sama se ale učila postupně, bez lektora kurzů. "Asi jsem to dostala dáno. Před čtvrt stoletím jsem vzala do ruky zdobičku a perník a nějak to šlo," vypráví.

Původem je z Nové Paky, dlouho působila na Královédvorsku a za jejími perníčky jezdí lidé až pod Kunětickou horu. Poslední dva roky ale z rodinných důvodů žije v Jičíně a proto se uvolila část svého řemeslnného umění poslat dál. Zdobit perníky se totiž podle ní dokáže naučit každý. "Některé ženy se i diví, co všechno z nich dokážu vykřesat. Důležité přitom je mít fantazii a zkoušet. A hlavně nikdy nepřiznat, že to ve výsledku mělo vypadat jinak," směje se.

Táhnoucí poleva je však základ, bez kterého se neobejde. A taky správná zdobička. "Tenhle pytlíček je k sehnání snad ve všech kuchyňských potřebách, i tady v Jičíně. Má plastový hrot, který může mít různě velké otvory. Dobře se drží a linka je rovnoměrná. Ale mnohem důležitější než samotný pytlíček je to, co je v něm," dodává. Podle jejích slov jsou všechny geniální věci jednoduché, pro správnou polevu je třeba mít pouze bílky a moučkový cukr, vychytat ideální poměry a technologický postup už prý ale tak snadné není.

Na malém sále novopackého MKS mohou návštěvníci obdivovat do 28. dubna obrazy a plastiky výtvarníků Věry Hörstové a manželů Elišky a Miroslava Jílkových.
FOTO, VIDEO: Naposledy před rekonstrukcí ve stínu katedrál, obrazů a plastik

Stejně tak vytváření složitých a překrásných krajkových motivů, nad kterými si návštěvníci muzea podivovali ze všeho nejvíce. "Není nutně podmínka umět kreslit. Kdo to umí, má určitě výhodu, ale poleva funguje trochu jinak, než tužka. Motivy si vymýšlím sama, nápady pwřicházejí samy a moc o tom nepřemýšlím. Ale na kurzech učím základní vzory a jejich skládání, aby potom ženy měly na čem stavět," dodává perníkářka.

Tradice zdobení perníků před svátky je pro České země typická. Různé formy perníků se zdobí i v zahraničí, například v sousedním Německu. "To se ale nedá srovnat. Ty nejlepší perníky v Německu bych přirovnala k amatérům tady u nás," hodnotí Holmanová. Ve Francii jí dokonce nechtěli věřit, že jemné krajky a kytičky na perníky kreslí ručně. Musela jim ukázat video, aby uvěřili.

Se zdobením hromady perníků se před Velikonoci nebo Vánoci trápí nejedna hospodyně, u Holmanů na svátečním stole ale zdobené perníčky nenajdete. "Znáte to přísloví o ševcově ženě a kovářově kobyle? Tak to je i u nás. Perníčky k jídlu mám ráda, ale nenazdobené. Ta poleva mi nechutná," dodává se smíchem mistryně perníkářka.

Do galerie jičínského muzea se vrátí ještě 29. dubna, kdy pro veřejnost uspořádá perníkářský workshop zaměřený právě na zdobení.