„Dvacet let jsem jezdil za starého režimu na KNV. Jako profesionálnímu řidiči mi je jedno, koho vozím a jestli je takovej nebo makovej. Hlavně ho musím dovézt v pořádku. Když jsem podával žádost o práci na nově vznikající krajský úřad, netušil jsem, že si mě hejtman vybere jako osobního řidiče. Nejdříve jsme ale ani neměli auta, pak koupili Fabii a před Octavií jsme jezdili také s Peugeotem," popisuje začátky Ladislav Pokorný.

Dělal nejen řidiče

Z řidiče se vypracoval až na přítele tehdejší hlavy kraje. „Ostatní hejtmani mne hradeckému záviděli. Dělal jsem mu totiž kompletní servis. Například při návštěvě oslav 750 výročí založení Nového Města si Bradík psal v autě plnícím perem projev, ale venku vypadalo, že bude pršet. Strachoval se, že se mu poznámky rozpijí. Vzal jsem tedy deštník a postavil jsem se za něj. Liberecký hejtman z toho byl na větvi," vypráví Pokorný.

Ne vždy ale bylo vše dokonale připravené. „Při první návštěvě kraje neměla prezidentská kancelář tolik zkušeností a vůz s hejtmanem jel až skoro vzadu. Takže když prezident vystoupil z auta a vítal se s místním starostou, hejtman musel rychle běžel k nim. Při druhé návštěvě jsme už jezdili jako druzí za prezidentem," vzpomíná Pokorný.

Když je na návštěvě prezident, tak se vše řídí podle něj. Šéf ochranky určí místo, kde bude vůz hejtmana. „Řekli mi že jakmile prezident sedne do auta, tak se kolona rozjíždí, ať se děje cokoliv. Při jedné cestě chytla v Kvasinách hejtmana televize. Najednou se prezidentská kolona rozjela a šéf nikde. Museli jsme je pak rychle dohánět," směje se Pokorný.

Podle jeho slov bylo v prezidentské koleně kolem osmi vozů. „Když přijel Paroubek jako předseda ČSSD, tak měl s sebou čtrnáct aut. V každém jeden člověk s notebookem. Asi si myslel, že je víc než prezident," vzpomíná Pokorný.

Každý seděl jinak

Rozdíl se také najde mezi bývalým a současným hejtmanem. „Franc seděl vzadu, Bradík zase vepředu, protože se mu dělalo špatně. Vzpomínám na něj také v dobrém. Chodil jsem v Broumově i k němu domů, manželka mi dala najíst a choval se ke mně dobře. Jen mě mrzí, že náš rozchod nebyl úplně fajn," zakončuje Pokorný.