Na začátku července vzala Alžběta Hejduková svého psího kamaráda na procházku. „Byli jsme na borůvkách a Bárt spatřil lišku. Vytrhl se z karabiny, utíkal za ní a oba pak zůstali zavalení v noře,“ popisuje majitelka. Bárta slyšela, ale už nevyběhl ven.

S pomocí kamaráda se první dva dny marně snažila o jeho záchranu. „Byla tam jen dvaceti centimetrová puklina, po čtyřiceti osmi hodinách jsme zavolali na pomoc hasiče,“ vzpomíná Hejduková.

Záchranných prací uprostřed Českého ráje se zúčastnili hasiči i ochránci zvířat. Byl povolán lavinový i stopařský pes, ale nepodařilo se určit pachovou stopu. Nepomohly ani návnady umístěné před vchod do nory.

Když ani nainstalované fotopasti po několik dní nezaznamenaly pohyb uvězněných zvířat, začínala naděje v jejich záchranu pomalu uhasínat. „Já jsem musela odjet, bylo to pro mě nesmírně těžké. Neustále jsem na Bárta myslela,“ popisuje okamžiky bezmoci chovatelka.

ŠŤASTNÉ SHLEDÁNÍ

Ve středu odpoledne se před zraky hasičů a pracovníků CHKO Český ráj objevil Bárt, který se nakonec sám dokázal vyhrabat ven.

„Byl hodně zesláblý, dehydratovaný, přišel o jeden zub a ztratil třetinu své váhy. Podle veterinárního vyšetření a rozborů je jinak v pořádku,“ říká s úlevou Hejduková, která vyjadřuje slova díků a obdivu všem, kteří se na záchraně podíleli nebo vyjadřovali podporu. Jak dopadl osud lišky není známo. Fotopast však její pohyb nezachytila.

VZDĚLÁNÍ I VÝCVIK

Bárta a Alžbětu Hejdukovou pojí přátelské pouto již čtyři roky. „Na univerzitě visel inzerát. Původní majitelé pro něj hledali nový domov. Neváhala jsem,“ uvádí.

V tu dobu Bárt ovládal základní poslušnost. Během prvního roku s novou paničkou složil zkoušky psa z výkonu i lesní zkoušky jezevčíků a teriérů, úspěšný byl i ve zkouškách norování. „Je lovecky upotřebitelný, takový výcvik je o píli, trpělivosti a důslednosti,“ líčí šťastná pejskařka. Absolvoval také několik výstav, ale pro získání kladných bodů byl příliš mohutný.

„Je to parťák, beru ho všude, má skvělý vztah k lidem,“ uvádí majitelka, která se svěřuje, že s ní Bárt dokonce absolvoval studium. Doprovázel ji na přednášky brněnské univerzity.

„Jsem vystudovaný lesník, k myslivosti mám vztah díky otci a dědečkovi,“ říká s hrdostí Hejduková. Míní, že zájem mladých lidí o myslivost ubývá a tím se postupně snižuje i počet lovecky vedených psů.

„Doma jsme měli vždycky ohaře, Bárt je první teriér v naší rodině. Otec si ho ale zamiloval a také si jednoho pořídil,“ zmiňuje mladá žena.