Nejvyšších (1.-3.), do nichž spadají např. vesnice kolem Opočna, černíkovické vsi nedosahovaly. Samotné Černíkovice nebo Třebešov patřily do třídy 4. (z jednoho zrna vysetého čtyři a půl sklizeného), v 5. třídě byla zasazena Hroška a statky v Bílém Újezdě, v 6. třídě Roudný.

Byly na tom hůře než v jiných místech

Pohorské vsi se řadily do třídy 7. (z jednoho zasetého tři sklizená), ale náš Rovný s Vošetnicí, neřkuli Deštný s Mnichovou se necenily ani tolik. Pohleďme, jakou jeremiádou doplnili v panské kanceláři popis rovenských gruntů v roce 1714.

„Při tejto vsi role na samých splaších, kopcích, pahrbcích, kdež jen červeným mechem vobrostou, skály, kamene hromady neb ňáký v zemi skryté gruntové kamene jsou, takže dokonce vorati, jen toliko háky a něco motykami zdělati musej, se nacházejí, na ozim všickni semena k setí jinde hledati a dřív síti než kliditi, na jaře pak pro dlouho ležející sněhy a trvající zimu zase pozdě síti mohou a pak v podzim pro časně přicházející škodlivé mlhy a mrazy obilí nedozrá, častokráte prázdné, zamrklé a k setí nehodné zůstane, časem také sněhem zapadne. jejich nejlepší a největší živnost bejvalo přadlo, nyní však

mnoho let žádné předivo se nezdaří, zkrz čehož len je nejvejš zdražen, příze naproti tomu, že nyní víc lidu je, kteří se tím živěj, než těch, kteří toho potřebujou, tím způsobem málo platí, takže mnohdykrát místo vejdělku ještě škodu a hlad při tom trpěti musej.“

Přišly zlé roky, 
o „Sibiř“ však nešlo

Samozřejmě, z dnešního pohledu Rovný není žádná Sibiř a nedá se říci, že by tam pole obrůstalo jen mechem. Dost možná, že tenkrát udeřily zvlášť nepříznivé roky.

Ale přece jen asi nebylo bez důvodu, že jen tady spustili páni nářek. (Opočenská vrchnost doprovodila zvláštním přípisem blízký údolní Kounov, také poukazovala na bídná a neúrodná pole na stráních, ale přece jen to neuzavřela takovým pláčem.)

Záviseli na přízi téměř životně

Pokud jde o spřádání lnu, nebylo přece rovenskou zvláštností. Celé pohorské pásmo severovýchodních Čech bylo lnářskou, přadláckou a plátenickou oblastí. Výjimečné však je, že obživa polnohospodářsky upadlého Rovného, závisela na přízi téměř životně.

Některá pole ležela ladem zcela pustá

Za pět let soupis kontrolovala vyšší královská komise. I ona ale přiznává nejnižší výnos (dvě zrna sklizená z jednoho zasetého) horským výspám Deštnému a Mnichové – a s nimi Rovnému!

A i tady se u Rovného octl přípisek, že zde rolník „letos některou roli udělá sotva za svou práci“. Z výkazů je také vidět, že poddanské půdy sice přibylo, záhony se zakously dál do kopců, ale jen málo přes třetinu obděláno, mnohé leží ladem nebo jsou nadobro pustá!

V podhůří je lépe než na výšinách

Na Vošetnici a v Hlinném je situace jen o něco lepší, ale v nižší, podhorské polovině černíkovického panství je obdělána prakticky veškerá půda. Vznikl tak ostrý předěl mezi konsolidovaným podhůřím a rozvráceným hospodářstvím na výšinách.

I pastva upadala, stavy dobytka jsou nižší, než v roce berní ruly. Sedláci chovají už jen po dvou kravách a dvou jalovicích – a po jedné koze. Některý domkář vede na pastvu jen jednu krávu. A přadláctví je v krizi.

⋌Jan J. Škoda