Tři rolnická sídla jsou zbořená – Šarovcovské, Vomáčkovské a Šafářovské. Rozbořené a pusté jsou dvě chalupy v návsi. Tolik pustin není po širém okolí nikde. (I když v Dobřanech je pustý a zarůstá travou velký statek.) V jakéms takéms provozu zůstává sedm selských stavení a jedna rolní chalupa. Nějaká živá duše bydlí i ve třech zbylých domcích v návsi.
Rovný je pro daň klasifikován jako „ves rolí neourodná“, čili nejnižším stupněm tříznámkové stupnice. A moc málo půdy obdělává. Rovenským poddaným bylo úhrnem přiznáno 212 korců polí, z toho 71 korců osévaných. (A to prosím, stabilní katastr roku 1840 jim naměří 800 korců zemědělské půdy, z toho 600 osévaných. Korec je přibližně 30 arů.) Zbývající většina dnešního rovenského katastru zůstávala pastvinou a porostlinou jako takzvaná občina. Sedm sedláků mělo po dvaceti až třiceti korcích, a i když usuzujeme, že odhady byly blahovolné, aby se zchudlá ves nepřetížila daněmi, stejně nikdo nedosahoval deseti hektarů. Byli teda Rovenští vskutku jen polosedláci. Ale ze svých polí ten náš polosedlák oséval sotva polovičku, tak 6 korců ozimem, 6 korců jaří. Chalupník Chromý Hofman má deset korců, seje po dvou na podzim a z jara.
Každý zajisté seje len, na zpracování a spřádání lnu totiž zakládá hlavní výdělek obce, na obilí zbývá potom plocha vskutku minimální. Dostatku volně užívaných pastvin odpovídají poměrně vysoké stavy dobytka. Sedláci mají po páru tažných koní lehčího typu, použitelných i k jízdě. Ti poněkud prosperující chovají asi po deseti kusech hovězího dobytka, způli krávy, způli jalovice. Stejně velké stádo vyhání na pastvu i chalupník Hofman. I každý z domkářů si drží jednu nebo dvě krávy a k tomu ještě jalovici. S prasaty se téměř se nesetkáme (pouze dva rolníci mají po jednom), kozy ani ovce nespatříme vůbec. Žádné řemeslnické ani obchodnické živnosti se tu nevedou.
Však pohlédněme, jak se v Berní rule ohodnotilo panství Černíkovice. Překvapí nás, že jako „ves rolí neourodná“ jen kromě Rovného označen jen Dobrý a k panství příslušející díl Bílého Újezda, tedy vsi ležící poměrně níže, kdežto lepší pole, dle ruly „prostřední“ obšťastňují dokonce Mnichovou a Deštný, tedy naprosto horské kouty. Je tudíž zřejmé, že klasifikace nehodnotila půdu, nýbrž stupeň hospodářského rozvratu. Jestliže je v držení tehdejších rolníků málo přes čtvrtinu té zemědělské půdy, kterou budou obdělávat jejich nástupci na prahu 19. století, je v jiných českých vsích pohorského pásma situace obdobná (v Nedvězí to je sotva šestina), jen Hlinný po likvidaci rebelie má celou polovinu. Ale podíl osevu je v Rovném vůbec nejhorší (jen třetina), v pohorských vsích opočenských, jako Kounov, Nedvězí, Sněžný je to skoro polovina, v náchodských jako Borová nebo Dobrošov přes polovinu. ⋌Jan J. Škoda
