Při této návštěvě v rámci festivalu Helicopter Show Deníku prozradil, jak se k létání dostal, jak odbourává stres či jak mu jeho matematická minulost pomáhá v závodech.

Ze svého profesního života znáte převážně světová letiště, ale ani to hradecké vám není cizí?
Máte pravdu, že zdejší letiště znám docela dobře. U jednoho z pořadatelů hradecké Helicopter Show, firmě DSA, jsem absolvoval výcvik obchodního pilota.

Takže znáte i svět helikoptér. Co tedy vy a tato odnož pohybu ve vzduchu?
Vrtulníky mám moc rád a moc rád na nich létám. Ale ještě nemám takové zkušenosti jako kolegové. V helikoptérách mám zatím nalétáno kolem sta hodin, ale strašně mě to bere. Je to nádherný způsob létání. Až ukončím svoji profesionální kariéru na letadlech, rád se vrhnu i na tento nádherný způsob brázdění vzdušného prostoru.

Spíš než na vrtulnících vás však lidé znají jako letce elitního seriálu Red Bull Air Race. Jste druhým Čechem, který jej okusil, ale s létáním jste začal docela pozdě?
To ano. S létáním jsem začal někdy ve třiadvaceti letech. Nejdříve jsem musel vydělat peníze a teprve poté jsem začal létat. Takže moje cesta byla trošku delší, ale o to více si toho vážím.

Jak bylo těžké se dostat mezi TOP piloty?
Bylo to nesmírně náročné. Jsem teprve druhý v pořadí z takto malé země, ale dost mi pomohlo, že se mi podařilo vyhrát seriála Red Bull Air Race Challenger Cup, kde jsem porazil i takové legendy, jakou bezesporu je Francois LeVot. Tím jsem snad přesvědčil vedení závodu, že mi dali pozvánku do tohoto úžasného podniku.

Jste také mistrem v letecké akrobacii. Jaký je rozdíl mezi touto disciplínou a bojem mezi pylony? A pomáhá vám vaše akrobatická minulost?
Každé má své. Akrobacie je takové krasobruslení ve vzduchu, kde se létá mnohem výše, než při závodech Air Race, ale na druhou stranu je akrobacie nádherný tréning pro závodění, bez ní by to nešlo.

Předstartovní procedura zahrnuje i „taneček“ na zemi, kdy si pilot let zkouší rukama. Pomáhá to?
Tímto si vizualizujeme trať, kterou si dříve proletíme snad stokrát na simulátoru. I tímto „tanečkem“ si ji vštěpujeme do paměti.

Takže trať znáte i poslepu. Dal byste ji tedy se zavázanýma očima?
To rozhodně ne, to bych netrefil ani první bránu.

Vystudoval jste matematické metody na VŠE. Pomáhá vám i tato „matematická“ zkušenost?
Docela ano. A to jak v manažerské, tak i analytické rovině.

A už máte nějaký algoritmus, který vám pomůže až k vrcholným příčkám seriálu?
Ten bohužel zatím nemám, ale snad se to brzy podaří. Teď hlavně nabírám zkušenosti.

Dočkají se fanoušci doby, kdy se vzdušné formule budou prohánět i po českém nebi? Třeba i tom hradeckém?
Bylo by to krásné, ale bohužel na mě nezáleží. Ale třeba si jednou vedení seriálu naši krásnou zem vybere.